Departamento de Santander

Vždycky, když se někdo zeptá kde žiji a já řeknu, že v Kolumbii, setkám se s různými reakcemi. Někdo se ptá jak se mi tam v Kanadě žije, zaměňujíce “naši” Kolumbii s Britskou Kolumbií. Jiní sice ví, že Kolumbie leží v Jižní Americe, ale tím jejich znalosti končí. Nu, a ti poslední, kteří toho o Kolumbii vědí trošku víc, většinou ze zpráv z medií, které bohužel většinou informují jen o těch špatných událostech se říkají: “Jak můžeš v tak nebezpečné zemi žít ? “
A protože zde už žiji opravdu hodně, hodně dlouho a Kolumbie se stala mou druhou vlastí, kde mne všichni (nejen rodina mého manžela, ale i ostatní lidé krásně přijali), trochu vám o této nádherné zemi vyprávím. Tím nechci říct, že zde nejsou problémy. Samozřejmě, že jsou a veliké, ale je pravda, že se proti nim bojuje, a že se Kolumbie snaží z nich dostat. A stejně, kde dneska problémy nejsou? A tak se vám snažím ukázat to nejhezčí co tu máme. Povídám vám o zdejší historii, o přírodě, o různých zajímavostech a samozřejmě i o lidech…

Kolumbie je administrativně rozdělena na 32 departamentů (krajů) a Santander je jeden z nich. Situovaný na severovýchodě země, jeho hlavní město se jmenuje Bucaramanga. Před příchodem dobyvatelů, jeho území obývali různé kmeny domorodého obyvatelstva, z nich největší skupina je známa jako los Guane. Své jméno departament dostal po hrdinovi z válek o samostatnost, generálu, který se jmenoval Francisco de Paula Santander. Přes jeho území se dostal až do Bogoty i německý dobyvatel Nicolaus Federmann se skupinou svých mužů. Proto se do dneška traduje že proto je v Santanderu nejvíce blonďatých a modrookých lidí z celé Kolumbie.

Mimo hlavního města Bucaramangy, které je známo jako “ciudad bonita”(krásné město), je Santander opravdu rájem pro turisty. Nejen že se tam nachází několik krásných malých, koloniálních měst jako je Barichara, San Gil a další, ale také blízko města San Gil je krásný park, zvaný El Gallineral, který se nachází na jednom ostrově na řece Fonce kde rostou nádherné, několik set let staré stromy – ceiby z jejichž větví visí zvláštní typ mechu, který vypadá jako vousy.

Ale snad to nejzajímavější co můžete v Santanderu vidět, je obrovský caňón Chicamocha a přírodní park Panachi. Můžete si udělat výlet lanovkou která vás vyveze od koryta řeky až na vrcholek caňonu a vidět tak alespoň část velikánu, který má 108 000 hektarů a je 2 000 m hluboký. Jeho údolím protéká řeka stejného jména, která se později spojuje s dvěma dalšíma: s řekami Fonce a Suárez, aby se pak dále jmenovala Sogamoso, která se vlévá de řeky Magdaleny.

Protože se v Santanderu hodně pěstují kozy, které jsou naprosto nenáročné na chov, tak kozí maso je také základ tamního jídelníčku. Ale na to si člověk musí opravdu zvyknout už od narození, proto většině lidí (a já patřím mezi ně) to nechutná, tak jako mě nechutná další jejich “specialitka”: pražení mravenci. Jedlí mravenci, které tam lidé sbírají v dubnu, jsou jeden druh listožravých mravenců z rodu Atta a jedli už je tamní domorodci před příchodem dobyvatelů. Kdysi dávno mě jeden náš známý přivezl krabičku této “pochoutky” a chtíc, nechtíc jsem to musela ochutnat. Byla jsem schopná sníst jednoho a to mně stačilo, i když po mravencích rozhodně nechutnají, chutnají spíš jako pražené buráky. Ale stačilo, že jsem věděla o co jde a moc dobře mi nebylo.

Další foto najdete zde

Video si prohlédnete zde

Departamento de Quindío

Nejmenší, ale jeden z nejkrásnějších kolumbijských departamentů leží na střední kordiliéře a jeho hlavní město – Armenie je vzdáleno od Bogoty 265 km. Je částí t.zv. “eje cafetero” neboli kávovníkové osy Kolumbie. Díky perfektní teplotě (22 – 24 st.)a nadmořské výšce kolem 1600 m se tam totiž výborně daří kávovníkům a je to jeden ze tří departamentů, kde se pěstuje nejlepší káva v Kolumbii.

Ale ta nejlepší káva není dána jen klimatickými a zeměpisnými podmínkami, ale také tím, že do dneška se její sběr na plantážích dělá ručně a trvá několik týdnů. Sbírají se totiž jen uzrálé červené bobulky a ostatní se nechávají dozrát. Hlavní město Armenia, bylo založeno v roce 1889 a díky jejímu rychlému rozvoji je nazýváno “La ciudad milagro” (město zázrak).A že je to opravdu přesná přezdívka, to jeho obyvatelé potvrdili v roce 1999. Totiž, toho roku v lednu, přesně 25. v půl druhé odpoledne, postihlo Arménii silné zemětřesení o síle 6.2 st.(podle stupnice Richter) , které zničilo velkou část města. Zemřelo při něm přes 1 200 lidí, 5 300 bylo těžce zraněno a 200 000 jich přišlo o střechu nad hlavou. Dnes, díky rekonstrukci která trvala necelých 10 let, je z Arménie moderní a živé město. V jeho blízkosti se nachází nejen dva krásné tématické parky, jeden věnovaný právě pěstování kávy, “El parque del café” a druhý, který se jmenuje “Panaca” a je věnovaný zemědělství, ale blízko Arménie, ve městě Calarcá se nachází jedinečný “motýlí dům” kde je lze vidět všechny možné druhy motýlů. A aby toho nebylo málo, tak asi 10 km od Arménie, po troše stoupání, se dostaneme do hor, odkud je nádherný výhled na údolí Cocora, kde rostou t.zv. voskové palmy(palma de cera).Tento strom je pro Kolumbijce totéž, co pro Čechy lípa. Je to národní strom Kolumbie. A další strom, který se hodně v tomto departamentu pěstuje je jeden druh bambusu, zvaný guadua. Používá se ve stavebnictví protože jeho kmeny jsou velmi pružné a odolné. A je ještě něčím zajímavý: roste totiž strašně rychle, vyroste za den až 8 cm.

Před příchodem dobyvatelů žili na území dnešního Quindío indiánské kmeny Quimbayas, známé široko daleko svým uměním a manipulací zlata. Dneska se nachází mnoho jejich pokladů ve Zlatém muzeu v Bogotě.

Ale dnešní obyvatelé Quindía jsou také umělci.Sice už ne se zlatem, ale s řízením jeepu. Dokonce si proto vymysleli i svoje jméno.Yipao. Ale abych vám vysvětlila co to je yipao. Je to odvozeno (i když to tak nevypadá) od slova jeep. V Kolumbii, jako v celé latinské Americe se totiž strašně špatně vyslovují anglická slova a tak se zde ujal t. zv. “špangliš” (zkomolenina angličtiny¨). A tak něco se vyslovuje tak jak se to píše, něco tak jak to slyší (většinou špatně),no a někdy určité slovo se vysloví dokonce dobře. A tak si zdejší obyvatelé změnili výslovnost jeep - džip na yip. A yipao je umění jak naložit starý jeep Willis, aby dokázal uvézt co nejvíce.Od pytlů s kávou, přes obrovské trsy banánů a dokonce, aby posloužil jako stěhovací vůz. Ale nejen to, oni dokáží dokonce jezdit i jen na zadních kolech. Každý rok se v Arménii dělají soutěže o nejlépe naložený a řízený jeep. Ale nemyslete si že tyto staré jeepy jsou používány jen pro zábavu, kdepak, stále se používají běžně na práci na tamních haciendách.

Další foto najdete zde

Video si prohlédnete zde

Jana de Galindo

Povídání o Kolumbii
Žiji v Jižní Americe
Cartagena de Indias
El dorado
Porážka admirála Verona
Vánoce v Kolumbii
Sopka El Totumo

Kolumbijské sopky

Tragedie sopky Nevado del Ruiz

Další články autorky:

Teotihuacan - město bohů
Sedm nových divů světa
Za svítání 12. října...
Mexický svátek Dušiček

Jak jsem našla auto