Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. Spolu s vámi se sna¾íme zabránit této ztrátì.
Pøeneste se s námi do vzpomínek, pøíbìhù èi støípkù ze ¾ivota krajanky, která ¾ije v Kanadì. Vzpomínky vznikají daleko za moøem a jsou bez diakritiky. Nu co¾, nevadí, na jejich zajímavosti to nic nemìní…
September
aneb povídání z Kanady,
aneb Sbohem, Evropo (Vzpominky a jiné…)
Zari je nejlepsi mesic v roce. Pocasi je stale, neprsi, prijemna teplota. A hlavne, mladez je zpet ve skole, nemusim mit obavu ze se tu najednou ukazou rodice s detickama vseho veku s potrebou nekde prespat, uskvarit docerna nejakou pricmdlou veceri v hrncich stejne jako to leckdy delam ja kdyz se posadim k PC a zapomenu na okolni svet, nebo se zakecam s hosty pri nejake zajimave debate, a udelat mi tu trosku binec. 
Nerada uklizim, tak se snazim binec nedelat. Kdyz "uklidim", nic potom nenajdu. Takhle vim, kde co je, kam jsem to naposledy polozila, tam to najdu. Jenze obcas se stane, ze se tu ukazou moji pratele bez zavolani predem, mam sice tri pokoje, ale stalo se uz nìkolikrát, ze jsem spala v obyvaku na gauci par dni. Hoste maji prednost. Stale sice tvrdim, ze muj dum je muj hrad, ale sem tam obcas se stane, ze muj hrad je na par dni domovem mych hostu.
Rada je zde uvitam, cim vic hostu, tim je veseleji. Hlavne, kdyz se stridame rano ve sprse. Na toho posledniho zbyde pouze vlazna voda, tedy kdyz ma stesti, jinak musi chvilku pockat. Jdu obvykle do prace az pozdeji, tak obvykle cekam ja. Nekdy je to obracene, kdyz odchazim, nekteri hoste maji jeste v poledne pulnoc. Jsou na dovolene, at spi jak dlouho se jim chce, reknu si a potichu se plizim po chajde abych je nahodou, nebo spise nehodou neprobudila.
A tak je chajda zase prazdna, v duchu probiram co se v minulych dnech prihodilo zajimaveho, veseleho, smutneho a peru a uklizim po navstevach, a slibuji si, ze se k tem ochrapancum brzy take na oplatku podivam.
Neni nad September, snad je to nejprijemnejsi mesic v roce, citim se relaxovana, klidna, v dobre nalade, spokojena. V cervnu, prestoze ma byt slune leto, obvykle casto prsi a je chladno. Dnes je jako obvykle krasna ticha tepla noc, skoda ji prospat, prijemne slunicko kazdy den. Vecery se uz krati, stmiva se kolem osme vecer, domu prijizdim az za tmy. Ale cestou se divam na mesic, kdyz stojim na svetlech, je to muj pritel. Rekne mi, jak bude zitra. Bude ZASE hezky. Dalsi nadherny skoropodzimni vonavy den.
Trochu lituji, ze prevaznou vetsinu toho dne stravim v zamestnani. Ale jak se rika, bez penez do hospody nelez. Stejne do ni nelezu, kdyz tak zamirim do nejake rodinne restauracky na veceri.
V podniku se deje vzdycky neco noveho. Ted se tam napriklad uz par dni panikuje, Scott Taylor, kontrolor pobocek prez celou Kanadu uz podnik prolitnul vcera, ceka se zase vyznamna navsteva vsech moznych "BIG WIGS". Vsude se uklizi, natira, urovnava. Scot me vzdycky privede do rozpaku. Nikdy nezapomene pozdravit, i kdyz je v kruhu manazeru ruznych departmentu v nejake dulezite debate, nejakym patym smyslem me zavetri, otoci se a prohodi jeden z tech jeho vtipnych, me povetsine zahadnych otazek. " Hallo, how are you today? Are they treeting you well"?
Obvykle padim na posledni minutu do prace, odpovim jen pozdravem a usmevem, a prcham jak nejrychleji muzu pryc. Ty tazave prekvapene tvare skupiny lidi kolem nej me obvykle do toho uprku privedou. Danuta se me pokazde prijde vyptavat, proc me Scott tak srdecne vzdycky zdravi. Vetsina manazeru se po case pravidelne meni, odùvodòuje se to tim, ze je to nutnost. Mohli by si udelat nahodou nejake pratele mezi zamestnanci. Hmmm.
Tak jednou se v praci neukazalo par lidi, pozadali me, abych vypomohla u dveri. Kdyz Scott odchazel, ukazal mi otevrenou diplomatku, ze nic neodcizil. Pohledla jsem do ni, a pozadala ho, aby ukazal take obsah jeho kapes. Zertovala jsem, a vzapeti ztuhla. Scott skutecne ty kapsy zacal vyprazdnovat s podivnym vyrazem v tvari. Rychle jsem ho ujistila, ze jsem pouze zertovala. Na chvili se zastavil a pokecal si se mnou, ukazal mi fotky, ktere si prave vyzvednul. Nove otevrene podniky v Mexiku, prave se odtud vratil. Tak mi krome Kanady jeste pridali Mexiko, stezoval si s usmevem, ale bylo na nem videt, ze ho to tesi.
Tak Danuto, jak vidis, cela zahada je vyresena. Chtel se jenom pochlubit s novyma foteckama, asi nemel zadneho trpeliveho zajemce ochotne je obdivovat. Je porad v LETU nekam jinam. Doslova…
Milada Valhova
Další èlánky autorky:
