Psí duše
Pùvodnì jsem se dnes chtìla zamýšlet nad úplnì jinou otázkou, ale pøíhoda, kterou jsem za¾ila vèera, obrátila moje myšlenky zcela jiným smìrem a já se pokusím aspoò z jedné strany poodhalit tajemství psí duše.
Mo¾ná si øeknete, ¾e oznaèení "psí duše" je nadnesené, nebo dokonce rouhavé. V¾dy» duší byl pøece obdaøen jen èlovìk! No budi¾! Klidnì protestujte, myslete si, co chcete, ale já si stojím na svém: i pes má svoji duši. Nemám teï na mysli ony ušlechtilé pøíbìhy, v nich¾ je pes nejlepším pøítelem èlovìka, doká¾e mu zachránit ¾ivot èi se aspoò o nìj postarat lépe ne¾ lidé. Nemám na mysli ani takové situace, kdy pes sdílí náladu svého pána, kdy mu projevuje vìrnost a¾ za hrob... Ne, nepøedstavím vám psa velkodušného, ale uká¾u vám, ¾e i ve velkém psovi zvítìzí nìkdy malá dušièka a on zatou¾í po podlé pomstì. Ale abychom to vzali pìknì popoøádku!
Vèera jsem byla na návštìvì u svých dobrých známých. Vìra a její maminka ¾ijí v jednom z tìch mìstských bytù, které mají spoleèný velký dvùr. Obì ¾eny sdílejí byt s rytíøem - takovým, jako rytíø má být. Nic na této skuteènosti nemìní fakt, ¾e tím rytíøem je pes-rozumný, klidný a svým paním naprosto oddaný urostlý køí¾enec nìmeckého ovèáka ®eryk. Jestli¾e píši naprosto oddaný, vím, co øíkám. Kdyby toti¾ kdokoliv na jeho panièky jen zvýšil hlas, mìl by co do èinìní s ®erykem. Pes, který za normální situace je velice pøátelský, moc rád se nechává hladit a škrabat mezi ušima,a jakmile zhlédne ,¾e pøišel na návštìvu nìkdo známý, hned se pøijde pochlubit, jakou novou gumovou hraèku dostal, se pøi jakémkoli projevu nepøátelství vùèi "panièkám" zmìní v šelmu. Se ®erykem jsem se skamarádila, ještì kdy¾ byl ušaté štìnì. Kdy¾ jdu na návštìvu, sna¾ím se nezapomnìt pøinést ®erykovi kousek jeho oblíbeného kabanosu, a tak náš vztah je stále na bázi vzájemné lásky... Ale o ®erykovi dnes psát nechci. Hlavní "hrdinkou" mého dnešního povídání je ®erykova sousedka.
Jessika je ®erykova... Co vlastnì? Partnerka?Dru¾ka?Man¾elka? Jak mám vlastnì nazvat fenu, která ®eryka pøed tøemi týdny obdaøila šestnácti potomky?! A» u¾ ji ale nazvu jakkoli, faktem zùstává, ¾e Jessika patøí lidem, kteøí bydlí v sousedství mých známých. Jessika je také køí¾enec. Velká krátkosrstá fena pískové barvy ¾ije ve velmi skrovných pomìrech, a tak bývá èasto hladová. No a proto¾e Vìra i její maminka nikoho hladem nenechají, pøi¾iví se u nich èasto i Jessika.
Jessika není ¾ádný drobeèek, a tak normálnì bývá zavøená ve výbìhu na konci dvora. Jen¾e její páníèek sekal vedle výbìhu døevo, nechal vrátka pootevøená a Jessika nezaváhala. Zaslechla vrznutí dveøí od bytu, odkud k ní èasto pøicházelo nìco na zub, proto¾e v tu chvíli jsem já odtud odcházela. V tom okam¾iku se Jessika pøihnala jako kulový blesk a byla by vletìla a¾ do kuchnì, kdybych v poslední chvilce dveøe nedovøela. Jessika prudce zabrzdila, zklamanì koukla na zavøené dveøe a pohled, který vzápìtí vìnovala mnì, mì mìl varovat. Kdyby ty její oèi mohly mluvit, vyøkly by na moji adresu urèitì slovo, které by se muselo vyteèkovat. Já to však podcenila. Øekla jsem jí jen: "Musíš poèkat! Dovnitø nesmíš!" Jessika zdánlivì rezignovala a loudala se zpátky. Ne¾ jsem však já ušla asi 15 metrù, které mne dìlily od východu ze dvora, v Jessièinì psí duši dozrál plán. Podle jejího mínìní jsem se na ní provinila, a nemohu tedy odejít nepotrestána. Pøiøítila se ke mnì tøetí kosmickou zezadu a bez varování se mi nìkolikrát zahryzla do nohavice. Problém byl, ¾e pod nohavicí bylo také moje lýtko... V tu chvíli se ozvalo mohutné zaøvání Jessièina pána. Toho se ani Jessika neodvá¾ila neposlechnout, pustila mne a odcházela loupajíc po mnì výsmìšnì okem. Jako by mi øíkala: "Já ti dám-zavírat mi dveøe pøed nosem!"
Nebýt toho, ¾e lýtko bolí, navíc se honosí dvìma podlitinami a krvavým škrábancem, kvùli nìmu¾ bylo tøeba sehnat veterináøe, aby potvrdil, ¾e pes nemá vzteklinu, byla by to docela legraèní pøíhoda. Pro mne však byla i dvojnásob pouèná: jednak jsem pøestala vìøit, ¾e mnì ¾ádný pes neublí¾í, proto¾e musí vycítit, ¾e mám psy ráda, jednak jsem poznala, ¾e nejen lidé, ale i psi se dovedou nìkdy zachovat lstivì a podle...
P.S. Ale pøesto si myslím, ¾e u Jessiky se jednalo jen o projev laktaèní psychózy!
Míla Nová