Bláhovì jsem se domnívala, ¾e poèítat se u¾ nebude. Poèítalo... (21)
"Proè jsi
koupila jen devatenáct kusù, kdy¾ jsem ti naøídil 20?", zaznìla zcela logická
otázka.
"Koupila jsem dvacet, ale pøivezla devatenáct.".
"Tak tohle teda ne! Ty nezvládne¹ ani tak jednoduchý úkon jako je nákup podle instrukcí? To neumí¹ poèítat do dvaceti?"
"Umìla jsem ne¾ jsem tì potkala".
"U¾ ti nemohu svìøit ani peníze, velmi nehospodárnì s nimi zachází¹! A s nákupy beze mne u¾ taky konèí! Na v¹echno musím myslet já! O v¹echno se musím starat já! V¹echno musím po tobì kontrolovat!", spílal mi dále.
Nemusel. Ale dìlal to.
Dìlal to rád a dìlal to prùbì¾nì.
Zda jsem kytky doma zalila dost nebo málo...
Zda jsem utøela prach i na místech, ke kterým jsem mìla pøístup jen ze ¾ebøíku.
Zda jsem urovnala pono¾ky podle barev a trika podle materiálu.
Zda jsem zavøela poøádnì v¹echny kohoutky a zda jsem vyhodila v¹echno tam, kam patøí. Plechovky, láhve, zbytky ¾ivoèi¹né i rostlinné, sáèky, papír.
Zda nesvítí nìkde zbyteènì!
Asi byl v mládí v reflektoru mladých a teï mu tato bohulibá èinnost chybìla.
Stateènì jsem èelila v¹ech kontrolním nájezdùm, ka¾dým dnem jsem se lep¹ila a lep¹ila. Nevyhodila jsem ani stonek petr¾elky nikam jinam ne¾ na kompost.
U¾ jsem chápala, ¾e, aby hrálo rádio jen pro mne je zbyteèná rozmaøilost.
Su¹ièka je taky drahý ¹pás, venku to uschlo taky. Pøi chladných veèerech nebylo tøeba zapínat topení i krb vydával teplo (to jsem ov¹em nejdøíve musela døíví na¹típat, krb vyèistit, zatopit a oheò udr¾ovat).
Zmatek nastával v momentech, kdy jsem netu¹ila CO je dobøe a co NENÍ dobøe.
"Ty jsi dneska zase vysávala? Proboha proè! Ka¾dý den! Elektøina je drahá!"
"Co je to tu za binec? Ty jsi dneska ANI nepovysávala? Katy by tohle nikdy nedopustila! Já jsem zvyklý na poøádek!"
"Proè vaøí¹ ka¾dý den jiné jídlo? Klidnì jsme mohli dojíst zbytky od vèera!"
"To budeme jíst ka¾dý den stejné jídlo? To nemá¹ tolik fantazie, abys uvaøila nìco jiného ne¾ vèera?"
To u¾ byl tì¾ký kalibr.
Kontrola byla neúprosná, kritika se sná¹ela na mou hlavu a» jsem dìlala cokoliv.
Zaèínala jsem se tì¹it na podveèer, kdy jsem se pøivinula k hadici a zalévala kytièky. Byla to nirvána! Kolem vonìl les, hlína, rostlinky, v¹ude mír a ticho, ve mnì se rozléval pocit absolutní pohody.
S láskou
jsem kropila nový pøírùstek oleander.
Jen¾e zase blbì.
Neèekanì ke mì zezadu pøiskoèil a uchopil mou pravou ruku, která tøímala hadici a sklonil ji o pìt cm dolù.
Aha, asi jsem to kropila pøíli¹ zvysoka.
Køeèovitì jsem svírala hadici v urèené pozici.
Neuplynula v¹ak ani minuta a opìtovnì mi byla ruka opravena, tentokrát o pìt cm nahoru.
V¹e probíhalo v absolutním mlèení a tichu.
Bylo tøeba pøemístit se k dal¹í rostlince. Bázlivì jsem se rozhlédla, kde je vrchní auditor. Co kdy¾ udìlám pøíli¹ dlouhý krok nebo naopak krátký? Co kdy¾ vykroèím ¹patnou nohou!
"DANÍÍÍÍ!", zaznìl naléhavý hlas z útrob domu.
Jojojoj, u¾ ten hlas se mi nezamlouval! Silné podrá¾dìní, potlaèovaný vztek. Marjápanno, co jsem zase vyvedla? ®e bych pøece jen ukroèila pøíli¹ vlevo a on to vidìl?
Okam¾itì jsem zastavila pøívod vody, utøela si ruce a spìchala za hlasem mého srdce.
Stál uprostøed na¹í "hospodáøské" místnosti, kde byla praèka, su¹ièka, kotel na topení i klimatizace a dal¹í nutné provozní vìci. No nazdar, tady se urèitì nìco muselo pøihodit! Vyhoøel kotel?
Roz¹lápla jsem nìkterý z pøístrojù èi nedej bo¾e, zapnula omylem topení èi klimatizaci?
Ne, utì¹ovala jsem se. Na to jsem nesahala a uctivì obcházela obloukem. Kdy¾ byl chlad, topila jsem v krbu. Kdy¾ bylo horko, tak jsem se potila.
Jeho pozice v¹ak byla podivná! Jako ve høe SOCHA! trèel pøesnì uprostøed, ruce nad hlavou, oboèí vzteky u sebe a s hrùzou civìl na podlahu.
S je¹tì vìt¹í hrùzou jsem se tam podívala tedy také.
Do pytle, nic jsem nevidìla!
Mám si skoèit pro brejle?
Nebo pøikleknout a pátrat hmatnì?
Nechápavì jsem tedy støídavì jukala na nìho a na podlahu.
"A» mne u¾ netrápí!", naøíkala jsem v duchu. "A» u¾ vyøkne, co jsem spáchala, a» urèí trest, a» mne teda zastøelí, já na to sama nepøijdu!"
"Øíkal jsem ti," mrazivì odsekával, "¾e nesná¹ím, ano (?) nesná¹ím (!), kdy¾ je na zemi rozsypané cokoliv! Chtìl jsem pøejít do koupelny a pod nohama mi to køuplo!
TYS ROZSYPALA PRÁ©EK NA PRANÍ!"
A je to. Tak, roztøesená ruka, která pøená¹ela prá¹ek z jednoho rohu místnosti do praèky v druhém rohu, neustála moji nejistotu a vysypala zøejmì pár zrníèek na zem. Asi mi ji usekne. teda tu ruku darebnou.
U¾ dávno jsem nechápala, proè je prá¹ek v obrovské krabici v jednom rohu, a praèka na druhé stranì, v druhém rohu. Chtìla jsem si zjednodu¹it akci a èást prá¹ku nasypala do men¹í nádoby, kterou jsem si umístila na praèku. Tento návrh byl ale zamítnut, proto¾e "v¾dycky to bylo tak, tak to tak i zùstane". Opakovanì, jako u¾ nìkolikrát jsem v duchu vzdala upøímný a nefal¹ovaný hold Katy, jak bravurnì pøemís»ovala roky a roky prá¹ek z jednoho konce svìta na druhý, ani¾ jediné zrnko utrousila. Vzácná to ¾ena.
Teï jsem
stála "nad rozlitým mlékem", a krèila se pøed mým mecená¹em a velitelem, který
právì pøedná¹el nìco o èistotì, poøádku, schválnostech a mrzkých èinech.
Vrhla jsem se tedy pro hadr a zaèala to trpké provinìní uklízet. Musela jsem ho obkrou¾it, nebo» stále stál a høímal, já na kolenou kolem nìho vytírala a svìte div se, narostl ve mnì odpor! Já, u¾ témìø zcela zlomená ve své vùli svou vùli projevit, jsem poznamenala:
"Snad se tak moc nestalo, nemohlo to poèkat, a¾ dodìlám jednu práci (?)".
"Tak to ne, má milá! Takovými vìcmi to zaèíná a já nechci dopadnout jak Ev¾en!"
Já nevím, kdo byl Ev¾en. Nikdy jsme o nìm nemluvili.
Kdy¾ usoudil, ¾e podlaha je èistá, já mám také proèi¹tìný ¾aludek, odkráèel do nìkam.
Vrátila jsem se ke svým kytièkám, a v¹echno, úplnì v¹echno jsem jim po¾alovala!
Dana ©»astná
Pozn. autorky: Volné virtuální povídání - podobnost se skuteènými osobami je èistì náhodná.