Chlapi mají právo plakat,
aneb povodnì v Queenslandu
Øíká se, ¾e chlapi nepláèou. Avšak i nejdrsnìjším mu¾ùm se zakalí zrak a zadrhne hlas, kdy¾ mluví o pøírodní katastrofì vskutku biblických proporcí, která právì postihla Austrálii.
Austrálie je obyèejnì oznaèovaná jako nejsušší kontinent na svìtì. Ano, do minulého týdne to byla pravda. Po dlouhých deset let byla Austrálie su¾ována neuvìøitelným suchem. Hlavnì obrovský stát Queensland a Nový Ji¾ní Wales. Suchùm nebyl ušetøen ani menší stát Victoria, kde hladina vodních rezervoárù postupnì spadla na 32%. Státní vláda ve snaze najít øešení a pøedejít krizi v dodávce pitné vody obyvatelstvu, staví za nìkolik bilionù dolarù odsolòovací zaøízení poblí¾ Melbourne. Dlouhotrvající sucha pøivedla tisíce farmáøù na mizinu a dohnala desítky zoufalých mu¾ù k sebevra¾dì...
Od minulého týdne se Austrálie jako mávnutím kouzelného proutku zlé èarodìjnice zmìnila z nejsuššího na nejmokøejší kontinent. Tato kouzelná zemì je, kromì státu Západní Austrálie, zatopena. To, co ji¾ nìkolik dnù mù¾eme sledovat od rána do veèera na televizních obrazovkách, se vymyká jakékoliv pøedstavì.
Katastrofa zaèala díky nevídanì prudkým tropickým deš»ùm v severním Queenslandu. Pùvabná mìsteèka s divokou tropickou pøírodou a koloniální architekturou, byla náhle pohlcena pøívaly vod. Bundaberg, mìsto proslulé svým rumem, bylo odøíznuto od svìta. Osmimetrová vlna, kterou nikdo neoèekával, a která se pøehnala za hukotu, který svìdci pøirovnávali k výbuchu bomby, zdevastovala èást malebného vnitrozemního mìsta Toowoomba, kde se ka¾doroènì poøádají slavné kvìtinové festivaly. Vidím pøed sebou televizní zábìry hnìdých peøejí ¾enoucích se rychlostí uragánu, hlavní ulicí tohoto vìtšího mìsta se 130 tisíci obyvateli. Auto za autem, auta osobní, zrovna tak jako tì¾ké a velké dodávky, ¾ene pøíval vody ulicemi bùhví kam. Rychlost proudu je jasnì vidìt na tom jak auta pøed sebou porá¾ejí stromy, ke kterým je proud zanesl, jako sirky. Pøíští den ukázal neuvìøitelnou spoustu automobilù navršených na sobì jako jedna velká hora. Zrovna tak utrpìlo 74 tisícové mìsto Rockhampton, vèetnì jeho historických budov lemujících rozbìsnìnou øeku Fitzroy.
Spouš» však pokraèuje dál. Malá vnitrozemní mìsteèka a vesnièky zcela mizí pod vodou. Netrvá dlouho a premiérka Queenslandu Anna Bligh se slzami v oèích prohlašuje, ¾e neuvìøitelných 75% jejího státu je v tì¾ké krizi. Premiérka ukazuje pravý leadership, který je uznáván lidmi bez rozdílu politického smyšlení. Varuje pøed tím, co stát ještì v pøíštích dnech nemine. Je na ní vidìt, ¾e prakticky nespí. Je na místech nejvìtších povodní, navštìvuje evakuaèní centra, informuje, radí. To s ní nakonec dìlá i naše pøedsedkynì vlády Julia Gillard, která slibuje okam¾itou federální pomoc. Strhaná tváø premiérky však dává lidem útìchu. Slibuje, ¾e stát na nikoho nezapomene. A pláèe nad ztracenými ¾ivoty, proto¾e povodnì si vy¾ádaly daò nejtvrdší. Poèet ztracených ¾ivotù roste. Dìti, staøí lidé, jsou prvními obìtmi povodní.. Také dennì vzrùstá poèet nezvìstných. První den je pohøešováno pøes 70 neš»astníkù...
