Potíže s časem

S ohledem na svůj zájem o fyziku od školních let bych neměl mít problém definovat čas. Čím jsem však starší, tím větší potíže mám s definicí času, lépe řečeno se ztotožněním se s definicí, jako objektivního ukazatele.

Došlo to tak daleko, že ten čas podle definice, tedy ten oficiální pokládám za zcela nezajímavý, přímo nudný a přiznám se, že zejména v poslední době je mi vysloveně nesympatický.
Jaké sympatie chovat k něčemu co mi oznamuje, že jsem zase o rok starší, že mám něco zaplatit, že musím někam jít, že musím něco udělat?

To ten druhý čas měřený vzpomínkami je jiný pašák, řekl bych přímo kamarád. Je to on kdo ze vzpomínek vymazal starosti, utlumil vše co bylo především povinnost a naopak ještě vylepšil všechno, co bylo pěkné, příjemné, radostné.

Ten první čas, oficiální čas je podle mého názoru navíc i podvodník. Myslím, že podvádí a fixuje jinak to přece není možné, aby ty poslední roky utíkaly rychleji než ty v mládí. Toto podezření mi potvrzují všichni vrstevníci.

Ten druhý čas, čas podle vzpomínek je také lepší tím, že je můj, každý máme svůj, je pouze náš podle našich vzpomínek, naší paměti. Každý máme svůj originál, důležitý podle našich vzpomínek, zatím co ten oficiální je takový „erár“ pro všechny.

Ale když už jsem u těch časů, tak jsem si vzpomněl, že časy v ruštině znamená hodinky a vybavil se mi jeden fousatý vtip:

Vypráví se, že když Brežněv cestou z Německa domů vyndal ruku z vlaku, aby se ochladil - tak v ten moment mu ji někdo políbil. Usoudil, že je v bratrském Československu, pak to po čase opakoval a v tu ránu ho něco do té ruky „majzlo“ - usoudil, že je v Polsku. Když ji vyndal po pár hodinách později, tak mu někdo ty hodinky čmajznul - poznal, že už je doma.

Co z toho vyplývá? Pro mne poučení, že není vždy potřeba ta nejmodernější technika.
To, co nyní dovede GPS vyhledavač - tedy určit polohu, dokázal již před lety Brežněv pomocí obyčejných hodinek, tedy časů!

V poslední době si v souvislosti s časem někdy lámu hlavu s tím, jak je to možné, že v této zemičce se rodí tolik zázračných dětí. Usuzuji z toho, že ač jsem byl na světě po celou dobu války nejsem schopný poučovat okolí vzpomínkami a zážitky z války ani února 1948 na rozdíl od jiných, kteří, přestože byli v té době ještě mladší si vše pamatují a o té době tak zasvěceně hovoří. Jsou však stejně břídilové proti současným všeználkům, kteří ostatní poučují o době 20 let a více před svým narozením.

Půjde-li tento vývoj dále, brzy se dočkáme pamětníků z doby Karla IV.

Různá pochybná tvrzení v souvislosti s časem ani popisovat nebudu, snad jen to nejrozšířenější-čas jsou peníze. Kdyby platilo, tak kdo by měl více peněz než důchodci? Ti přece mají nejvíc času což lze doložit odpovědí na otázku, proč důchodci počítají každou korunu? No přece proto, že mají dost času.

Ale čas - nečas, jak to vypadá, brzy se dočkáme i vtipů na Nečase. Já bych si ale spíše přál, aby se brzy vyčasilo bez ohledu na čas, ale nevím, nevím vždyť času už na to bylo dost…

Jaroslav Petřík

Další články autora: