Chvála hospod
Snad nevadí, ¾e chválu hospod píše nikoliv abstinent, to nehrozí, ale nepivaø. Nemá to ¾ádný mravní dùvod, nejsou v tom ¾ádné mravní zásady. Pivo mi prostì nikdy nechutnalo a nechutná. Tì¾ko u¾ to zmìním. Zato atmosféru hospod mám rád.
Ne v¾dy a ne všude, to bych lhal. Kdy¾ se ovšem potká zajímavý interiér se zajímavými lidmi, bývá útulno. Vzpomínám po létech na atmosféru hospod let šedesátých. Jezdil jsem obèas s partou dost ostrých hochù, starších. Vlastnì jako závozník, stìhovák. Patrnì jsem mezi nimi byl jediný maturant, ale nikoho to nezajímalo, byl jsem pro nì „mladej“, kterého vzali do party pøekvapivì snadno. Poznal jsem s nimi mnoho tehdejších hospod, nìkteré byly i legendární. Sedìt tam ve formance bylo i urèité privilegium, nikoliv pro mne, to ne. Obèas jsme zajeli a vedoucí volal na èíšníka: dojdi pro mlíko, pøijel mladej. Byla v tom ironie, nebyla v tom zloba. Byl jsem tenkrát podrobnì informován o tom, kde se vaøí nejlepší drš»ková, kde guláš, kde se hraje gotes a kde se konají noèní tajné stripy pro zvané. Zvaný jsem nebyl a nechodil, ale zasvìcený jsem byl. I tenkrát fungovalo podsvìtí a s ním spojený polosvìt. Mìl svá pravidla, zákony.
Druhý hospodský svìt mìl jinou podobu. Vázal se na jednu konkrétní hospodu, tradièní, tmavé døevìné oblo¾ení na stìnách, rozlo¾ité masivní stoly, ¾idle klasické thonetky. Psala se léta šedesátá, kvetl ještì klubový ¾ivot a v téhle tradièní hospodì se scházel v té dobì dost slavný ochotnický divadelní soubor. Za prvním sálkem, snad formankou, byl sál druhý, prostorný, rozmìrný, s pianinem. Nebojím se napsat útulný. Vedoucí dìlala bývalá majitelka, taková sušší, ale fortelná hospodská s drdùlkem, proslavená i skvìlou kuchyní. Kdy¾ v létì byla rodina venku, rád jsem zašel na obìd. Èistý a vyvìtraný sál vonìl, knedlíky paní hospodské byly proslavené, obèas zašlo i pár pøátel. Byl to svìt osobní, nevirtuální.
I v dnešním virtuálním svìtì obèas do hospody zajdu. V jedné, legendární, má hlavní stan dávný kamarád, jiná, poblí¾ bydlištì, je hlavním stanem mladších, ale skvìlých pøátel. Zase døevìné ostìní, atmosféra, ¾ádné zbyteèné sprostoty, duch soudr¾nosti. Minule hrály oslavenkyni kytary, servíroval se špièkový guláš jednoho hosta. Ale hlavnì tam bylo útulno, èlovìk potkával èlovìka. I vynadat si bylo mo¾né pøímo, ale nekonalo se. Mám rád svìt hospod, svìt rovných vztahù bez pøetváøky. Putyky rád nemám, to pøiznávám a vím, ¾e ta hranice bývá nìkdy sporná.