Co se musí stát?
O škole, do níž chodil Karel Poláček

Pár kroků od kolowratského zámku v Rychnově nad Kněžnou stojí žluto-bílá budova č. 485 z roku 1819 (v průčelí nahoře to připomíná latinsky psaný nápis), která bývala původně obecnou školou se třemi a později pěti třídami, do níž chodíval i Karel Poláček či chcete-li Petr Bajza z knihy Bylo nás pět. Teď v ní sídlí základní, donedávna speciální škola, jejímž zřizovatelem je Královéhradecký kraj. Uvnitř všecko O. K., ale stačí se podívat ven. Přitom po léta usiluje ředitelka Hana Fuksová o opravu, ale jak vidno na snímcích z 25. ledna 2007, bohužel bezvýsledně.

Od roku 1905 sloužila tato budova jako obecní úřad, poté městský národní výbor, až za komunizmu v ní sídlil Dům politické výchovy okresního výboru Komunistické strany Československa. V té době taky byla v přízemí mezi okny do ulice odstraněna pamětní deska, připomínající Masarykovu návštěvu Rychnova nad Kněžnou v roce 1926. Na jejím místě zůstal světlý obdélník, až deska byla po roce 1989 přenesena na Staré náměstí. A od té doby je v této budově zase škola, teď základní pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami.

Malá odbočka - citujme Karla Poláčka o této škole, než položíme závěrečnou otázku: Než nám pan učitel rozdal vysvědčení, tak nás napomenul, abysme ani o prázdninách nezapomněli, že jsme synové vlasti, pročež abychom ani o prázdninách nesložili ruce v klín a doma pomáhali. Abysme šli příkladem napřed a nedělali hanbu naší škole. Abysme zdravili dospělé a nejedli nezralé ovoce, což je zlých nemocí původce, a nelámali větve, poněvadž to je příroda. Abysme dbali čistoty těla a nemyslili si, že když jsou prázdniny, že můžeme chodit jako čuňata, pročež abysme se vzdělávali četbou.

Dost. Na co se čeká? Až to někomu spadne na hlavu? Nedej bože nebo by řekl malý Mao, kdysi velký rychnovský straník, aby si nezadal s pánembohem: Nedej příroda, aby z té školy něco spadlo. Třeba římsa Karle Poláčku.

Josef Krám