Úvaha o praseèí chøipce
Èlovìk ví vìtšinou velice dobøe, kdy¾ na nìj nìco leze. Nemluvím v tomto pøípadì o ¾ádné krasavici, nýbr¾ o banálním nástudu nebo chøipce. Potí¾e zaènou tím, ¾e máte nepøíjemný pocit na mìkkém patøe a ne¾ se nadìjete, spustí se vám z nosu, zaène kýchání, škrábání v krku, pøíští den jste malátný jako mrtvola, v jednom kuse byste spal, nechutná vám jíst a nakonec, kdy¾ dojde vùbec k nejhoršímu, pøíèí se vám pití piva a dokonce s vámi nehne ani kdy¾ se man¾elka pøed vámi promenáduje tak jak jí pánbùh stvoøil. Nástud, který ještì nevyvrcholil ve zrádnou praseèí chøipku zaènete léèit nejen spánkem, ale i drsnou koøalkou, kterou, pakli¾e nepomù¾e, nahradíte hektolitry horkého èaje s medem a citrónem. Ten pijete tak dlouho a sveøepì, ¾e je vám po nìm blivno a netrvá dlouho a na vitamín cé a med se nemù¾ete ani podívat. Navíc se nemù¾ete z nástudu poøádnì vyspat, proto¾e vás èajíèek ka¾dých deset minut honí na záchod. Znechucen nahradíte horký èaj polykáním smìsice práškù a modlením, aby se vás stav nezhoršil natolik, ¾e byste zaèal kuckat a dostal jste horeèku. Samozøejmì, ¾e po chmurných zprávách o epidemii praseèí chøipky propadnete panice a vydáte se k lékaøi, proto¾e èlovìk nikdy neví a co kdyby? Na èele vám vyvstane smrtelný pot, kdy¾ si uvìdomíte, ¾e jako obstaro¾ní osoba nemáte nárok na pøe¾ití.
Pøeplnìné parkovištì pøed klinikou vás pøesvìdèí, ¾e na tom nejste s chatrným zdravotním stavem sám. Èekárna je narvaná sklesle vypadajícími, sviòskou chøipkou a jinými nepøíjemnými chorobami skolenými pacienty, kteøí kolem sebe bezohlednì prskají tak¾e s hrùzou konstatujete, ¾e i kdybyste obávanou chøipku ještì nemìl, teï jí zaruèenì chytnete. Jste silnì nervózní a zatímco dvì hodiny èekáte ne¾ na vás pøijde øada, neustále pøehazujete nohu pøes nohu a listujete v usmolených, nìkolik let starých èasopisech, ve kterých se sna¾íte èíst senzacechtivé èlánky o zmaøených ¾ivotech slavných hvìzd støíbrného plátna a o zázraèných dietách, po kterých za týden shodíte dvacet kilo tìlesné váhy.
“Mr Koklomník,” zkomolenì vyvolá moje jméno snìdá lékaøka neklamných indických rysù s rouškou na ústech.
V ordinaci, kde jsem usedl na ¾idlièku oèekávaje, ¾e mi bude zmìøen tlak, budu muset vypláznout jazyk a øíci “ááá” a paní doktorka mi vsune do podpa¾dí teplomìr, se nic takového nestalo. Lékaøka se nejprve podívala na hodinky, pak nìco na»ukala na poèítaèi a teprve potom se stroze zeptala co mi je. Kdy¾ jsem jí starostlivým hlasem vylíèil své symptomy a mohutnì jsem kýchnul takovým zpùsobem, ¾e mi nudle vylétla a¾ na knírek a vzápìtí jsem se strašnì rozkašlal, jen aby paní doktorka uvìøila, ¾e si nevymýšlím, pohrdlivì si mì zmìøila a suše navrhla, ¾e mám pít hodnì tekutin, pøedevším horký èaj s citrónem a medem a nástud vyle¾et.
“Ale to u¾ dìlám ètyøi dny a poøád mi není lépe. Spíše naopak,” starostlivì jsem oznámil doktorce a opatrnì, abych ji snad nerozèílil, jsem se zeptal, jestli náhodou tøeba nemám praseèí chøipku kdy¾ právì teï v Melbourne a po svìtì tak øádí.
“Praseèí chøipka to není, to byste mìl jiné pøíznaky jako horeèku,” øekla doktorka, která mi ani nezmìøila teplotu a dodala:”Ale chcete-li, mohu vám dát injekci, abyste se brzo postavil na nohy.”
“Ale v¾dy» proti praseèí chøipce snad ještì vùbec nic není,” namítnul jsem nesmìle doufaje, ¾e mi doktorka nemíní dát injekci proti chøipce jako takové, proto¾e i já vìdìl, ¾e kdy¾ u¾ èlovìk nástud má, protichøipková injekce mù¾e nakrásnì zpùsobit takové zhoršení zdravotního stavu, ¾e pacient zaène i chrochtat.
“Neøekla jsem, ¾e je to proti praseèí chøipce,” pravila indická lékaøka a dodala, ¾e je to vitamínová injekce pro podpoøení zesláblého organizmu. Pak se opìt netrpìlivì podívala na hodinky a kdy¾ zjistila, ¾e mé vyšetøení vzalo plných pìt minut, obrátila oèi v sloup a vzdychla:”Tak chcete tu injekci nebo ne?”
“No já po pravdì øeèeno nevím, paní doktorko, já tomu nerozumím. Má to nìjaké vedlejší úèinky? A bude to bolet?” zeptal jsem se, naèe¾ paní doktorka ani¾ by odpovìdìla, strèila mi pod nos pøedpis na injekci a naøídila, abych si ji šel do lékárny vyzvednout.
“A¾ to dostanete, objednejte se a já vám ji píchnu.” Pak jsem jen podepsal lejstro, ¾e jsem u ní byl na vyšetøení, tak¾e mù¾e být státem øádnì zaplacena ve výši $75.
Mìl jsem štìstí, ¾e lékárna byla jenom pøes ulici. Za injekci jsem zaplatil $60 a šel jsem si znovu sednout do èekárny, která byla stejnì plná ukýchaných lidí jako pøed necelými dvìma hodinami. Našel jsem si místo sice dál od neustále pofrkávajících bacilonosièù, ale zato u automatických dveøí, které se s pøíchody pacientù neustále otevíraly a na mì proudil ledový vzduch, tak¾e se mi pøití¾ilo a stal jsem se zrovna tak bacilonosièem a prskal jsem kolem sebe jedna radost. Další dvì hodiny èekání na tu samou lékaøku s velikýma èernýma oèima jsem vyu¾il k èetbì èlánkù v èasopise pro ¾eny, ze kterých jsem se ledaèemu pøiuèil. Kdy¾ jsem se proèetl k tomu nejzajímavìjšímu, ve kterém jakýsi expert podrobnì vysvìtloval jak mohou ètenáøky dojít k ú¾asnému orgasmu bez jakéhokoliv pøièinìní pánského partnera èi dámské partnerky, vykoukla ze dveøí hlava a ozvalo se: “Mr Koklomník, please.” Já jsem jenom s velkou nevolí odpoutal vytøeštìné oèi od pouèného èlánku a vešel jsem do ordinace.
“Co pro vás mohu udìlat?” zeptala se paní doktorka.
“Byl bych vám moc vdìèný, kdybyste se pokusila vyslovit poøádnì moje jméno a pak mi dala tuto injekci, kterou jste mi dnes ráno naordinovala,” øekl jsem tentokráte ji¾ nakvašenì.
“Sorry,” odvìtila lékaøka a zabodla mi jehlièku do pa¾e takovou silou, ¾e jsem si bolestí prokousnul spodní ret. Pak jsem jenom podepsal další dokument, ¾e jsem lékaøku navštívil, za co¾ byla státem odmìnìna dalšími $75. Tentokráte se moje návštìva omezila na necelé tøi minuty.
“Hepèík!” øekl jsem na rozlouèenou, vyšel z ordinace a v èekárnì jsem sebral uslintaný èasopis, abych se pozdìji doma v posteli pijíce bylinkový èaj dozvìdìl jak je to s tím dosahováním orgasmù.
Z nástudu jsem se nakonec vykurýroval sám bez další lékaøské pomoci díky usilovnému kloktání solí, pití odvarù z èesneku a hlavnì zásluhou lahodné koøalky. Sviòskou chøipku jsem naštìstí nedostal.
®enì Mánì nyní pøikazuji, aby si kupovala ¾enské èasopisy, proto¾e si v nich èlovìk ledaco zajímavého pøeète a ledaèemu se i pøiuèí. Navíc se mù¾ete dovìdìt jakým zpùsobem letos v zimì pøedejít nástudùm vèetnì sviòské chøipky, tak¾e nebudete muset jít k lékaøi, kterému zále¾í na všem jiném ne¾ na vašem zdraví…