Smysluplné konverzace o počasí

Přeptávání se na počasí a všeobecná konverzace na toto téma patří snad, kromě podrobného popisu tělesných neduhů, k těm nejpopulárnějším konverzačním námětům, které máme k dispozici a které s nadšením při jakékoliv příležitosti užíváme. Tato velice vděčná témata nám pomáhají překlenout počáteční ostýchavost a navázat ničím nás nezavazující řeč s neznámým člověkem.

Řeč o počasí zcela normálně začneme na příklad hned ráno ve výtahu, kde bez ostychu oslovíme krásně vonící sekretářku, místo toho, abychom se ošívali a rozpačitě dívali na špičky bot předstíraje, že přitažlivou úřednici neregistrujeme. Zrovna tak si vedeme u pisoáru, kde by bylo přinejmenším nevhodné zavádět jakékoliv filozofické debaty, a kde krátký čas vyplníme zachmuřeným rozborem dnešního počasí. Život každého jedince je totiž ovlivněn jak počasím tak zdravím. Nezavést s člověkem, kterého jsme v životě nikdy předtím neviděli řeč o počasí je takřka nemožné. Je zcela přirozené, že dámu, se kterou se střetnete na jinak osamělé pláži kam jste si zašli protáhnout své zchátralé tělo neoslovíte tím, že jí budeme do nebe chválit její úžasnou postavu. Jako slušně vychovaný muž a gentleman vyjádříte nejdříve obdiv nad tím jak krásní jsou její strašně obludní pejsánci, které s úsměvem, leč velice opatrně poškrábete za ušima, zeptáte se na rasu a pak spustíte o počasí, protože víte moc dobře, že obojí zabere. Dáma totiž okamžitě tímto způsobem zjistí, že jste uhlazený člověk a ne pohůnek a zjihne. Budete-li mít obzvláštní štěstí, dámě se zalíbíte a nemusí trvat dlouho a ohavné psíky budete s blaženým úsměvem na tváři ruku v ruce po pláži vyvenčovat spolu.

Není třeba zdůrazňovat, že slečnu, která vám padla do oka, a se kterou se mermomocí chcete seznámit, neoslovíte netaktně a připitoměle: “Slečno, máte na podpatku hovínko.” To by vaší snaze naprosto nepomohlo, zvláště, když by to nebyla pravda. Avšak čiperné přiběhnutí k deštěm promoklé dívce, nabídnutí paraplete a zahájení rozpravy o strašném počasí vám třeba zajistí, že neznámá svolí k vám zaskočit na čaj s rumem. Doma jí pak navrhnete, že si může promoklé šaty a prádlo usušit, aby nevypadala v práci jako zmoklá slepice. A je ruka v rukávě.

Na počasí člověk obyčejně žehrá. Rozmluva nezůstane pouze u konstatování, jak je dneska krásné nebo hanebné počasí. To by nebylo ono. Víme totiž, že druhá strana očekává (a my tudíž nezklameme) podrobnou stížnost o tom jak to s počasím právě je. Že už tři týdny leje jako z konve, to ví každý. To, že vám zplesnivěly boty, že vám doma díky vlhku vyrostla houba, ze které si ani nemůžete udělat smaženici, a které se za živého boha nemůžete zbavit, a že vám to doma páchne jako v opičárně, to přece musí zajímat každého inteligentního člověka. Ten vám uctivě naslouchá, starostlivě pokyvuje hlavou, přitakává a pak přijde se svojí trochou do mlýna. Okamžitě získá vaší náklonnost tím, když prozradí, že mu kromě bot navíc zplesnivěly koberce a mezi prsty u nohou chytil něco, čeho se nemůže zbavit ani antibiotiky. Když potom začne z temně černých mraků vinit vládu víte, že jste našel spřízněnou duši, se kterou zajdete na pivo, při kterém dopodrobna rozeberete hospodářskou krizi, vzrůstající neschopnost veřejných činitelů, upadající služby obyvatelstvu a všeobecný morální rozklad společnosti. S člověkem, se kterým jste se seznámili čirou náhodou před obchodem, kde jste si postěžovali na počasí, uzavřete přátelství na život a na smrt…

