Dopoledne jsme se koupali v moøi, odpoledne jsme trávili u sladkovodního bazénu v hotelu a obèas si dali nìjaký ten drink. U¾ nám bylo hej, a tak nám ve stylovém bistru pod kulatou palmovou støechou opekli naveèer i nìjakou tu podlouhlou ¾emli se sýrem a salámem. To abychom se domù nevraceli pøíliš vyhublí.
Nastal dvanáctý den, den odjezdu. Autobus pro nás pøijel krátce po poledni, obìd jsme ji¾ nestihli. Odvezli nás na letištì a vstoupili jsme do celního prostoru. Celník v uniformì peèlivì studoval naše pasy, sledoval navštívené zemì a vyzval nás k otevøení zavazadel a prohlídce. Nevìøil jsem svým oèím, takové pozornosti se nám nedostalo ani v Izraeli, a to je co øíct. Peèlivì prohlí¾el všechny vrstvy, prohlédl i peèe» na lahvi s rumem. Pak jsme smìli zavazadla urovnat, zavøít a pøedat k odbavení. Teprve potom jsem si všiml v hale velkých plakátù varujících pøed u¾íváním a pøevozem drog. Vìc se rázem vysvìtlila.
Následovalo dlouhé èekání na pøílet našeho letadla, které mìlo hodinové zpo¾dìní. Cestující na Kubu v nìm opìt zùstali, osádka se vymìnila. My jsme si zatím prohlí¾eli skromné letištní obchùdky. Zaujala nás 50cm loutka Chaveze v uniformì . Prodavaèka nám ji ochotnì pøedvedla: staèilo zmaèknout vzadu a Hugo nadšenì øeènil. Byli tací, co si ji koupili, mnì se však koupì zdála jako pøíliš drahý fór.
Pak jsme vstoupili na palubu, letadlo se vzneslo a za dvì a pùl hodiny jsme pøistáli na kubánském Varaderu. Všichni jsme museli vystoupit, letadlo bylo uklizeno. Èekání se protáhlo, proto¾e Kubánci nezajistili doplnìní jídla. Zdálo se mi, ¾e se Fidél sna¾í imperialisty porazit dvìma zbranìmi: alkoholem a nikotinem. Alkohol a doutníky byly na letišti, pominu-li zobrazení Che Guevary na plakátech a trièkách, hlavním obchodním artiklem.
Na dalších dlouhých devìt a pùl hodiny se airbus stal našim domovem. Kdy¾ jsme pøistáli, byli jsme rádi, ¾e jsme zase doma.
V tuto chvíli nemám nejmenší chu» zase cestovat. A za oceán u¾ tuplem ne!