Jakou sílu má víra?
Není vám divné, ¾e pøed vìdci, kteøí naleznou odpovìï na jednu záva¾nou otázku, se v¾dy otevírá celé pole dalších zásadních otázek?
Co je to za vìdu, která kráèí od vìdìní k nevìdìní?
Konkrétnì tato otázka má následující správnou odpovìï: je to vìda kráèející špatnou cestou. Nenech se pøitom omráèit kvantem takzvaných vìdeckých objevù. ®ádný z nich nepøišel na svìt pomocí vìdìní, ale pomocí metody pokus – omyl. V ojedinìlých pøípadech pomocí intuice. Kromì toho lidé mnohdy pracují s objevy, jejich¾ základy vùbec nechápou. Pøesto¾e se napøíklad elektøina naprosto bì¾nì vyskytuje a pou¾ívá všude, ¾ádný z vìdcù vám neøekne, co je její podstatou – umí popsat pouze povrchové jevy.
Pokud vìdci budou zarputile popírat existenci éteru, nikdy správnì nepochopí elektøinu, ani atomy hmoty, ani spoustu dalších souvislostí. Ale to neuvádím proto, abych vámi nyní vysvìtloval odborné fyzikální procesy. Tento pøíklad chci pou¾ít k nìèemu, co se vás týká mnohem niternìji, k vysvìtlení víry v ¾ivotì ka¾dého èlovìka.
Nejspíš jste se u¾ setkali s dìlením lidí na vìøící a nevìøící. Takový pøístup je, mírnì øeèeno, úsmìvný. Nenajdete èlovìka, který by nemìl vlastní víru (v cokoli). Skuteènì, a» tomu vìøíte, nebo ne, víra je motorem ¾ivota ka¾dého èlovìka.
Kojenec vìøí v prs své matky, proto o nìj usiluje.
Student vìøí, ¾e mu vzdìlání pomù¾e v lepším uplatnìní, proto studuje.
Autor vìøí, ¾e jeho dílo má smysl, proto tvoøí. Víra je v¾dy na poèátku všeho, èeho chce èlovìk dosáhnout – pøedstavuje první rozhodující krok.
Druhým krokem je dovednost, získaná na základì víry. Je-li dovednost v rozporu s vírou, èlovìk své rozhodnutí (i víru) zpravidla mìní. Èemu opravdu nevìøíte, to opravdu nedovedete.
Naopak v pøípadì, ¾e dovednost jednoznaènì potvrzuje víru, nastává tøetí krok: zkušenost. Èili ka¾dý proces zaèíná vírou a pøes dovednost dospìje ke zkušenosti èlovìka. Celé koleèko se následnì opakuje.
Z èasto opakované zkušenosti se postupnì stává zvyk. To je napøíklad dùvod, proè ka¾dá milenecká láska, nedostává-li nové impulsy, musí skonèit stereotypem. Procesem, který èlovìk pro¾ívá, ani¾ si ho uvìdomuje.
Zmìnit zvyk je velmi tì¾ké a samo o sobì nemo¾né. Aby se zmìnil zvyk, musí nejdøíve nastat zmìna ve víøe. Promítnìte si tato fakta do u¾ zmínìného pøípadu s éterem. Vìdci, kteøí v jeho existenci nevìøí, budou mít v¾dycky více otázek, ne¾ odpovìdí. Starý zvyk je toti¾ tlaèí do staré víry, dokonce takovou mìrou, ¾e ani nové (neoèekávanì získané) zkušenosti je nepøesvìdèí. Radìji pøes to nové pøehodí kabát staré víry.
Pøímo vzorová ilustrace jakou sílu má víra.
Jiøí Muladi
Související èlánky: