Kamínky
kam se podívá¹ (fejeton)Jaro
pro mnoho lidí nejkrásnìj¹í období v roce. Tì¹í se na nìj jakmile zaène zima a v polovinì ledna se ho u¾ nemù¾ou doèkat.
Høejivý paprsek slunce se prodere snì¾nou oblohou a vykoukne, aby nás zahøál na du¹i. Zpoèátku jen nesmìle a opatrnì, jen tak zlehýnka, jako by se bál "Paní Zimy", která stále je¹tì sedí na svém trùnu. Pozdìji se v¹ak osmìlí a zlatavou záøí zalije celý kraj. A "Paní Zima", aè nerada, sbalí svých pìt ¹vestek a odchází do svého království na severu. Tou¾ebnì oèekávané jaro je tady. Snì¾enky a petrklíèe jsou u¾ pøipraveny rozbìhnout se po stráních, pohladit je svými je¹tì køehkými bílými a ¾lutými závoji a zalít je svì¾í vùní. Potùèky také nechtìjí zùstat pozadu, a tak bublavì, vesele a svì¾e sbíhají z hor, aby jaro taky zastihly. Pøece jen jim bylo pod ledem u¾ trochu tìsno. Mladá tráva se raduje a zve na svùj taneèní parket dal¹í kvìtiny. Ty se samozøejmì nedají dlouho pobízet a u¾ se v zástupech hrnou na tu krásnou, èerstvou volnou plochu.
Ptáèkové jim k tomu notují své veselé písnièky a peèlivì trénují trylky, které u¾ málem pøes dlouhé zimní období zapomnìli. Stromy jsou také rády a u¾ rozvíjejí své pomaèkané, slabé lísteèky, aby naèerpaly co nejvíce nových sil a ¾ivin pro své pupeny, které se pozdìji promìní na ¹»avnaté plody, ale to a¾ v létì. V¹ude je hluk a shon, jak se ka¾dý ¾ivý tvor sna¾í dostat na slunce a naèerpat tak novou energii po dlouhém spánku. Prostì je to tak, pøíroda - je¹tì mladá sleèinka se probudila a roste do krásy.
Do mìsta se
v¹ak jaro dostává pomalu. Høejivé paprsky se jen ztì¾í prodírají pøes vrstvu
smogu, prachu a ¹píny, která dr¾í mìsto ve
svých spárech. Pøesto i sem se slunce nakonec probojuje. Razí si cestu a
klièkuje mezi vysokými panelovými domy, aby se dostalo ke v¹emu snìhu a ledu, co
je¹tì na ulicích zbyl. I ten v¹ak rychle mizí za cinkotu rampouchù, které se u¾
také louèí. V¹echen sníh je pryè a ulice a parky mohou také zaèít
kvést.
A taky ¾e u¾ kvetou. Obaly od v¹eho mo¾ného, odpadky, nedopalky cigaret, ohoøelé
petardy a jiné pøedmìty "tanèí svùj tanec" na obna¾ených ulicích, v parcích a na
trávì. Ani kamínky, které nám tak výbornì slou¾ily v zimì na zmrzlých chodnících
nechtìjí zùstat pozadu a rozbìhly se v¹ude kolem. Jsou u¾ nejen na chodnících,
ale i na trávì, cestì, na kraji lesa a úplnì na v¹ech volných proslunìných
prostranstvích. Nezazlívejme jim to, v¾dy» si chtìjí taky u¾ít teplých jarních
paprskù. A tak se hádají s trávou, kytièkami a zvíøátky o výsluní a nenechají se
jen tak lehce vyhodit. V¾dy» oni tu byli pøeci u¾ døív, v zimì. A taky se tì¹ili
na jaro. A tak ubozí mravenci a sedmikrásky sklopí tykadla a lístky a odcházejí
hledat místo jinam. Jen¾e kam?
Cestáøi byli letos peèliví.
Kamínky jsou úplnì v¹ude a nechtìjí se vzdát svého místa. A mají pravdu. Oni tam byli pøeci døív. Prostì je to tak. Jaro se dostalo i do mìsta a ulice se probouzejí do ¹píny.
Jana Mareèková