Tip pro vás

Pozvánka na výstavu letošního sedmdesátníka Rudolfa Plačka (*29. 3. 1941 Rychnov nad Kněžnou). K vidění je 48 jeho obrazů (celkově jich vytvořil kolem 130, ročně v průměru tři, hodně jich je ve světě, 80 z nich má zdokumentováno ve vlastním katalogu, ale 50 mu jich nenávratně zmizelo). Několik vět po torontovsku a po vamberecku o výstavě obrazů Rudolf Plačka, zahájené v dubnu 2011 v Muzeu a galerii Orlických hor na zámku v Rychnově nad Kněžnou.

Kdo je Rudolf Plaček?
Narodil se 29. 3. 1941 v Rychnově nad Kněžnou, tam také maturoval 1958 na tehdejší jedenáctileté střední škole, bydlel do svých 17 let v Merklovicích, místní části Vamberka, a byť měl výtvarný talent, na přání rodičů vystudoval v roce 1963 leteckou fakultu na tehdejší VAAZ (Vojenské akademii Antonína Zápotockého, dnes Univerzitě obrany), pak pracoval na výpočtech aerodynamiky v Letňanech a Vodochodech. V roce 1969 emigroval přes Holandsko do Kanady, kde byl zaměstnán v energetickém průmyslu, a v této zemi strávil 33 let. Po sametové revoluci zajížděl domů, až před devíti lety se usadil doma ve Vamberku. Malovat začal v roce 1963 po skončení fakulty, první výstavy měl spolu s mladými umělci už v letech 1967 a 1968 v Galerii pod Plachtou v Praze (tam vystavoval obrazy z 21. srpna 1968 po nejnovější), pak samostatné výstavy 1968 v Amsterodamu, v Heidelbergu a tři měl v Torontu (1980, 1990 a 2002).

Byť nemá žádné formální vzdělání v oboru malby, tři z jeho obrazů byly použity na přebalech knih vydaných ve Škvoreckého exilovém nakladatelství Sixty-Eight Publisher v Torontu, a to 1981 Egon Bondy: Invalidní sourozenci, 1984 Jan Křesadlo: Mrchopěvci a 1991 Petr Kouba: Kráska, zvíře a já. Dáno do širších souvislostí, počínaje 16. titulem Sixty-Eight Publisher, se začaly na obálkách vydávaných knih pravidelně objevovat reprodukce obrazů autorů československého vnějšího i vnitřního exilu. Výjimku z patnácti knih předešlých tvoří Tankový prapor od Josefa Škvoreckého s pořadovým číslem 001. Z 224 vydaných knih se jedná tedy celkem o 138 reprodukcí původních děl 72 exilových či zakázaných autorů (s výjimkou obrazu na obálce č. 203, jehož autorem je francouzský malíř Christian Bouillé).

Pro srovnání: Loni měl ve výstavní síni pražské knihovny samizdatové a exilové literatury LIBRI PROHIBITI (ta se stará nejen o exilové knihy, časopisy a noviny z dob totality, ale i o to, co v zahraničí vychází v současnosti) výstavu třicítky surrealistických artefaktů z období od roku 1976 (Nukleární rodina) po nejnovější (Jamsession). Pro její výstavní katalog v Libri prohibiti napsal úvod Josef Škvorecký a dal mu název Několik vět: Od studentských let jsem miloval surrealismus, který přežil moderní umění i tady za mořem, kde nějaký čas žil i Rudolf Plaček. Maloval obrazy pro svou krásnou ženu, která mu brzo umřela, a tak málokdo věděl, že v Torontě žije ten nádherný malíř. Když po pádu starého režimu věnoval časopis Revolver Revue jedno číslo přehlídce soudobé české malby, byl mezi nimi i obraz dvou nepodařených lidí na obrácené muchomůrce a u něho jenom „Autor neznámý“. Jenže my jsme o Plačkovi věděli a ten obraz jsme dali na obálku Bondyho Invalidních sourozenců. Miloval jsem vždycky surrealismus, taky proto, že uměli malovat. Toyen, Magritte, Hieronymus Bosch, Tanguy, Salvador Dalí žjíí v mé amatérské paměti. A taky Rudolf Plaček. Ti všichni přežijí všecko. Mimochodem, když jsme v Rychnově nad Kněžnou, rodném městě Karla Poláčka, ono Škvoreckého nakladatelství vydalo jako svou 123. publikaci Poslední dopisy Doře, které uspořádal Poláčkův vnuk Martin Jelinowicz (na začátku 60. let student rychnovské průmyslovky).

Pokud by někdo hledal jméno Rudolfa Plačka v odborné literatuře, narazí na seminární práci Veroniky Krištofové z roku 2009 s názvem „Obálková galerie Sixty-Eight Publisher“. V ní je však jeden závažný zádrhel. U našeho malíře je v seznamu autorů uvedeno:„Rudolf Plaček, narozen 31. 3. 1881 v Malých Bečvárech, žil v Paříži. Základní údaje k němu v publikaci:Alena Malá (ed.) Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava 2003.“

To ale opravdu není pravda, teď by muselo být 130 let. Potvrzuji, že jsme spolu seděli a je mu 70. Říkal, že se zná se Škvoreckým i s jeho ženou a že jednou k nim přišel domů, Škvorecký si vybral tři jeho obrazy a použil na ony tři knihy, jako by to bylo děláno na zakázku. K Vamberku pak dodal, že se mu tam líbí proto, že není ve velkém městě. V Torontu byl třiatřicet let a taky se mu tam hrozně líbilo, ale chtělo se mu jít do přírody. Ve Vamberku je příroda nedaleko, bydlí kousek od lesa i od řeky a je tam klidnější život.

My jen připojíme, že Josef Škvorecký, rodák z nedalekého Náchoda, byl roku 1967 v Rychnově u příležitosti 75. nedožitých narozenin Karla Poláčka na slavnostním odhalení jeho busty. A kdopak ještě ví, že Zbabělce Škvoreckému ilustroval Jiří Šlitr (ti se pak u nás v době normalizace dostali na index a byli staženi z knihoven). A kdo si připomene, že výrazná osobnost Pražského jara a signatář Charty 77 absolvent rychnovského gymnázia v roce 1941 Jiří Lederer (1922 Kvasiny–1983 Birnbach, Německo) byl jako redaktor v roce 1958 okamžitě propuštěn z Večerní Prahy, když si dovolil otevřeně vyjádřit svůj názor na román Josefa Škvoreckého Zbabělci?

Dík, pane malíři. Nezapomínají na Vás ani „overseas“ (v zámoří), o Vaší pražské výstavě vyšel v Torontu loni 3. června rozsáhlý článek v československém čtrnáctideníku Satellite1-416.

Rychnovská výstava potrvá do neděle 19. června 2011, otevřeno denně mimo pondělí 9 - 13  a 14 - 17 hodin.

Josef Krám