Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. Spolu s vámi se sna¾íme zabránit této ztrátì.
Pøeneste se s námi do vzpomínek, pøíbìhù èi støípkù ze ¾ivota krajanky, která ¾ije v Kanadì. Vzpomínky vznikají daleko za moøem a jsou bez diakritiky. Nu co¾, nevadí, na jejich zajímavosti to nic nemìní…
SF a zalaskovani se
Byla jsem vcera nesmirne prekvapena. Usedla jsem k PC, zazvonil telefon. Kamose, ktereho jsem hledala uz par dni na chatu, jsem nikde nemohla najit. A najdenou zvoni phone. Byl to on. Ma velmi prijemny hlas i na lince, rada ho posloucham, ma v tom jeho hlase usmev. Samozrejme umi strasne krasne lichotit.
Volal mi, ze se konecne zase zamiloval. Jsem strasne rada, preju mu to. Zamilovani je strasne krasny pocit, i kdyz jeden Macho tvrdi, ze nakonec stejne prijde seda realita. No tak at prijde, myslim, ze ten nadherny pocit za to stoji. Realita. Hmmm....nakonec nemusi byt tak sediva, muze se dokonce v zivote i stat, ze se budou mit radi delsi dobu, mozna cely zbytek zivota. Jenze to se stava jednou za tisic let, ze se sejdou dva lide, kteri si rozumi a maji se radi, i kdyz ta seda realita prijde.
Takze kdyz je to vsem zname, ze to jednou skutecne prijde, proc si s tim lamat hlavu. Kdyz to prijde, ma clovek cas se na to pripravit, a zatim si ten nadherny pocit pestovat, procitit, setrit si ho, mazlit se s nim, drzet ho pevne v dlani. Kdyz to nevyjde… ale co, stejne casem ten zatraceny pocit zklamani povadne, zbydou stejne jen ty hezke vzpominky.
Proc by se jinak po letech lide k sobe nakonec radi vraceli? A je jich dost, kteri partnery zmeni, nekdy i parkrat za zivot, a nakonec se vrati k tomu prvnimu. Uz ho znaji, vi s cim muzou pocitat a s cim ne. Zatim je zivot zmenil, zmoudreli. Ty seredne vzpominky stejne vymaze z pameti cas. Hlavne je nesmi nikdo cloveku moc casto pripominat.
Ja se napriklad zamilovavam velmi snadno a strasne rada. Nekdy platonicky, nekdy realne. Neni nic hezciho nez byt v naruci muze, ktery se mi libi. V manzelstvi to platonicke zamilovani dokonce muze udelat i zazrak. Jen si musi clovek davat bacha, aby nevyrknul to jine jmeno v jistem okamziku… no, kdyz se to stane, neda se nic delat. Myslim, ze je strasnou výhodou, kdyz ten dotycny mluvi vice jazyky. Vymluvi se snadno. Auvajs.....
Usmivala jsem se jak ten kamos svitoril jak vrabcak na jare. Hormony zapracovaly, byl stastny, planoval budouci kroky. Myslim, ze i ta chvilka stesti je k nezaplaceni. Touha, nervozita, ocekavani, vasen... jak to dopadne… nasel jsem konecne muj soulmate? Trvalo mi to pul zivota, nasel jsem konecne tu pravou? Neni pro me moc mlada/stara? Budeme si rozumet? Pochyby hned na zacatku relationshipu vychazely z minulych zivotnich zkusenosti.
Znam ty jeho zkusenosti moc dobre. Ale potesilo me jak strasne se z toho zamilovani tesil. Bylo prijemne ho poslouchat, jak a co planuje, jak strasne se na tu zenu tesi, jak se citi. Takze laska kvete v kazdem veku. Doufam, ze je oboustrana a ta jeho vyvolena nejde jen po zelene karte a ziskani prislusnosti. Doufam, ze se nemyli. Verim, ze se nemyli. Musim. Preji si, aby mu to vyslo. Mam rada dobry konec pohadky.
Hovor jsme ukoncili na veselou notu. Zamyslela jsem se nad jinym kamou. Svoji zenu pred nedavnem opustil. Pro hloupost. Bavila se s nekym na chatu, ten pan ji zval k nemu na veceri. Zertovala s nim, bavila se. Meho pritele se to dotklo, pohadali se a jejich pohadky je konec.
Znala jsem oba dva, jeho drive, ji pozdeji, nemela jsem tuseni, ze se moji dva pratele jednou sejdou a nakonec se vezmou. Byla jsem jim na svatbe. Kdyz doslo k okamziku, kdy si maji rici jak se maji radi, zenich rekl, ze nevi co rict. Jeho laska mu trosku kopla do nohy a rekla: Rekni...bla bla bla. Pritel to ve zkratce stydlive opakoval. Byla to roztomila momentka. Preslapnul u toho parkrat z nohy na nohu, trosku se mu zamotal jazyk, rozesmal se… stastne, uvolnene.
Po te hadce se manzelstvi pomalu rozbijelo, az se rozpadlo na strepy. Zajimave, ani jeden dlouho necekal, maji oba dva nove partnery. A jsou zase na chvili plni nadeje, zalaskovani do nekoho noveho, cerstvy vztah, kdy si jeste lide vazi jeden druheho. Snad se jim to tentokrate vydari.
PS: Take jsem zaslechla, dokonce v zamestnani, ceskou vetu. Zaskocila me.
"Prazaci jsou jini nez Moravaci. Lidi na Morave jsou srdecni, pohosti te a nic za to od tebe nechtej. Prazaci te take pohosti, ale potom za to od tebe vzdycky neco chteji".
Hmmm… sice jsem se v Praze take narodila, na Morave jsem take byla… jakysi odstin v tech lidech asi je, nemohu na to polozit prst, ale ta srdecnost Prazakum jaksi skutecne schazi…
Milada Valhova
