Splnìné pøání po 49ti letech - 4
Pobyt na Zakarpatské Ukrajinì
Velice š»astní, ¾e u¾ snad máme ty nejhorší peripetie za sebou jsme se rozjeli vstøíc pro nás zaslíbené zemièce. Mìl bych napsat, ¾e nejedeme do neznáma. V loòskem roce Roman se Zdendou navštívili tuto oblast vlakem jako turisté. Byli v Jasinì, kam jsme mìli namíøeno i nyní.
Na cestu jsme se vydali po odpoèinku - ve14.45 hod. Naše cestování však mìlo opìt jeden háèek. Jasiòa je trochu vìtší vesnice, ale ony jsou dvì! Jedna je Jasiòa a tá druhá se jmenuje a píše Jasinia. Kdo si myslí, ¾e jsme mìli štìstí a jeli k té pravé tak se mýlí…
Kdy¾ u¾ byla tma a my jsme podle tachometrù mìli být na místì a Roman ani Zdenìk vùbec okolí nepoznávali, museli jsme se doptat. Mu¾, kterého jsme se zeptali nám povìdìl, ¾e jedeme dobøe. Co nám zbývalo, jeli jsme dál. Na køi¾ovatce jsme se ptali znovu po smìru jedné paní. Jaké bylo pøekvapení, kdy¾ se nás zeptala, do které Jasiny jedeme. Koneènì jsme se podívali do mapy a øekli správný název. Dozvìdìli jsme se, ¾e se musíme vrátit a jet do druhého údolí. Zajeli jsme si zhruba 60km. Na to jsme u¾ byli zvyklí…
V ¾ivotì to vìtšinou bývá tak, ¾e se všechno vyva¾uje. I my jsme mìli štìstí. Stopovala nás jedna paní. Dozvìdìli jsme se (k našemu pøíjemnému pøekvapení), ¾e jede do vesnice, která je pøed naším cílem. Byli jsme spokojení a tìch skoro 80km jsme ujeli, a v cíli naší cesty jsme byli ve 22.30 hod a na tachometru bylo 3861km. Pøespali jsme v autì, na autobusové zastávce. Kolem tekla øeka Èorná Tisa. Poèasí nic moc. Déš», mlha a chlad.
20. èerven
Snídanì na odpoèívadle, jako koupelna nám poslou¾ilo odpoèívadlo, kde tekla voda z trubky. Fotil jsem øeku Tereslu, kterou jsme pøekonávali po visutém mostì. Šli jsme na kopec za známými Romana a Zdeny. Na vrcholu kopce! Tam bydlí ti nejbídnìjší! Øekla nám to jedna paní, se kterou jsme navázali rozhovor.
Pøekrásné louky!
Avšak ta ohromná bída se nedá popsat. Roman tam šel proto, ¾e nesl dìvèatùm dárky. Jednalo se o šály, pono¾ky, propisky, mýdlo, obleèení. Dále pak nìjaké bloky do školy a pár sladkostí. Mìli jsme smùlu. Doma, jestli se tá barabizna dá nazvat domovem, byla jenom babièka. Maminka byla ve vesnici. Dìvèátka pásla krávy a ovce. Šli jsme za nimi, pøedali dárky, vyfotili se a šli nazpìt. Do barabizny jsme nešli. Jen jsem ji vyfotil ze vzdálenosti. Ještì musím napsat, ¾e jich bylo jedenáct dìtí. Ty ètyøi, z toho jedná retardovaná, byly poslední. Všechno jsem nafotil.
Ještì ten samý den, jsme se vydali za odpoèinkem do Sobotína. Nacházely se tam solné doly a také solné jezero, které se pøirovnávalo k Mrtvému Moøi. Velice jsme se tìšili jak si ošetøíme všechny odìrky a otlaky. Vím o èem mluvím, neb jsem u Mrtvého moøe byl.
Cesta byla strašná. ®ádný asfalt jen kamenitá vozovka se samými výmoly. Èím více jsme se blí¾ili, tak pøibývalo krásných, honosných hotelù, vil vilek a chat. Mnoho obydlí bylo rozestavìno. Nepøišlo nám zvláštní, ¾e kolem bylo nìjak mrtvo. Èekalo nás velké pøekvapení. Jezero bylo úplnì vyschlé.
Jen rozpraskané suché dno a v nìm naházené odpadky. Chtìl jsem to vyfotit. Dùraznì jsem byl upozornìn, ¾e se fotit nesmí!
Ptali jsme se jednoho pána co se stalo. Moc jsme mu nerozumìli, nacházeli jsme se na Rumunských hranicích, ale pochopili jsme, ¾e voda se ztratila ze dne na den. Co s tìmi ivesticemi budou dìlat, bych rád vìdìl.
Vrátili jsme se k øece Tereble. Ulehli ve 23.00hod pod širákem. Na tachometru 3985km. Ještì jedno pøekvapení nás èekalo.Okolo 04. hod. ráno pøes nás pøešlo dosti velké stádo ovcí, koz a také psi tam byli. Pøetáhl jsem si spacák pøes hlavu a èekal co se stane. Jestli nás ovce pošlapou nebo jenom poserou (pardon). Všechno dopadlo dobøe.
