Šestý den našeho pobytu v Provenci je vlastnì dnem posledním. Sedmý den, tj. ve støedu, nás brzy ráno na letišti v Marseille opìt pøivítá airbus, který nás donese zpátky do Prahy. Ale zatím je úterý 7 hodin ráno. Venku je docela pìkná mlha, avšak ojedinìlé sluneèní paprsky, kterým se daøí probojovat pøes mléèný závìs, slibují hezký den. To ještì netušíme, ¾e tento poslední den bude zároveò nejdramatiètìjší. Nepøedbíhejme však událostem. Teï teprve zaèíná dopoledne a náš autobus na chvíli zastavuje, abychom mohli rychle vystoupit a vydat se na prohlídku centra mìsta Aix-en-Provence.
Aix-en-Provence nazval jeden cestovatel v 18. století „druhým nejkrásnìjším mìstem po Paøí¾i“. Jeho historie sahá a¾ do roku 123 n.l., kdy se zde kolem tryskajících termálních pramenù rozkládal øímský vojenský tábor Aquae Sextiae (Sextiovy vody). V dobì panování osvíceného krále Reného (1409 - 1480) se mìsto stalo støediskem vìdy a umìní. Akademickým centrem zùstalo dodnes, sídlí zde univerzita Aix-Marseille. Malebná námìstí a ulice jsou plné elegantních hotels particuliers (jich¾ tu je asi 200) a nejrùznìjších fontán.
První velkolepou fontánu obdivujeme hned po výstupu z autobusu. Ocitli jsme se toti¾ na rušné Place Général de Gaulle. Uprostøed kruhového objezdu trùní velká Fontaine de la Rotonde.Sochy na ní symbolizují umìní, právo a zemìdìlství. Vyfotografovat ji není nic snadného, proto¾e ji stále objí¾dí nekoneèný øetìz aut, která nám kazí zábìr. Opouštíme fontánu a vydáváme se na cestu nejkrásnìjším mìstským bulvárem Cours Mirabeau. Bulvár je lemovaný výstavnými renesanèními domy a mohutnými stinnými platany. Více jak polovina bulváru je však dnes (aè není sobota, je¾ je tu vyhrazena trhùm) po obou stranách zaplnìna spoustou stánkù, v nich¾ majitelé nabízejí nejrùznìjší zbo¾í. Pøevládají textilní výrobky, které mají rùznou kvalitu. Napøíklad mi padne do oka volné letní trièko, avšak po èase ho objevím i u nás, v prodejnì místních Vietnamcù, ale na druhé stranì obdivuji i krásnì vypracované hedvábné halenky, bytový textil èi nápaditou keramiku. Jen¾e to vše a¾ posléze. Teï jdeme støedem bulváru, kde posloucháme výklad o fontánách, je¾ míjíme.V pamìti mi uvízla Fontaine d´Eau Thermale. Dnes je u¾ zcela porostlá mechem a jinou zelení a pramen, jen¾ z ní prýští, má sotva 34°C. Mnohem vznosnìji pùsobí poslední fontána v øadì, která je vìnována zdejšímu nejoblíbenìjšímu panovníkovi, králi Renému. Poté, co projdeme spoleènì celý bulvár, dostáváme pùlhodinku na to, abychom si mohli vypít kávu èi projít tr¾ištìm. Zvládáme obojí. Výbornou kávu pijeme na zahrádce kavárny ve stínu platanù a v jednom ze stánkù mne i man¾ela okouzlí lehouèká hedvábná halenka. Shodneme se, ¾e naší Hanièce, synovì man¾elce, bude jistì náramnì slušet. Synek dostane triko s decentním potiskem a nìco na mlsný zub. Tak, to bychom mìli! O dáreèky z cest je definitivnì postaráno. A my se vydáváme k dalšímu cíli našeho pìšího putování, ke Katedrále sv. Spasitele. V ulicích si všímáme mezi dlá¾dìním malých , snad mosazých terèíkù, na nich¾ je vyryto jméno Cézanne. I tato malièkost nám pøipomíná, ¾e procházíme Cézannovým mìstem. Míjíme jeho rodný dùm, je velmi nenápadný. Památník P. Cézanna je ale v domku s ateliérem, v nìm¾ Cézanne ¾il a tvoøil – ten je umístìn na kopci nad mìstem. Odtud je prý i krásný výhled na Cézannùv milovaný Mont Ste.-Victore, který zachytil asi na 50 svých obrazech. Tam však bohu¾el nepojedeme.
Docházíme k Cathédrale Saint-Sauveur, stavbì, která nese architektonické znaky reprezentující všechny slohy od století 5. po století 18. Hlavní gotická stavba pochází z l. 1285-1350 a do ní je zaèlenìna románská loï z 12.století. Katedrála proslula pozlacenými barokními varhanami ( konají se tu varhanní koncerty a zpívají gregoriánské chorály) a triptychem hoøícího keøe. Ten namaloval v 15.stol. Nicolas Froment.Hlavní chrámová loï tone ve stálém šeru, svìtlo skoupì propouštìjí jen vitrá¾ová okna, a tak je v chrámu pøíjemný chládek. Ale nemù¾eme otálet. Musíme být vèas na de Gaullovì námìstí, kam na minutu pøesnì pøijede náš autobus. Ten tu mù¾e zastavit jen na tøi minuty, a tak se musíme „nalodit“ co nejrychleji.
Po poledni nás autobus unáší k definitivnì poslední zastávce naší cesty po Provenci - k Marseille. Skonèíme tedy tam, kde jsme pøed pìti dny zaèínali.
sluneèní paprsky, kterým se daøí probojovat pøes mléèný závìs, slibují hezký den. To ještì netušíme, ¾e tento poslední den bude zároveò nejdramatiètìjší. Nepøedbíhejme však událostem. Teï teprve zaèíná dopoledne a náš autobus na chvíli zastavuje, abychom mohli rychle vystoupit a vydat se na prohlídku centra mìsta Aix-en-Provence.
První velkolepou fontánu obdivujeme hned po výstupu z autobusu. Ocitli jsme se toti¾ na rušné Place Général de Gaulle. Uprostøed kruhového objezdu trùní velká Fontaine de la Rotonde.Sochy na ní symbolizují umìní, právo a zemìdìlství. Vyfotografovat ji není nic snadného, proto¾e ji stále objí¾dí nekoneèný øetìz aut, která nám kazí zábìr. Opouštíme fontánu a vydáváme se na cestu nejkrásnìjším mìstským bulvárem Cours Mirabeau. Bulvár je lemovaný výstavnými renesanèními domy a mohutnými stinnými platany. Více jak polovina bulváru je však dnes (aè není sobota, je¾ je tu vyhrazena trhùm) po obou stranách zaplnìna spoustou stánkù, v nich¾ majitelé nabízejí nejrùznìjší zbo¾í. Pøevládají textilní výrobky, které mají rùznou kvalitu. Napøíklad mi padne do oka volné letní trièko, avšak po èase ho objevím i u nás, v prodejnì místních Vietnamcù, ale na druhé stranì obdivuji i krásnì vypracované hedvábné halenky, bytový textil èi nápaditou keramiku. Jen¾e to vše a¾ posléze. Teï jdeme støedem bulváru, kde posloucháme výklad o fontánách, je¾ míjíme.V pamìti mi uvízla Fontaine d´Eau Thermale. Dnes je u¾ zcela porostlá mechem a jinou zelení a pramen, jen¾ z ní prýští, má sotva 34°C. Mnohem
vznosnìji pùsobí poslední fontána v øadì, která je vìnována zdejšímu nejoblíbenìjšímu panovníkovi, králi Renému. Poté, co projdeme spoleènì celý bulvár, dostáváme pùlhodinku na to, abychom si mohli vypít kávu èi projít tr¾ištìm. Zvládáme obojí. Výbornou kávu pijeme na zahrádce kavárny ve stínu platanù a v jednom ze stánkù mne i man¾ela okouzlí lehouèká hedvábná halenka. Shodneme se, ¾e naší Hanièce, synovì man¾elce, bude jistì náramnì slušet. Synek dostane triko s decentním potiskem a nìco na mlsný zub. Tak, to bychom mìli! O dáreèky z cest je definitivnì postaráno. A my se vydáváme k dalšímu cíli našeho pìšího putování, ke Katedrále sv. Spasitele. V ulicích si všímáme mezi dlá¾dìním malých , snad mosazých terèíkù, na nich¾ je vyryto
jméno Cézanne. I tato malièkost nám pøipomíná, ¾e procházíme Cézannovým mìstem. Míjíme jeho rodný dùm, je velmi nenápadný. Památník P. Cézanna je ale v domku s ateliérem, v nìm¾ Cézanne ¾il a tvoøil – ten je umístìn na kopci nad mìstem. Odtud je prý i krásný výhled na Cézannùv milovaný Mont Ste.-Victore, který zachytil asi na 50 svých obrazech. Tam však 
bohu¾el nepojedeme.