Vykradená demokracie
aneb pasti na dùchodce
Potkal jsem se s tím poprvé, proto nechci pøíliš zobecòovat. Mo¾ná je to jenom jeden úlet, ale mo¾ná také dost èasté a nechutné parazitování na dùchodcích.
Narazil jsem na internetu na inzerát, který mne zaujal. Administrativní práce domù, blí¾e nespecifikovaná, slušnì placená. Teprve pozdìji jsem pochopil, proè je vhodná pro dùchodce a ¾eny v domácnosti. Ozvali se velmi korektnì, pozvali na osobní pohovor. Krátké povídání, obecné dotazy smìøující zøejmì pøedevším ke zjištìní, zda nejsem absolvent pomocné školy. Potom skoro dojemné konstatování, ¾e práci pro mne sice nemají, ale nabízejí mo¾nost okam¾itého pøivýdìlku. Tisícovku, kdy¾ podepíšu zpìtnì nìjaké daòové pøiznání. Pochopil jsem rychle a zeptal se: chcete nìkoho daòovì pøikrýt? Chtìli. To u¾ jsem tu hru s nimi hrál, zajímalo mne to. Proto potøebovali lidi, kteøí v minulém roce nebyli ekonomicky aktivní a nepodávali daòové pøiznání. Nejlépe tedy ¾eny v domácnosti a dùchodce. Ustrnul jsem ovšem, kdy¾ jsem pochopil, jakou èástku mám zdanit. Okolo 150 tisíc, které jsem jako pøevzal v prùbìhu roku za vysoce kvalifikovanou práci. Proto zkoumali, zda nepøišli lidé nevzdìlaní.
Nebudu to dál dramatizovat. Co jsem tak vidìl, pán u¾ takových pøiznání asi 10 mìl. Øeknìme, ¾e 10 ekonomicky neaktivních obèanù souhlasilo a podepsalo. Nejsem silný v poètech, ale øekl bych, ¾e po všem zdanìní ta firma uloupila více ne¾ milion prakticky èistá ruka, za celých 10000 korun, které zaplatila patrnì tìm nejpotøebnìjším. Dùchodcùm, mo¾ná matkám v domácnosti, které obracejí ka¾dou korunu, aby vyšly. Tolik úvodem.
Pojïme ale dál. Jaká je asi zevnitø spoleènost v zemi, v ní¾ jsou slušní dùchodci ochotní hrát podobnou hru. Nejde o ¾ádné kriminální ¾ivly v dùchodu, ale o jakousi støední vrstvu. Mo¾ná o bývalé úøedníky, zamìstnance, takový støední stav, ale lidi, kteøí se vìtšinou ne vlastní vinou ocitli na spoleèenské periferii. Za tisícovku jsou ochotní prodat své svìdomí, proto¾e „oni“ se o nás nestarají a jenom kradou. Nepokrytì a beztrestnì. Tak proè ne my, alespoò malinko.
Druhá rovina je neménì dìsivá. Ti vyu¾ití dùchodci podepisují, ¾e mìli pøíjem 1000 Kè na hodinu. Netuším, jaký je tøeba hodinový pøíjem zdravotní sestry na nejnároènìjším pracovišti, ale nepøedpokládám, ¾e by dosáhl výše platu ombudsmana Èeských drah, který je nepochybnì pro spoleènost daleko potøebnìjší. Cítíte to také, ty pokøivené relace, to podcenìní spoleèensky potøebné a nároèné lidské práce? Já tedy ano. Tahle, a nejenom tahle spoleènost parazituje na pokøivené morálce, vykradené demokracii, kterou jsme u¾ akceptovali. Všeho schopní mana¾éøi, kteøí se u¾ i veøejnì holedbají svými schopnostmi, za které si nechají platit u¾ nejen desetinásobky prùmìrných mezd. Ti nejschopnìjší u¾ to mo¾ná dotáhli na stonásobky. Jeden byl dokonce tak úspìšný, ¾e dokázal zlikvidovat loterijní spoleènost, co¾ je úspìch nebývalý.
Mù¾e a chce se nìkdo divit tomu, ¾e je nìkde prostý øadový dùchodce ochotný se prodat za desetinu mìsíèního dùchodu, který mu èasto nestaèí ani na základní ¾ivotní potøeby? Podobné spoleèenské dopady pova¾uji za nejtragiètìjší a nejsmutnìjší dùsledky naší vyprázdnìné a vykradené demokracie.
Josef Hejna