S počasím nejsme nikdy spokojeni. Když to zrovna nejsou pohromy způsobené nekonečnými dešti, naše stížnosti se točí kolem toho, jaké je nesnesitelné vedro, jak přes den lapáte po dechu a v noci nemůžete zahmouřit oka, že takové pařáky jste ještě v životě nezažili, že vám odešla zahrádka, všechno chřadne a důchodci vedry padají zrovna tak jako vrabci ze střech. Předpovíte dlouhodobá sucha, hladomor a zánik civilizace. Člověk vám trpělivě naslouchající samozřejmě souhlasí a nahodí otázku do kultivované debaty, když se zeptá, co je lepší, mrazy nebo vedra. To je jedna z mála věcí, podobná infantilní otázce komu fandíte, Spartě nebo Slávii, na čemž se obyčejně neshodnete, což může mít za neblahý následek i konec dlouholetého pevného přátelství. Ten, kdo zastává názor, že před horkem se můžete utéct do chladných vln oceánu nebo se zchladit klimatizací či zmrzlinou, je zajisté nepochopen zastáncem názoru, že vedrem můžete zhebnout, zatímco zimě můžete snadno čelit termálním spodním prádlem, zimníkem, elektrickou dečkou a klapkami na uši.

I když třeba vaše přátelství tuto výměnu názorů náhodou přežije, zcela jistě se zhroutí pod tlakem debaty na téma globálního oteplování. To vím sám z vlastní trpké zkušenosti, když se nedávno zcela nevinná konverzace o suchu a povážlivě nízkých hladinách v našich vodních rezervoárech, kterou jsem zapředl s bohužel dnes již bývalým kamarádem, zvrhla právě na toto ožehavé téma. Zcela vážně jsem totiž vyslovil domněnku, že několik let sucha je výsledkem globálního oteplování a zeptal jsem se jestli si přítel vyměnil doma žárovky a přestal do práce jezdit autem. Aniž měl možnost odpovědět, vysvětlil jsem mu, že jenom strana zelených je schopna naší planetu zachránit a že doufám, že i on bude pro ně volit. Bývalý kamarád mě chvíli s nevěřícím výrazem ve tváři poslouchal, pak ztratil trpělivost, nazval mě zabedněncem zblblým levičáckou propagandou a odešel. Od té doby jsem ho neviděl, ale prý si koupil osmiválec a píše zmatené dopisy do novin, ve kterých si stěžuje, že celá teorie globálního oteplování je veliký hoax, aby levicově zaměření akademici dostali více peněz od vlády. Soudě podle nekonečně dlouhé zimy, která letos ještě do pozdního jara přetrvává v Austrálii, má můj bývalý přítel třeba pravdu. Kdo ví, co doopravdy za změnami počasí vězí…

Po této neblahé zkušenosti se nyní obratně vyhýbám jakékoliv hluboké diskuzi o počasí. Hlavně nerozebírám otázku viny. Otázku proč se v létě chvějeme mrazem a z jakého důvodu v zimě začnou zrát maliny nechávám nezodpovězenou. Když se mi snaží někdo namluvit, že v tom mají prsty muslimani, židi, černoši nebo komunisti, ani zdvořile neposlouchám. Podívám se jenom na oblohu, suše konstatuji, že začnou padat kroupy a rozběhnu se směrem domů.

Hmm…rozhovory o počasí jsou zrovna tak plné nástrah jako nevinné upozornění krasavice, že má na podpatku hovínko. Dávám proto přednost hovorům o prostatě, kýle, hemeroidech, žaludečních vředech, nedostatku pohlavního styku, revmatismu, ochabujícímu svalstvu a jiných potížích, které nás jako důchodce sužují a o kterých vášnivě, byť s uhasínající jiskrou v oku, téměř za každé okolnosti(vyjma výtahu,) mluvíme. Kdo by měl také chuť se v našem věku handrkovat o počasí, že ano?

Ivan Kolařík, OAM

Další články autora: