Fátima
Nebojte se, nebudu psát o ¾enì Fátimì, ale o jednom poutním místì v Portugalsku. Podle legendy dostalo mìsto název za muslimské vlády ve 12. století po jedné maurské princeznì. No a jak šel èas, svìt se mìnil, Maurové jsou ji¾ dávno pryè, jenom jméno zùstalo a dnes je to svìtovì proslulé poutní køes»anské místo.
Do roku 1917 byla Fátima obyèejná vesnièka v Portugalsku, vùbec nijak se od ostatních vesnic nelišila. Byly tu rozlehlé pastviny, kde se pásávaly ovce. Dnes u¾ tyto pastviny neexistují. ®ivot se tady zmìnil prakticky 13. kvìtna 1917. Tehdy se vypravily tøi malé dìti - Lucia Santosová, její bratranec Francisco Martos a jeho sestra Jacinta, jako ka¾dý den, pást ovce na pastviny u vesnièky. Jen¾e.... na pastvinì se jim, podle nich, zjevila Panna Marie. Podle dìtí stála Panna Marie nad dubem, celá zalitá sluneèními paprsky. Tehdy ji dìti popisovaly jako krásnou paní, pozdìji byla církví pova¾ována za Pannu Marii. Nezjevila se jim jenom jednou, zjevovala se dìtem poka¾dé tøináctého v mìsíci, celkem šestkrát a pøedávala jim poselství, kterému dìti moc nerozumìly. A nerozumìly tomu ani místní úøady a tak byly dìti dokonce v srpnu na nìkolik dní uvìznìny.
Lucia popisovala zjevení jako "jasnìjší ne¾ slunce, vyzaøující paprsky jasnìjší a silnìjší ne¾ køiš»álový pohár naplnìný jiskøivou vodou, kterým pronikají palèivé sluneèní paprsky". Naléhavì prý je ¾ádala, aby èinily pokání a provádìly obìti za spásu høíšníkù. A dìti poslechly, utahovaly si kolem pasu provazy, a¾ jim pùsobily bolet, v horkých dnech odmítaly pít vodu a konaly další kajícné skutky. Velice naléhavì je prý ale ¾ádala, aby se ka¾dý den modlily rù¾enec. Prý jim opakovala, ¾e rù¾enec je klíèem k osobnímu pokoji a i svìtovému míru. Tehdy zuøila pøece první svìtová válka a mnoho Portugalcù, byli tam i pøíbuzní dìtí, bojovalo na frontì. Kdy¾ byly dìti uvìznìny, byly vyslýchány ohlednì tìch tajemství, co jim, podle dìtí, zjevení svìøilo. Dìti ale nic neøekly. Dokonce jim bylo hro¾eno, ¾e je uvaøí ve vaøícím oleji. Tehdy dìti promeškaly tøináctý srpen tím, ¾e byly ve vìzení. Ale Panna Marie se jim zjevila 19. srpna, kdy u¾ byly z vìzení propuštìny.
Tato událost se velice rychle rozšíøila po okolí a do Fátimy zaèalo jezdit hodnì lidí, chtìli být u zjevování také. Ale Panna Marie se zjevila pouze tìmto dìtem. Pøi posledním zjevení 13. øíjna hustì pršelo a dìti tvrdily, ¾e se ten den stane zázrak. V poledne se opravdu mraky roztrhaly a bylo vidìt slunce jako matný disk, který rotoval po obloze a záøil nad celým okolím rùznými barvami svìtla. Potom se slunce oddìlilo od oblohy a klikatì padalo k zemi. Nakonec se slunce vrátilo na své místo na obloze a lidé, kteøí byli pøedtím mokøí od deštì, byli najednou úplnì suší. Tato událost byla vidìt na 40 kilometrù daleko, dnes je známá jako "sluneèní zázrak". O této události se psalo tehdy v novinách a to i v nejvlivnìjších novinách v zemi. Pøitom ale vìdci ten den nezaznamenali ¾ádný neobvyklý pohyb nebo úkaz slunce. Zjevení Panny Marie vidìly jenom dìti a ty potom také vyprávìly o dalších zjeveních, vidìly Je¾íše Krista, Pannu Marii a svatého Josefa, kteøí ¾ehnali shromá¾dìnému lidu. Ostatní lidé byli jenom svìdky ú¾asného sluneèního divadla.
To je také zachyceno na dobových fotografiích. Teprve po tomto úkazu zaèaly být dìti brány vá¾nì. Panna Marie jim svìøila tøi proroctví, které nesmìly být ale zveøejnìny, a¾ po roce 1930. Tento rok uznala také církev pravost zjevení. Proroctví byla ale sepsána ji¾ døíve, ne¾ mohlo k událostem, na které se vztahovaly, vùbec dojít. Zjevení také pøedpovìdìlo, ¾e Jacinta a Francisco brzy zemøou. Opravdu dìti brzy zemøely na španìlskou chøipku. Francisco v roce 1919, Jacinta o rok pozdìji. Ta prý pøedpovìdìla svoji smrt dopøedu, úplnì pøesnì a i okolnosti smrti. To potvrdil také ošetøující personál.
Lucia Santosová vstoupila do øádu sestry Doroty, pozdìji, v roce 1947, pøešla ke karmelitánkám a také sepsala poselství z Fátimy. Byla to tøi proroctví. Dvì z nich byla zveøejnìna opravdu po roce 1930, tøetí odmítl pape¾ Pius XII. zveøejnit. Prý kvùli tomu, ¾e by mohlo vyvolat paniku. I jeho následník pape¾ Pavel VI. se toho dr¾el. To vyvolalo spekulace, mluvilo se o konci svìta, velkých ¾ivelných pohromách, atomové válce a dalších. V prvním proroctví, které bylo dosti mlhavé, byl pøedpovìzen konec svìtové války a pøíchod druhé svìtové války.
Druhé proroctví u¾ bylo velmi jasné. Týkalo se Ruska a komunismu. Bylo napsáno, ¾e: "Rusko roznese své chyby do svìta, zpùsobí války a perzekuci církve. Z dobrých lidí se stanou muèedníci a rùzné národy budou znièeny. Svìt bude trpìt válkou, hladem a perzekucí a Rusko se stane nástrojem bezbo¾nosti". Jenom na zveøejnìní tøetího proroctví si svìt musel poèkat a¾ do roku 2000. Na poèátku milénia nechal pape¾ Jan Pavel II. zveøejnit proroctví s oficiálním vyjádøením církve. Byla to vize, ¾e církevní hodnostáøi a nevinní lidé budou hromadnì zabíjeni i s pape¾em vojáky v polorozboøeném mìstì. Církev to upravila a prezentovala jako symbolický výraz osudu církve ve 20. století. Mìlo to naznaèit pronásledování církve totalitními re¾imy a¾ do vyvrcholení atentátu na pape¾e Jana Pavla II. Atentát by spáchán 13. kvìtna 1981 Turkem Ali Agou. Pape¾ také rok pozdìji odjel do Fátimy podìkovat za záchranu svého ¾ivota. Lucia vidìla prý Pannu Marii ještì v soukromí nìkolikrát. Nejdùle¾itìjší snad bylo prý zjevení v roce 1931, kdy se jí zjevil Je¾íš, nauèil ji dvì modlitby a pøedal jí zprávu pro církevní hierarchii.
Lucia zemøela 13. února 2005, ve vìku 97 let. Hned po její smrti, nechal kardinál Ratzinger, dnešní pape¾ Benedikt XVI., její celu zapeèetit. Mo¾ná jde jenom o provìøení cely v souvislosti s procesem Luciina svatoøeèení. Ale, kdo ví? mo¾ná je v tom nìco jiného. Sourozenci Francisco a Jacianta byli pape¾em Janem Pavlem II. ve Fátimì 13. kvìtna 2000 prohlášeni za blahoøeèené. V roce 2006 byla Lucia pohøbena vedle Jacinty v chrámu v Fátimì.
Dnes navštìvuje Fátimu mno¾ství poutníkù. Na poèest Panny Marie byla postavena velká bazilika. Je to nejvìtší chrám Portugalska a stavba trvala 25 let. Námìstí u chrámu je dvakrát tak velké, jako námìstí svatého Petra v Øímì. Na hlavním oltáøi jsou výjevy ze zjevení a obrazy s poselstvím Panny Marie. V chrámu jsou také obøí varhany, mají 12 000 píš»al a jsou z roku 1952. Vysvìcen byl chrám v øíjnu 1953. Jsou zde sochy portugalských svìtcù a nachází se zde také hrobky Jacinty a Francisca.
Na místì, kde se Panna Marie zjevila dìtem je vystavìna malá kaple, kaple Zjevení, se sochou Panny Marie. Sem také vlo¾il pape¾ Jan Pavel II. do její koruny náboj, který mu lékaøi po atentátu vyòali z tìla. Dennì se zde slaví skoro dvacet bohoslu¾eb a to nejenom portugalsky, ale také anglicky a v dalších jazycích. Od brány po cestì Via sacra, která vede ke kapli se plazí poutníci po kolenou, je to úsek asi pùl kilometru, modlí se a prosí... za uzdravení, podìkování a svoje soukromé modlitby.
Poutníci sem pøijí¾dìjí autobusy ale pøichází i pìšky. Hotely a restaurace mají výhradnì nábo¾enská jména. Ale mnoho poutníkù se ubytovává v ubytovnách, které patøí církvi a jsou bì¾nì vyu¾ívána církevními osobami. Církev na ubytování nevydìlává, pøenechává nocleh jenom za symbolickou cenu. Co¾ je proti jiným poutním místùm ojedinìlé. Jinak se zde najde, jako všude v poutních místech, spousty obchodù a stánkù, kde mù¾ete koupit suvenýry z Fátimy, sochy Panny Marie jsou nej¾ádanìjší zrovna tak jako rù¾ence s rukou Fátimy, èi rùzné pøívìšky. Panna Marie zde má jméno Naše paní z Fátimy. Dìti, kterým se zjevila, ji jmenovaly Královna rù¾ence nebo také Paní rù¾ence, mù¾ete také slyšet jméno Naše Paní rù¾encová z Fátimy. Je zde také Voskové muzeum a v nìm najdete, mimo jiných, také výjevy týkající se zjevení Panny Marie a ¾ivota Lucie.
Co dodat nakonec? Je zajímavé, ¾e: zjevení byla poka¾dé 13. v mìsíci, poprvé 13. kvìtna, ¾e atentát na pape¾e Jana Pavla II. se stal 13. kvìtna a Lucia zemøela také 13. ale února. Blahoøeèení obou dìtí bylo také 13. kvìtna, ale toto datum u¾ je ovlivnitelné. Poutní místo Fátima je v západní èásti Evropy velmi známé, zrovna tak jako Lurdy o kterých vám také napíši. A jak jsem se na tato místa dostala (?ú - s italskou komunitou, která ¾ije v mém mìstì a je to komunita docela poèetná.
Olga Kotaèka