Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Tibor,
zítra Sáva.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

 

MU©KÁTY

 
 

Moje babièka pìstuje ve svém pra¾ském bytì mu¹káty a bezvadnì jí prospívají. Mu¹káty pìstuje také moje prateta, ale u ní se jim pøíli¹ nedaøí. Pøitom se mi zdá, ¾e v obou pøípadech mají mu¹káty pro rùst zhruba stejné podmínky; babièka i prateta je nechávají stát na oknech orientovaných na stejnou svìtovou stranu, obì mají stejný druh vytápìní bytu a velmi podobnou prùmìrnou teplotu v bytì, obì stejnì pilnì zalévají atd. Není proto mo¾né, ¾e kromì ménì nápadných odli¹ností v prostøedí, kde jsou pìstovány, které tu samozøejmì jsou, pùsobí na jejich rùst je¹tì nìco jiného, tøeba u¾ ne tak hmatatelného? V¾dy» rozdíl mezi tím, jak u babièky mu¹káty vzkvétají a u pratety naopak ¾ivoøí, je tak nápadný!

 
 

U nás na chatì na zahrádce pìstujeme nejrùznìj¹í zeleninu. Nìkterým druhùm zeleniny se u nás výjimeènì daøí. Na¹i sousedé v¹ak pøi pìstování tìch¾e druhù u¾ takové ”¹tìstí” nemají, i kdy¾ jejich záhony jsou na druhé stranì plotu metr od na¹ich. U jiných druhù zeleniny je to zase naopak. Lépe rostou u na¹ich sousedù. Pøitom se na jaøe svornì dìlíme o osivo, velmi podobným zpùsobem záhony obhospodaøujeme, plejeme, zaléváme, ale stejnì to není nic platné. Poka¾dé v¹e dopadne stejnì jako pøed rokem: pøi pìstování urèitých druhù dosáhneme lep¹ích výsledkù my, pøi pìstování jiných druhù zase sousedé, pøièem¾ jsou jednotlivé druhy zeleniny nám nebo zase sousedùm ka¾doroènì naprosto vìrné. Není tohle trochu zvlá¹tní? Mohlo by to být zavinìno je¹tì nìèím jiným, ne¾ pøípadnými rozdíly v pùdním prostøedí na na¹em záhonì a záhonì sousedù?

 
 

Mo¾ná, ¾e v¹echny druhy organismù, tedy i rostliny, vyzaøují jakousi auru, která odpovídá jejich povaze. Nemám naprosto ¾ádnou pøedstavu, jakou formu a charakter by toto vyzaøování mìlo mít z fyzikálního hlediska. Myslím si v¹ak, ¾e obsahovì musí být aura rùzných skupin organismù diametrálnì odli¹ná. I pøes tuto odli¹nost by snad ale mohly být aury nìkterých organismù vzájemnì sluèitelné nebo øeknìme naladìné na stejnou èi podobnou notu.To by mohl být jeden z dùvodù, proè u babièky vzkvétají mu¹káty: její aura a aura mu¹kátù spolu nejspí¹e harmonicky vycházejí. Sluèitelnost tìchto dvou aur by mì ostatnì vùbec nepøekvapovala, proto¾e babièka má moc ráda pøírodu, ba pøímo vìøí v její zázraènou moc.Tuto její víru ilustruje i jedna pøíhoda. Jednoho dne u dveøí jejího bytu zazvonili jehovisté a zaèali ji lákat do svých øad. Babièka je odmítla se slovy:
"O vá¹ spolek nemám zájem! Já jsem ateistka!”

 
 

"Neøíkejte nám,¾e v nic nevìøíte,”nevzdávali se jehovisté,”musíte pøece v nìco vìøit!”
"Ov¹em,”odtu¹ila babièka,”já vìøím v pøírodu! Pøíroda je mocná èarodìjka!”
A zavøela jim dveøe pøed nosem.

 
 

          Tím, co jsem zde napsal o babièce nechci tvrdit, ¾e moje prateta nemá pøírodu ráda. Jenom a pouze její aura neladí s aurou mu¹kátù, co¾ ov¹em neznamená, ¾e nemù¾e ladit s aurou  nìjaké jiné rostliny. Napøíklad o kolosálních dýních, které moje prateta vypìstuje, si mohou nechat jiní jenom zdát!

 
 

          Pøírodu mám rád i já. Nejvíce mì fascinuje její rozmanitost a pak také to, jak je v pøírodì v¹echno dokonale zaøízeno. Kdy¾ jsme se na gymnáziu uèili o promìnách u hmyzu, ná¹ uèitel biologie øíkal:

 
 

"Nikdy nemluvte o promìnì dokonalé a nedokonalé! V¾dycky jenom o promìnì úplné a neúplné. V pøírodì je toti¾ dokonalé v¹echno!”
Myslím, ¾e pod tento názor se mohu podepsat!