21.èerven
Budíèek 06.00hod. Odjezd smìrem na Sinìvír pøes Us»èorny a Kolèavu. Do Sinìvíru jsme pøijeli v 15hod. Našli si místo na spaní. Šli se podívat do hospùdky, kterou kluci navštívili pøed rokem. Veliká dru¾ba s paní hostinskou. Kluci vytáhli slivovici a paní hospodská místní výpalek. Ptali jsme se z èeho je to vypáleno a dozvìdìli se, ¾e z cukru kvasnic a trochu citronu. Pak u¾ jsem se nedivil, ¾e mnoho chlapù a dìti mi pøipadalo (kdy¾ to øeknu velmi opatrnì) divných.V noci opìt pøekvapení. Spalo se pod širákem a navštívil nás kùò. Vzbudilo nás funìní a dupáni. První mì napadlo, divoká prasata. Kdy¾ jsme poznali konì docela jsme si oddechli
22.èerven
Pøekrásné poèasí. Rozhodli jsme se, ¾e nebudeme nic podnikat a u¾ijeme si krásného dne. Udìlali jsme si „Nuda plᾓ a celý den jsme odpoèívali. Odnesla to moje zadní tváø. Spálil jsem se. Veèer šli kluci opìt do hospody. Hlídal jsem auto a udìlal si ohníèek.Romantika. V noci pøišla pøeháòka, pøesun do auta…
23.èerven
Budíèek v 07hod. Kluci a¾ v 09.00 hod. V 10.00 hod odjezd do Sinìvirského parku navštívit Muzeum voraøství..Vrátný nás upozornil, ¾e muzeum je zrušeno. Kluci se nedali pøesvìdèit, v¾dy» tam loni bylo, a tak se jelo. Cesta hrozná a místo muzea jenom hromady døeva a buldozery. Hlídaè nám sdìlil, ¾e muzeum bude, ale a¾ za ètyøi roky. Bez komentáøe.
Pøesunuli jsme se do Koloèavy. Navštívili známa místa jako Èetnickou stanici, ze které jedna šikovná paní vybudovala èeskou hospodu. Døevìný kostelík a høbitov, kde jsou pochovaní tøí zabití èetníci Nikolem Šohajem. Návštìva skansenu. Všechno vyfoceno.
Odjezd v 16.00 hod. smìr Mukaèevo. Nocleh. První mo¾nost na høbitovì. Kluci protestovali, tak jsme se ubytovali u staré továrny na mokøadu. V noci na západì se hodnì blýskalo. Hromy však nebylo slyšet. Pøekrásné divadlo. Nám se bouøka zázraènì vyhnula. Museli jsme však usínat pøi ¾abím koncertì.
Stav tachometru 4342km.
24.èerven
Vstával jsem ve 04.00 hod. a fotil ranní pøírodu. Kluci byli vzhùru v 06.00 hod. Odjezd do U¾gorodu. Prohlídka mìsta. Utratit poslední Høivny. Pøednostnì natankovat. Na benzínce byl Roman trochu nepozorný a hned ho okradli, u¾ si nevzpomínám o kolik. Byli jsme u¾ tak nervózní, ¾e jsme schovali všechny dolary, které jsme mìli pøed pøechodem hranic.
Pøijí¾díme k hranicím z Ukrajiny na Slovensko a zastavujeme u závory na které byla znaèka stop. Dívám se na uniformovaného mu¾e a posunky se domlouvám, jestli mu¾em pokraèovat nebo stát. On ukazoval, ¾e máme jet zpátky.Vycouvali jsme asi 5m. Stál tam vojáèek a zaèal se rozèilovat, ¾e nerespektujeme jeho osobu a dopravní znaèku. Rozhlédli jsme se a asi ve výšce 3m, byla umístìna stejná znaèka jako ta pøedešlá. Øidièovi byl odebrán pas a øidièský prùkaz. Museli jsme zajet na odstavné parkovištì. Stáli jsme tam asi 20min. Za tu dobu ¾ádný øidiè první znaèku nevidìl, proto¾e byla mimo zorný úhel øidièe. Nikoho však vojáèek nebuzeroval, mimo jednoho Slováka. Pak nás beze slov pustil na pøechod. Odbavení nám trvalo celkem 6 hodin.Nebudu to mafiozní chování popisovat. Všechno se odehrávalo v neutrálním pásmu. Kdy¾ jsem se ptal jednoho èekajícího, odpovìdìl mi, ¾e tudy jezdí 3x týdnì. Nìkdy èeká i 12hodin.
Slováci se chovali serióznì. Proklepli nás však dokonale. Byli jsme rádi, ¾e jsme u¾ doma. Zajeli jsme k Prešovu a odpoèívali…
Doufal jsem, ¾e o Oravì napíšu u¾ v tomto pokraèování. Je toho však na mne u¾ dost, tak pøíštì...
František Blabla