Cesta do Øíma a Neapole - 1
Øímské slavnosti a v zajetí osudu.
Potøetí se chystám do Itálie a potøetí vím, ¾e vlastnì pojedu úplnì nìkam jinam, ne¾ jsem vlastnì kdy pøedtím byl. Itálie je zemí nejrùznìjších celkù, které spojuje jazyk a spoleèenská hrdost. Ona toti¾ Kalábrie je úplnì jiná ne¾ Toskánsko a to je zase úplnì jiné ne¾ Benátecko èi Lazio. Všude v tìchto zemích se mluví italsky a všude mají tak slavné pøedky, ¾e slavnìjších v Evropì není. Ale a¾ po absolvování své tøetí cesty si uvìdomuji, ¾e Itálie je zemí spoleèných rùzností. Ano, všichni jdou po jedné cestì, dokonce i jedním smìrem, ba dokonce i za jedním cílem, ale ka¾dý z nich tak èiní jedineèným a nenapodobitelným zpùsobem. To jsem pochopil a¾ u pramene Itálie - v Øímì. Ve mìstì, které dalo kdysi dávno v minulosti té zbývající Evropì smìr a smysl. V antickém Øecku byl prvopoèátek zrození Evropy a taky se zde nastavily hranice mo¾ného. Kultury, spoleèenských významù, smyslu budoucnosti i mnohého a mnohého dalšího. Øecko otevøelo dveøe. Ale Øím jimi prošel jako první. Všechno má svoji pøíèinu, svùj pùvod, svùj zdroj. Mnoho prvkù pak smíchá osud a stane se zázrak.
Tím zázrakem je samotný Øím. Ale vlastnì i celá Itálie. Vznikl zde kdysi styl románský, renesanèní i barokní a jen gotika je pùvodem z Francie. Ale i ta gotika, by» importovaná, má v Itálii trochu jiný rozmìr ne¾ ve zbytku Evropy. Taky opera je pùvodnì italskou zále¾itostí, ba i fašismus a mnohé další. Zdá se vám, ¾e ten fašismus není dobrý pøíklad ke jmenování? No a vidíte, jediná moderní ètvrt v Øímì je dìdictvím Musoliniho. Jmenuje se E.U.R a není vùbec nezajímavá ani na území tak výjimeèného mìsta, kterým Øím bezpochyby je. A na to všechno se já teï chystám a na to všechno se já teï tìším. Jedu s nejmenovanou èeskou cestovní spoleèností a jedu s ní po prve. Pøedtím jsem jezdil jenom se jmenovanou èeskou cestovní spoleèností, ale letos mì zklamal pøístup jejich zamìstnancù k mým pøáním a oèekáváním, a tak jsem se rozhodl to zkusit jinde. Je to asi tím, ¾e u¾ tato spoleènost není èeská anebo tím, ¾e se u nich omladil kádr zamìstnancù. Ale je to vlastnì jedno.
Odjezd je v pravé poledne jako v tom slavném westernu. Je od hotelu Panorama a jsem zde zase o hodinu døív. Odjí¾dí autobus do Londýna a spousta jiných autobusù do nìèeho. A pak èas pokroèí a pøichází i moji budoucí spolucestující. Je to hodnì nesourodá skupina. Nejmladšímu úèastníkovi je asi pìt a nejstaršímu dvaaosmdesát. Prùvodkynì se jmenuje Pavla a tentokrát jsou oba øidièi mu¾i. Mimochodem byli perfektní. Nebyla s nimi sice ¾ádná legrace, ale jen jednou se museli otáèet z dùvodu bloudìní a cesta tam a zpìt tím pádem byla jen asi o tøi sta metrù delší. Klobouk dolù a zlé pryè!
Cesta do Øíma je dlouhá. Asi sedmnáct hodin a to je u¾ hodnì.
Dostal jsem to nejhorší místo ze všech. Pøímo u prostøedního výstupu z autobusu a navíc u ulièky. Pøed sebou máte celou tu dobu podivuhodný plastový prostor, kde se vaøí káva a pod tím je kabinka záchodu. No nìkdo to místo dostat musel. Mému sousedovi je osmnáct a jede s babièkou a dìdeèkem. Má kouzelný úsmìv a sto šedesát pìt centimetrù. On u¾ v Øímì byl a ne jen v nìm, ale v Neapoli byli jen dva lidé z celého autobusu. Jedeme pøes Nìmecko a Brennerský prùsmyk.
Nìmecko je na projí¾dìní ú¾asnì nudné. Skoro nic po cestì nevidíte, dokud se kolem vás nezvednou Alpy. A na tìch ještì obèas le¾í sníh. Ale hlavnì u¾ to není nuda. O hygienicko-odpoèinkových pøestávkách si dávám Bebe dobrý veèer, pak Bebe dobrou noc a ke snídani u¾ Bebe nenávidím a dávám si italskou bagetu. Pøed pozøením si ji dlouho prohlí¾ím, zda nenajdu alespoò malièký nápis Bebe. Ovšem k bagetì si dávám energetický nápoj jasné a záøivì èervené barvy. A¾ mám trochu strach, abych nesvìtélkoval. Nápoj je nìmecký, ale koupený u nás v Boleslavi. Mo¾ná ho plnil Vietnamec na lince v Èínì.
A» ¾ije OJRÓPA!
Další foto zde
Jiøí Suchánek