Ji¾ní Turecko – okru¾ní cesta
Odpoledne šestého dne pobytu se vracíme tam, odkud jsme vyjeli, do Antalye. Moøi otevøené a od pobøe¾í pøekrásným pohoøím Taurus chránìné mìsto je jedním z nejvyhledávanìjších míst Turecké riviéry. Bylo zalo¾eno Attalem II., králem Pergamonským v druhém století pøed naším letopoètem.
Mezi pøístavem a centrem mìsta se nachází staré mìsto, postavené ještì v dobách øeckého osídlení. Vystoupili jsme z autobusu a prošli se parkem v centru. Je tam socha Attatûrka, národního hrdiny a zakladatele turecké republiky. Osvobodil Turecko od nadvlády Britù, Francouzù a Rusù.
Turci jsou jím pøímo posedlí, v ka¾dém mìstì mají jeho sochu obrácenou k západu. Kocháme se výhledem na starý pøístav a otevøené moøe. Za námi je historická pevnost, mešita a minaret, pùvodní byzantský kostel ze 14.století a zøícenina školy koránu, pod námi staré mìsto se svými køivolakými ulièkami.
Nyní jsou ve mìstì hlavnì hotely a obchody pro turisty. Na støechách vìtšiny domù a hotelù jsou umístìny sluneèní kolektory a nádr¾e na vodu. Slunce vodu ohøívá 300 dní v roce. Ve mìstì rostou v parcích a podél cest palmy, na kterých právì dozrávají datle. Roste zde všechno naè si doká¾eme vzpomenout.
Po procházce nastupujeme jako v¾dy ukáznìnì do autobusu a jedeme dál. Prùvodce nás vysoko v horách upozoròuje na pozùstatky antického mìsteèka Termessos, jinak øeèeného Orlí hnízdo, které nedobyl ani slavný Alexandr Veliký. Smìøujeme do hotelu, ve kterém budeme ubytovaní poslední dvì noci. Je to velmi luxusní hotel, který nám poskytnul veškeré pohodlí. Stálo by za to, být tam na dovolené a u¾ít si všech tìch bazénù, golfových høiš» a jiných vymo¾eností nebo hotelovým autobusem jezdit na nedalekou nádhernou plá¾ a koupat se ve Støedozemním moøi. Jídlo jako všude formou bufetu, tolik lahùdek jsem ještì nikde nevidìla, nato¾ ochutnala.
Ráno, po snídani, kolem desáté, odjí¾díme zpìt do Antalye. Na programu je nìco pro ty, kteøí mají nákupní horeèku. Nejdøíve jsme odvezeni do výrobny zlatých a støíbrných šperkù, z bezpeènostních dùvodù prosklenou stìnou si zlatnické mistry mù¾eme prohlédnout.
Materiál na výrobu šperkù nakupují Turci na svìtových trzích, aè mají velké zásoby nerostného bohatství. Netì¾í ani zlato, ani jiné kovy. Vysvìtlit to lze dvìma zpùsoby. Buïto jsou tak líní a hloupí, ¾e ho neumí tì¾it nebo jsou tak chytøí, ¾e si ho schovávají na horší èasy, a¾ budou svìtové zásoby vyèerpány.
Po výkladu se ocitáme jako v pohádce - Sezname otevøi se!
Nìkolik velkých sálù s vitrínami plnými nádherných šperkù. Nìkteøí, jako já, se pasou oèima, jiní tou¾í nakupovat dáreèky pro své blízké nebo pro sebe. Obklopí nás spousta prodavaèù a prodavaèek hovoøící rùznými jazyky. A zase ten rituál s èajem a smlouváním.
Zlato je údajnì jedna z vìcí, která se v Turecku vyplatí nakoupit. Ovšem musí se dávat velký pozor na padìlky. Nákup pøímo ve výrobnì je pøece jen jistìjší ne¾ nákup v krámku na tr¾išti. V autobuse se pak kupující chlubí, jaké ceny se jim podaøilo dosáhnout.
Další nákupní ráj byl v továrnì na zpracování kù¾i a výrobu ko¾eného zbo¾í. Tam jsme byli obeznámeni s materiálem, který zde zpracovávají, jedná se pøevá¾nì o obarvenou jehnìèí kù¾i z místních zdrojù. Vepøovici zde nepou¾ívají vùbec, hovìzí a telecí kù¾e jen výjimeènì . Co¾ o to, byla to paráda, shlédli jsme i módní pøehlídku. Ceny modelù byly rùzné od 99 € a¾ po 1000 -1500 €. A zase se nám vìnovala armáda prodavaèù, mohli jsme si modely vyzkoušet a ohmatat. Nìkteøí nakoupili, zda výhodnì nebo ne, to netuším. Ochotní prodavaèi dokonce s nimi pak jeli na letištì a vystavili úètenku v bezcelní zónì.
A do tøetice, po obìdì jedeme na orientální bazar, co¾ je obrovská tr¾nice, kde najdete absolutnì všechno. Hodnì znaèkových textilních výrobkù se tu dá koupit, a snad to ani nejsou padìlky, v Turecku mají výrobní závody Puma, Niké a další renomované firmy. Jednak kvùli materiálu, bavlna se zde pìstuje a taky kvùli levné pracovní síle.
Utratili jsme poslední eura , ale bylo to nároèné. Chtìli jsme se jen projít a podívat se, ovšem jakmile jsme svùj pohled na nìco zamìøili, okam¾itì jsme vzbudili zájem prodavaèù.
Madam Èeko ?
Ahoj, jak se máš ?
A hned nás zvali na èaj a obdarovávali nás korálkem s modrým oèkem. Øíkají mu ,,oko prorokovo“ a je vidìt všude. Jsou ním ovìšeny náramky, náhrdelníky i pøívìsky.
I na mùj odìv pøipíchli nìkolik zavíracích špendlíkù s oèkem pro štìstí. Mìla jsem ho, u smlouvala jsem trièko z 15ti na 5 euro. Na vztek kolegyni, která toté¾ koupila jinde za 8. Dlouho mnì a mou kamarádku nebavila ta a¾ dotìrnost prodavaèù, posléze jsme se šly posadit do zahradní restaurace, brzy se k nám pøidali i další úèastníci zájezdu. Sdìlovali jsme si zá¾itky, prohlí¾eli co kdo nakoupil a pili èerstvì vylisovanou š»ávu z granátových jablek, pøímo bo¾sky osvì¾ující nápoj. Dopøávala jsem si ho všude, kde to bylo mo¾né. Na jedné ze zastávek se podaøilo prodavaèi polít jím jednu z turistek, okam¾itì ji vzal na tr¾nici (øíkají jim bazar, ale prodávají se tam nové vìci) a koupil jí nové obleèení, zøejmì ty rudé skvrny nelze nièím vyèistit.
Kdy¾ jsme se doèkali ostatních, odjeli jsme do restaurace Sultansaray, kde nás oèekávala veèeøe, bohu¾el tentokrát za moc nestála a orientální veèer - ten byl vydaøený.
Shlédli jsme vystoupení folklórních skupin z rùzných oblastí Turecka, tanèící derviše, bøišní taneènici i bøišního taneèníka, co¾ byla docela síla.
Na závìr vyzval na podium jednoho z hostù, naštìstí vtipálka, který se mimo jiné, v Efezu obléknul po arabsku. Bavil se tím, jak jsme se ho nenápadnì sna¾ili fotit, ale pak nevydr¾el a øekl nám: Hele ¾enský, já patøím k vám, autobus 22 !
Zdaøile napodoboval taneèní kreace - ovšem vybaven poøádným pivním bøichem. Smál se celý sál vèetnì úèinkujících.
Po pøíjemnì stráveném veèeru odjí¾díme do hotelu a máme volno a¾ do odletu letadla pøíští den v odpoledních hodinách. Volno jsme vyu¾ili ke koupání v moøi, bylo teplé, venkovní teplota taky kolem 30ti stupòù, krásná a prázdná plá¾ … Bylo u¾ po sezónì.
A pak od hotelu autobusem na letištì, rozlouèení a Anetou a Bûlantem, taky se šoférem, který nás celý pobyt vozil. Let byl z neznámých dùvodù zpo¾dìn, ale k veèeru jsme vystoupili v Praze, která nás pøivítala nevlídným poèasím.
Následoval nejhorší úsek cesty, z Ruzynì na Hlavní nádra¾í. Odtud jsme se rozjeli domù, plni dojmù. U¾ jsou z nich jen hezké vzpomínky…
Text a foto:Marta Heraltová
Foto:
Antalya - staré mìsto
Attaturkova socha
Turecko – hotel
Turecko – bazar
Módní pøehlídka