Obì»mi však nejsou jenom lidé. Zrovna tak naše milovaná zvíøátka sdílí osud s lidmi a trpí. Vidíme napøíklad zábìry záchranáøù, kteøí vezou v èlunu vyèerpané klokany. A nabízí se smutná myšlenka co asi medvídkù koalù, klokánkù, oposumù a jiných, námi tolika milovaných australských zvíøátek, ve vodách zahynulo.
Nastává paradoxní situace, pøi které jsou místa, kde hladina vody k úlevì obyvatel, kteøí se koneènì mohli vrátit do svých obydlí, opadla, znova pohlcována pøívalem povodnì. Tìmto lidem uštìdøil osud opravdu tvrdou ránu. Další nutná evakuace do bezpeèí, další prolité slzy a naprostá beznadìj...
Po pár dnech se vody stìhují smìrem na jih, k hlavnímu mìstu Queenslandu, Brisbane. Netrvá dlouho a neutìšené prognózy meteorologù ohlednì záplav této moderní metropole, se naplòují do puntíku.
Øeka Brisbane, která se jako had vine støedem tohoto tropického mìsta, se bìhem nìkolika hodin rozvodní natolik, ¾e pohltí vše co je v jejím okolí. Tisíce lidí je rychle evakuováno. Mnozí nemají ani èas zachránit pár nejdùle¾itìjších vìci, jde o ¾ivoty. Na obrazovkách opìt vidíme nemilosrdnì mocnou ruku matièky pøírody. Obrovský stadión je zaplaven, stovky, tisíce obydlí, obchodù, bussines center, se stává obìtí hrozného ¾ivlu. Populární Southbank, tolik vyhledávaná rodinami s dìtmi za slunných dnù díky svojí veliké, umìlé plá¾i, je docela pod temnì hnìdou zuøící vodou. Støed mìsta, obyèejnì pulsující ¾ivotem, je zrovna tak zatopen a mìní se v témìø strašidelnou kulisu bez známky ¾ivota. Z bezpeènostních dùvodù je dvì stì tisícùm lidem vypnuta elektøina. Zrovna tak jako pøi povodních na sever od Brisbane, i zde je stále rostoucí nebezpeèí, ¾e pøestanou pracovat zaøízení na pøípravu pitné vody, a ¾e Brisbane bude zamoøeno odpadními vodami. Lékaøi varují pøed nemocemi pøenášenými komáry a radí lidem pøevaøovat vodu na pití. Jak však pøevaøit, kdy¾ není proud? Další varování pøichází ohlednì agresivních bull ¾ralokù, které lidé v øece vidìli a jedovatých hadù, které voda vyplavila z dìr.
Pohled na øeku, spíše pøipomínající rozbouøené moøe, je neuvìøitelný. V jejím rychlém proudu se nesou utr¾ené lodì, èluny, jachty, pontony, kontejnery, støechy domù, matrace a vùbec všechno mo¾né co øeka mohla vzít. Lodì nará¾ejí do mostù, které je pod silou toku drtí, aby jejich zbytky pohltily vodní víry.
Televize pøináší rozhovory s lidmi, kteøí pøišli, kromì holých ¾ivotù, o všechno. I já se dozvídám, ¾e pøíbuzní pøišli o krásnou farmu, kterou prakticky svými silami v potu tváøe po nìkolik let budovali, a do které se teprve pøed rokem nastìhovali. Nìkteøí lidé, hlavnì ti, kteøí nevìdí co se stalo s jejími blízkými, pláèí. Vìtšina však pøistupuje k situaci s typicky australským postojem: “Ano, je to hrozné co se stalo, ale my se oklepeme, znovu z trosek vybudujeme a ¾ivot pùjde dál.” Nìkteøí lakoniètí Australané z bezpeèí na kopeèku v hospodì pijí pivo, pøi kterém ¾ivì diskutují o tom, co se kolem nich právì dìje.