 
 

Kromì toho, ¾e mám rád pøírodu, pracuji také s oblibou na zahrádce. Nìkdy si dokonce øíkám, ¾e jsem se mo¾ná mìl dát na zahradnickou dráhu. Kdy¾ peèuji o nìjakou plodinu, zpívám jí:

 
 

"Hop hej cibuláøi,cibuláøi jedou!Hop hej cibulièku,cibulièku vezou!”
To je mùj popìvek pro cibuli. Popìvky pro ostatní zeleniny, které jsou v mém repertoáru, bohu¾el u¾ nejsou tak specifické, to ov¹em neznamená, ¾e bych èesneku a okurkám zpíval ménì nebo s men¹ím nad¹ením a nasazením. Kromì zpìvu si se zeleninou také povídám. Neustále jí pobízím, aby pìknì rostla, a kdy¾ mì vysly¹í, nikdy ji neopomenu pochválit. Mo¾ná, ¾e i tento verbální kontakt, který s ní neustále udr¾uji, pùsobí pozitivní zpùsobem na mou auru, tedy jestli nìco takového jako aura existuje, a napomáhá sluèitelnosti mého vyzaøování a vyzaøování nìkteré zeleniny. Zde pou¾ívám slovo nìkteré, proto¾e zatímco èesnek, cibule a okurky mi mojí péèi oplácejí tak, ¾e rostou jako o ¾ivot, u mrkve se moje snaha míjí úèinkem. Ta u mì pøíli¹ neprospívá, kde¾to u sousedù se jí daøí mnohem lépe. Pøitom jsem si nev¹iml, ¾e by sousedka mrkvi zpívala nebo si s ní povídala. Asi tedy moje aura s aurou mrkve neladí tak silnì, ¾e ani zpìv a pøímluvy na tom nic nedoká¾í zmìnit, a naopak se sousedèinou aurou je v takové míøe sluèitelná, ¾e ¾ádný pøípadný verbální kontakt není nutný. Nebo ¾e bych s mrkví, tøeba i nevìdomì, komunikoval ménì intenzívnì, ne¾ s jinou zeleninou, a tím se jí nemile dotknul? Na tohle bych si mìl dát pøí¹tí rok pozor a kdyby tomu tak skuteènì bylo, mìl bych se pokusit tuto svou chybu napravit!

 
 

          Mo¾ná jsou nìkteøí lidé naladìni na stejnou notu jako nìkteré rostliny. Co kdy¾ nìkdo doká¾e je¹tì víc?

 
 

..."Sly¹el jste u¾ nìkdy kvìtiny mluvit?”
Krajnì zmatený jsem zavrtìl hlavou; pøedstava,¾e by kvìtiny mluvily, mi byla zcela nová.
"Nu,mohu vás ujistit, ¾e skuteènì mluví, a jak mluví,”pøikývla.”Vedou spolu dlouhé rozhovory...aspoò se domý¹lím, ¾e to jsou rozhovory, proto¾e pøirozenì nerozumím, co øíkají. A¾ budete tak starý, jako jsem já,budete pravdìpodobnì s to, je také sly¹et; toti¾ zachováte-li si pro takové pøípady pøístupnou nezaujatou mysl. Vìt¹ina lidí tvrdí, ¾e kdy¾ èlovìk zestárne, v nic nevìøí a nic ho nepøekvapí, tak¾e se stává pøístupnìj¹í rùzným pøedstavám. Nesmysl! V¹ichni staøí lidé, co znám,mají mysl zavøenou jako ¹edivé ¹upinaté ústøice u¾ od té doby, kdy jim je¹tì nebylo ani 20 let.”

 
 

Podívala se na mne bystøe.

 
 

"Myslíte si ,¾e jsem podivínská? Potrhlá? ®e mluvím o rozhovorech mezi kvìtinami?
Spì¹nì ,a také podle pravdy ,jsem tuto domnìnku popøel. Øekl jsem , ¾e jak se domnívám, je to víc ne¾ pravdìpodobné ,¾e kvìtiny spolu hovoøí. S dùrazem jsem pøipomnìl, ¾e pøece netopýøi vydávají tenounké pisklavé zvuky, které mohu sly¹et já, ale které by pro star¹í osobu byly nesly¹itelné, ponìvad¾ ten pískot je v pøíli¹ vysoké tóninì.

 
 

"To je ono ,to je ono!”zvolala radostnì.”Je to otázka vlnové délky.........
Je velmi pravdìpodobné, ¾e v tomto úryvky z knihy Geralda Durrella O mé rodinì a jiné zvíøenì, v kterém si mladý Gerry povídá s paní Kralevskou, se nám stará paní svìøuje pouze se svými fantaziemi. Mù¾eme si tím v¹ak být stoprocentnì jisti?!

 
 

 Jiøí Hrubý

 
 

Jiøí Hrubý

 
 

 


Komentáøe
Poslední komentáø: 06.05.2005  13:44
 Datum
Jméno
Téma
 06.05.  13:44 zzz zzz
 06.05.  13:44 zzz zzz