Nastal èas hvozdíku píseèného, a tak jsme se rozhodli navštívit opìt nenápadný kopeèek poblí¾ Klenèe pod Øípem s tajemným názvem Karfilát, abychom si zopakovali tuto jedineènou botanickou exkurzi. Moc jsem se na ni tìšila, ale zároveò mìla trochu obavu, zda sucho a horko se nepoznamenalo na kvìtenì a na motýlech. Zatímco v dubnu a v první polovinì kvìtna bylo mo¾né se potìšit tìmito létajícími pøírodními skvosty, od druhé poloviny kvìtna pozoruji jejich nápadný úbytek, i bì¾ného bìláska je mo¾né spatøit jen ojedinìle. Sluneèné, horké dny bez motýlù jsou trochu smutné. Z vlaku pozoruji krajinu v mléèném oparu. I pšenièná pole mají bìlavý nádech - kdybych je mìla namalovat, bílou bych nešetøila. Podél trati kvete hadinec, èièoreèka, divizna malokvìtá i královská, vlèí máky, místy zaèíná kvést tøezalka. Den bude ¾havý, na blankytné obloze jsou tu a tam roztahané øasy.
Jsme na úpatí kopeèku, kde nás vítá svì¾í zelená tráva s kvetoucím svìtle fialovým chrastavcem a na jednom kvìtu sedí motýl - okáè bojínkový. Motýl velikosti bìláska je tmavì hnìdý a¾ èerný s velkými bílými skvrnami, anebo je to naopak - bílý s tmavými skvrnami? Tento okáè se nedá splést s jiným motýlem. Srdce mi poskoèí radostí, je nadìje, ¾e motýlù tu bude víc.
Severozápadní úboèí Karfilátu patøí bìlozáøce liliovité, která teï kvete. Obdivujeme její tvar kvìtù - špièaté okvìtní lístky - rostlina skuteènì záøí. Kousek opodál je øídký koberec "utkaný" ze ¾lutých kvìtù jestøábníku chlupáèku, pøipomínajících malá sluníèka.
Vystoupili jsme na vrchol, který vytváøí náhorní plošinu, porostlou nìkolika borovicemi a z východu a západu ohranièenou lesíkem tvoøeným borovicí, dubem a akátem. Z ji¾ní strany se na nás kouká Øíp a na severu se rozprostírá støedohorské panoráma. Pod osamìlými borovicemi zaèíná království nejvzácnìjší kvìtiny s bílými, jemnì vonícími kvìty - hvozdíkem píseèným. Letos kvete trochu ménì ne¾ pøedloni, Nejzajímavìjší a nejbohatší na kvìtenu je suchá písèitá planina. Kromì hvozdíku píseèného tu kvete tmavì rù¾ový hvozdík kartouzek, chrpovì modrý pavinec horský, tøezalka, mateøídouška, mochna píseèná, zaèíná kvést øebøíèek, svízel siøiš»ový, lomikámen v¾dy¾ivý a rozchodník ostrý. Rostliny tu vyrá¾ejí z písku jednotlivì anebo v menších trsích. Kromì nich tu rostou nízké, barevnì velmi zajímavé - fialovì okrové trávy s kvìtenstvím laty. A ještì se tu po písku plazí tmavì èerveno-hnìdá rostlina - snad lišejník?. Píseèná planina vytváøí zajímavou barevnou mozaiku, nad ní¾ poletuje spousta motýlù - ponejvíce okáèù bojínkových, ale i okáèù luèních, bìláskù a drobnìjších hnìdých motýlkù. Objeví se i nìkolik baboèek bílé c. Létají tu i èmeláci, ponejvíce skalní (s oran¾ovým zadeèkem). Setkáváme se i s luèními koníky. A toto potìšení pro oèi je doprovázeno i líbeznou ptaèí melodií. Tì¾ko rozeznám jednotlivé zpìváèky, kteøí tu vytvoøili celý orchestr, jistá jsem si strnadem luèním, ostatní jsou patrnì pìnkavovití.
Po malé obchùzce se usadíme ve stínu vonících borovic a kocháme se krásami pøírody. Skicuji si pohled na Øíp a pozoruji pìkné a stále se mìnící oblaky nad ním. Sever se mraèi. Vydám se ještì na konec píseèné planiny, pøecházející v louku, kde kvete èièorka a osamìlý trs rmenu, abych si udìlala skicu Kleteèné a Milešovky, na nì¾ je odtud jedineèný výhled. Zatahuje se stále víc a obì hory se témìø ztrácejí v temné šedi. Ozývá se i hømìní a Meteorologická observatoø na Milešovce zaznamenává další bouøku v letošním roce. K nám zavane pøíjemný vìtøík s vùní vody, který nás zároveò pøimìje k rozlouèení s pohádkovým Karfilátem a k cestì na nádra¾í do Roudnice, kde u¾ èeká vlak...
horský, tøezalka, mateøídouška, mochna píseèná, zaèíná kvést øebøíèek, svízel siøiš»ový, lomikámen v¾dy¾ivý a rozchodník ostrý. Rostliny tu vyrá¾ejí z písku jednotlivì anebo v menších trsích. Kromì nich tu rostou nízké, barevnì velmi zajímavé - fialovì okrové trávy s kvìtenstvím laty. A ještì se tu po písku plazí tmavì èerveno-hnìdá rostlina - snad lišejník?. Píseèná planina vytváøí zajímavou barevnou mozaiku, nad ní¾ poletuje spousta motýlù - ponejvíce okáèù bojínkových, ale i okáèù luèních, bìláskù a drobnìjších hnìdých motýlkù. Objeví se i nìkolik baboèek bílé c. Létají tu i èmeláci, ponejvíce skalní (s oran¾ovým zadeèkem). Setkáváme se i s luèními koníky. A toto potìšení pro oèi je doprovázeno i líbeznou ptaèí melodií. Tì¾ko rozeznám jednotlivé zpìváèky, kteøí tu vytvoøili celý orchestr, jistá jsem si strnadem luèním, ostatní jsou patrnì pìnkavovití.