Dnes, 14.1. 2011, voda v Brisbane podstatnì opadla a odhalila neuvìøitelnou spouš», kterou ¾ádná slova nedovedou popsat. Domy, továrny, školy, tisíce ulic obaleny bahnem, tì¾ké zemìdìlské stroje, kamióny, obrovské, zbrusu nové dùlní stroje, nákladní auta, le¾í roztroušeny jako dìtské hraèky po cestì, kudy se ubíral øíèní proud.
Poèet mrtvých vzrostl na 15 a nezvìstných na 85 lidí. Experti se domnívají, ¾e poèet obìtí se zvýší…
Ke slovu se také dostávají ekonomové a politici, kteøí pøedvídají jak negativní tak pozitivní dopad pro australskou ekonomii. Zemìdìlství Queenslandu více ménì pøestalo existovat. Nesèetné mno¾ství bussinesù bylo natolik znièeno, ¾e pøirozenì budou propouštìt zamìstnance. Na druhé stranì znièená infrastruktura, silnice, mosty, ¾eleznice, zrovna tak jako privátní obydlí, budou muset být znovu vystavìné. Všechna obydlí, která ztratila proud, budou muset být nejdøíve prohlédnuta elektrikáøi, ne¾ se obnoví dodávka proudu. To všechno bude mít pøíznivý dopad na naší ekonomii, proto¾e povodnì poskytnou mnoha lidem pracovní pøíle¾itosti. Buï jak buï, experti se shodují na tom, ¾e pøevýstavba Queenslandu bude trvat mnoho let a stát bilióny dolarù.
Zatímco o tomto píši, a v Queenslandu zaèíná veliký úklid, záplavy se pøenesly do severního Nového Ji¾ního Walesu, kde bylo dneska nìkolik malých vesnièek evakuováno a krajina, kterou dùvìrnì znám, nebo» v tìchto èarokrásných místech trávíme ka¾doroènì dovolenou, se promìnila v jeden ohromný rybník. Naštìstí se však prozatím vody vyhnuly vìtším mìstùm.
Díky nepøestávajícím a neobvykle dlouho trvajícím deš»ùm zaèaly záplavy ve Victorii, v Ji¾ní Austrálii, a by» se to zdá neuvìøitelné, i na ostrovì Tasmánii…
Vèera jsme se vraceli autem od dcerky a vnouèátek z pobøe¾ního hnízda Torquay. Cestou se otevøelo celé nebe a lilo tak hustì, ¾e jsem musel z bezpeènostních dùvodù zastavit. Zatímco jsem nadával, ¾e se mi díky poèasí o nìco prodlou¾í cesta domù, uvìdomil jsem si, jak stateèní jsou obyvatelé Queenslandu, kterým takto lilo nepøetr¾itì nìkolik dnù. Lidé, kteøí pøišli o všechno, co zpøíjemòuje naše ¾ivoty. Obdivuji jejich odhodlání oklepat se a ¾ít dál, i kdy¾ vím, ¾e to pro mnohé bude zatracenì tì¾ká vìc. Spoleènì s milióny dalších lidí jim dr¾ím palce…
Mùj obdiv a dík jako Australana, patøí stovkám dobrovolníkù, policii, hasièùm, armádì a pracovníkùm jak státních tak dobrovolných organizací, kteøí nezištnì a èasto s velkým osobním rizikem, byli a dodnes jsou zapojeni v záchranných akcích. Mùj dík patøí tisícùm Australanù, kteøí jako ostatnì poka¾dé, kdy¾ je zapotøebí, ukázali pravého australského ducha, sáhli hluboko do kapsy a bìhem jednoho veèera dokázali sebrat kolem 11miliónù dolarù na obìti povodním!
Chlapi mají právo plakat! Plakal jsem pøed dvìma roky pøi po¾árech buše a nestydím se za slzy ani dnes...
Ivan Kolaøík