Z mladého orla s pevnými køídly, stal se starý pán,
aneb mu¾i na rozcestí.
Kdy¾ se narodí kluk, je to slávy, jakoby se narodil dìdic trùnu. Z holèièky je také radost, ale ta nejvìtší se projeví a¾ èasem, kdy si svojí roztomilostí tatínka omotá kolem prstu.
Jsme na zaèátku. Kluk je hýèkán, ta»ka kupuje kluèièí hraèky, se kterými si nejradìji hraje sám a maminka spøádá sny o doktorech nebo alespoò o in¾enýrech. Nìkdy se to zdaøí, nìkdy ne, ale v ¾ivotì je dùle¾itìjší, jaký charakter kluk získá a zda sám sobì i nám dìlá radost, a» je tøeba øemeslník.
Pøijde doba, kdy zaène pokukovat po dívèinách. Ta»kové vedou silácké øeèi, ale pouze v nepøítomnosti maminek, maminky zkrápìjí slzami batolecí košilky kluka a ¾ádné dìvèe pro toho jejího není dost dobré. A je tu èas, kdy kluk vylétne z hnízda, buï se dostaví pøed oddávající inštituci, nebo na hromádku se svojí vyvolenou, i kdyby se maminka na hlavu stavìla a to pokud je silnìjší konstituce, je u¾ na pová¾enou. Je zde první rozcestí, ale takové pozvolné. Kluk pøešel z jedné peèovatelské náruèe do druhé. Hra na ¾ivitele a ochránce rodiny zaèíná, ale je to jen hra, opravdový ¾ivot zaène a¾ s pøíchodem potomkù na svìt.
Kluk u¾ není støedobodem ¾ivota pro svojí vyvolenou, ba naopak, je tak trochu v pozadí ne¾ si role táty a mámy sedne, v normální fungování. Tady bylo u¾ rozcestí trochu ostøejší. Pokud vše klape, vyvíjí se spoleèný ¾ivot na plné pecky, zamìstnání, výchova a hry s dìtmi, spoleèenský ¾ivot i milenecký s man¾elkou (dru¾kou) nemá chybu. Kluk dosáhl urèité kariéry v zamìstnání, cesta se vine zalitá sluncem, ne¾ pøijdou první pøíznaky stáøí.
Dìti šly za svým osudem, kluk zùstal znovu ve dvou, je zde další rozcestí. Prázdnotu po dìtech vyplòuje mamèa zvýšenou pozorností a starostí o kluka. Tomu se to líbí, je ještì v plné síle, dùle¾itý v práci, ale pøeci jen se zaèíná objevovat nìjaká ta moucha nastupujícího stáøí. Klukovi u¾ to tak nebìhá, místo laškovného pohledu na pìkné dìvèe upírá pohled na pìknì naplnìný talíø a stává se pohodlnìjším. Chvilku to tak funguje, ne¾ se dostaví nemoc, nebo alespoò bolest stáøím opotøebovaného organizmu. Kluk mnohdy skoèí rovnýma nohama do penze, pøestane být dùle¾itý, ztratí rytmus ¾ivota, cítí se 
ošizen, jak je mo¾né, ¾e se ocitl na vedlejší koleji, bývalí kolegové z práce ho ji¾ nezdraví tak uctivì a nìkteøí vùbec. Stal se dùle¾itý jen pro svoji ¾enu (dru¾ku) a kdy¾ je dobøe, tak i pro dìti. Je zase na rozcestí a to na tom nejbolavìjším.
Tì¾ce se vyrovnává se svojí nemohoucností, se svým omezeným mu¾stvím, se svojí bolestí, se svým stáøím. Pokud nemá náhradou nìjakého koníèka, ponoøí se rychle do zatrpklosti. Utrhuje se na ¾enu, stává se pedantický na vnouèata, zlobí se na nì, ¾e po sobì neuklízí, aèkoliv celý ¾ivot trousil pono¾ky a rùzná náøadí po bytì, všechno ví, všude byl, všechno zná. Je smutný a smutnìjší, jak ranní pondìlí, jen se probudí, u¾ se zlobí, zlobí se na celý svìt, proto¾e je neš»astný. Z mladého orla s pevnými køídly se stal starý pán. Je štìstím pro kluka, kdy¾ má nìkoho blízkého, kdo mu obèas umí vynadat a rozumnì s ním zatøese. Jinak to nejde, kdybychom ho litovali, tak nás utýrá.
Rozmluva mezi staršími man¾ely nìkdy vypadá pro nezasvìcené, jako by byli tìsnì pøed rozvodem, ale oni to tak vùbec necítí. To jen láska vzala na sebe jinou podobu.
Další èlánky autorky: