Potí¾e s èasem
S ohledem na svùj zájem o fyziku od školních let bych nemìl mít problém definovat èas. Èím jsem však starší, tím vìtší potí¾e mám s definicí èasu, lépe øeèeno se ztoto¾nìním se s definicí, jako objektivního ukazatele.
Došlo to tak daleko, ¾e ten èas podle definice, tedy ten oficiální pokládám za zcela nezajímavý, pøímo nudný a pøiznám se, ¾e zejména v poslední dobì je mi vyslovenì nesympatický.
Jaké sympatie chovat k nìèemu co mi oznamuje, ¾e jsem zase o rok starší, ¾e mám nìco zaplatit, ¾e musím nìkam jít, ¾e musím nìco udìlat?
To ten druhý èas mìøený vzpomínkami je jiný pašák, øekl bych pøímo kamarád. Je to on kdo ze vzpomínek vymazal starosti, utlumil vše co bylo pøedevším povinnost a naopak ještì vylepšil všechno, co bylo pìkné, pøíjemné, radostné.
Ten první èas, oficiální èas je podle mého názoru navíc i podvodník. Myslím, ¾e podvádí a fixuje jinak to pøece není mo¾né, aby ty poslední roky utíkaly rychleji ne¾ ty v mládí. Toto podezøení mi potvrzují všichni vrstevníci.
Ten druhý èas, èas podle vzpomínek je také lepší tím, ¾e je mùj, ka¾dý máme svùj, je pouze náš podle našich vzpomínek, naší pamìti. Ka¾dý máme svùj originál, dùle¾itý podle našich vzpomínek, zatím co ten oficiální je takový „erár“ pro všechny.
Ale kdy¾ u¾ jsem u tìch èasù, tak jsem si vzpomnìl, ¾e èasy v ruštinì znamená hodinky a vybavil se mi jeden fousatý vtip:
Vypráví se, ¾e kdy¾ Bre¾nìv cestou z Nìmecka domù vyndal ruku z vlaku, aby se ochladil - tak v ten moment mu ji nìkdo políbil. Usoudil, ¾e je v bratrském Èeskoslovensku, pak to po èase opakoval a v tu ránu ho nìco do té ruky „majzlo“ - usoudil, ¾e je v Polsku. Kdy¾ ji vyndal po pár hodinách pozdìji, tak mu nìkdo ty hodinky èmajznul - poznal, ¾e u¾ je doma.
Co z toho vyplývá? Pro mne pouèení, ¾e není v¾dy potøeba ta nejmodernìjší technika.
To, co nyní dovede GPS vyhledavaè - tedy urèit polohu, dokázal ji¾ pøed lety Bre¾nìv pomocí obyèejných hodinek, tedy èasù!
V poslední dobì si v souvislosti s èasem nìkdy lámu hlavu s tím, jak je to mo¾né, ¾e v této zemièce se rodí tolik zázraèných dìtí. Usuzuji z toho, ¾e aè jsem byl na svìtì po celou dobu války nejsem schopný pouèovat okolí vzpomínkami a zá¾itky z války ani února 1948 na rozdíl od jiných, kteøí, pøesto¾e byli v té dobì ještì mladší si vše pamatují a o té dobì tak zasvìcenì hovoøí. Jsou však stejnì bøídilové proti souèasným všeználkùm, kteøí ostatní pouèují o dobì 20 let a více pøed svým narozením.
Pùjde-li tento vývoj dále, brzy se doèkáme pamìtníkù z doby Karla IV.
Rùzná pochybná tvrzení v souvislosti s èasem ani popisovat nebudu, snad jen to nejrozšíøenìjší-èas jsou peníze. Kdyby platilo, tak kdo by mìl více penìz ne¾ dùchodci? Ti pøece mají nejvíc èasu co¾ lze dolo¾it odpovìdí na otázku, proè dùchodci poèítají ka¾dou korunu? No pøece proto, ¾e mají dost èasu.
Ale èas - neèas, jak to vypadá, brzy se doèkáme i vtipù na Neèase. Já bych si ale spíše pøál, aby se brzy vyèasilo bez ohledu na èas, ale nevím, nevím v¾dy» èasu u¾ na to bylo dost…
Jaroslav Petøík
Další èlánky autora: