Pøátelství
Lidská bytost není jen souhrnem bunìk, svalù, kostí a orgánù; èlovìk je pøedevším souhrnem spoleèenských vztahù, které jej utváøejí, umo¾òují mu ¾ít a realizovat se. Èlovìk má pøirozenou potøebu sdru¾ovat se s ostatními, nechat se jimi ovlivòovat a sám je ovlivòovat, prostì být souèástí nìjakého celku. Bez spoleènosti by byl jedním z nejménì ¾ivotaschopných tvorù v pøírodì. Podstata èlovìka je tedy sociální - ¾ije svùj ¾ivot prostøednictvím spoleènosti, ve spoleènosti a pro spoleènost.
Jejím základem je taková skupina, v ní¾ èlovìk reprodukuje sám sebe, tedy rodina, pak vznikají skupiny, v nich¾ èlovìk reprodukuje své ¾ivotní podmínky (rod, kmen) a nakonec se tvoøí skupiny sociální, profesní, zájmové, nábo¾enské, národnostní a mnoho dalších.
I v naší moderní dobì je lidský jedinec u¾ od prvního okam¾iku svého ¾ivota obklopen lidmi - matka a zdravotní personál, nejbli¾ší rodina a pøíbuzní, pak vrstevníci v jeslích a mateøské školce, spolu¾áci, kolegové, nadøízení a podøízení… Lidé vstupují do jeho ¾ivota nejprve jaksi bezdìènì a nevyhnutelnì, no pokud jsou to lidé, které si vybírá sám a na základì vlastního rozhodnutí, øíká se tomu pøátelství.
Pøátelství. Nádherné téma!
A kolik má podob!
Pøipadá mi nevyèerpatelné jako sám ¾ivot ka¾dého z nás, do kterého tito - nám pøíznivì naklonìní - lidé vstupují a do jisté míry jej i ovlivòují, proto¾e poka¾dé v nìm zanechají svou stopu, a tak, jak øekl Woodrow Wilson, "pøátelství je jediným tmelem, který kdy bude dr¾et svìt pohromadì".
Pøátelství vznikají zpravidla na základì nìjaké hlubší sympatie nebo spoleèného zájmu a jejich hodnotu posuzujeme podle toho, kolik vlastních emocí do takového vztahu vlo¾íme.
Na "pøátele" se pak upínáme, vpouštíme je do svého ¾ivota, jakoby z nìj nikdy nemìli odejít, otevíráme jim své "tøinácté komnaty" a jaksi automaticky poèítáme s jejich empatií, tolerancí, diskrétností a vìrností. A jestli takový "pøítel je èlovìk, který pøichází tehdy, kdy¾ u¾ všichni odešli", a díky nìmu se naplní rèení "v nouzi poznáš pøítele", mù¾eme mluvit o opravdovém štìstí. Ale musíme je opatrovat jako vzácný šperk, pak nám takové hodnotné pøátelství zùstane na celý ¾ivot…
Pøesto bychom (podle Dušana Radovièe) si mìli uvìdomit, ¾e "jeliko¾ pøátelé nás kazí, pøimhuøují nad námi oèi a odpouštìjí nám, k úspìchu v ¾ivotì potøebujeme také nìkolik dobrých nepøátel." A urèitì se najdou i pøátelé, kteøí nás soudí, proto bychom mìli mít na pamìti, ¾e "pokud budeme my soudit své pøátelé, oni nás pozorují se stejnou bo¾skou a nadøazenou nestranností". A tak rada Leonarda Da Vinciho "Chval pøítele veøejnì, ale kárej ho mezi ètyøma oèima", nám bude urèitì k u¾itku.
"Opravdové pøátelství je ještì vzácnìjší ne¾ opravdová láska", øekl zkušený Francois de la Rochefoucauld.
To znamená, ¾e pøátelství patøí do kategorie mezilidských vztahù, do kterých vkládáme své nejosobnìjší city, a proto jsou velice citlivé na ka¾dý mráèek na obloze, na ka¾dý poryv vìtru, a tak i rozchody s pøáteli nás bolí, nìkteré více, nìkteré ménì. Nìkterá pøátelství jsou jen letmá a tak mohu èasem odeznít ve smyslu rèení "sejde s oèí, sejde z mysli", ale rozpad tìch opravdových, resp. odchod pøítele bolí stejnì jako odchod blízkého èlena rodiny, proto¾e "pøátelé jsou pøíbuzní, které si èlovìk vybírá sám".
I kdy¾ nás pøátelé (jakéhokoli druhu a z jakéhokoli dùvodu) zklamou, pomluví, obrátí se k nám zády, pøesto vzpomínky na pøátelství pøe¾ívají dlouho - ka¾dé z nich v nás toti¾ zanechá hlubokou, nevymazatelnou stopu, proto¾e ka¾dé z nich mìlo v našem ¾ivotì svùj význam a smysl, ka¾dé obohatilo naše zkušenosti a o nìèem nás pouèilo...
Mìla jsem mnoho pøátel - v pubertì spíše klukù-kamarádù, i mnoho kamarádek, a zjistila jsem, ¾e ta pøátelství s kluky byla nìkdy hodnotnìjší, pokud jsem fyzicky nevyspìla natolik, ¾e kluci nedokázali na mne pohlí¾et u¾ jenom jako kamarádi. A ta dívèí buï tedy podlehla "erozi èasu", nebo zùstala funkèní jenom na dálku, ale u¾ nejsou tak intenzivní.
A z tìch dlouhých (zdálo by se nerozluèných) pøátelství, jedno skonèilo dokonce po 36 letech... To se pak dlouho ptáte "proè", proto¾e nechte uvìøit, ¾e "právì toto pøátelství" mohla rozvrátit prostá lidská slabost, jakých má ka¾dý z nás opravdu hodnì…
Takový rozchod opravdu dlouho bolí, zejména kdy¾ jste jej nezavinili, pøesto kdy¾ do mého ¾ivota vstoupí - a oni vstupují - noví lidé, nemohu jinak, ne¾ je pøijmout do svého srdce, a tak dnes mám pøátele mladé, mladší i o 35 let, i starší, tøeba o 15 - 20 let, a všichni se vzájemnì a stále nìèím obohacujeme…
Nezištné pøátelství je mo¾né jen mezi lidmi stejné pøíjmové skupiny.
Paul Getty
Mám pøátele! - musím si øíct s údivem. A se stejným údivem - èím jsem si je zaslou¾il?
Josef Èapek
Èlovìk je neš»asten, kdy¾ jej oklamali, nebo zradili pøátelé, ale èasto velmi spokojený, kdy¾ se klame nebo zrazuje sám.
Francois de la Rochefoucauld