Mnoho se teï mluví o vzájemných vztazích mezi mladými a starými. Vznosnì se tomu øíká "mezigeneraèní vztahy". Také letošní rok byl Evropskou unií vyhlášen Evropským rokem seniorù a mezigeneraèní solidarity.
Zamýšlela jsem se nad tím a vím, ¾e podobná témata u¾ i tady byla mnohokrát zmínìna.
Ráda bych se vrátila k úvaze, kterou do meilu napsala jedna dívenka na téma vztahù. Cituji:
Nemám ráda rodinné návštìvy, mo¾ná nás takových bude více. Nebaví mì chodit k pøíbuzným z tátovy strany. K babièce, ani k tetì, ani k sestøenicím. Vyhýbám se tìmto shledáním jak mù¾u a chodím na nì jen proto, ¾e oni mne poøád nahánìjí a píší mi, jak je jim líto, ¾e jsem u nich u¾ dlouho nebyla, ¾e mì chtìjí vidìt, ¾e se neuká¾u a ¾e neodepisuji na jejich textové zprávy.
Jsou to citoví vydìraèi!
Nikdy se nezdráhají pou¾ít slova jako: zklamala jsi mì, co by ti udìlalo, kdybys pøišla apod... A já? Potvora jedna nevdìèná, nevyvedená. Nejdu a nejdu...
Dobré vychování a statut "hodné dívky," který mám zøejmì nalepený na èele, mne ponouká z povinnosti, nikoli z vlastní vùle, vyhovìt jejich naléhání a jednou za èas se ukázat. Jenom¾e... oni by nejradìji chtìli, abych chodila ka¾dý týden, nejlépe dennì.
Tak to je na mì pøíliš. Uvìdomuji si, ¾e to není ode mne pìkné, takto o nich smýšlet a ještì o tom psát, ale zajímá mne názor nezúèastnìných. Budete-li nìjaký mít...
Beru ohled na nì, na jejich náøky a výèitky, nikdo se však nezajímá o to, jestli já jako já, osobnost, samostatnì myslící a svébytná tam chci. Jestli mì to baví a jestli to dìlám ráda.
Celý ten návštìvní proces je pro mne jedna veliká nedobrovolná pøítomnost. Kdyby bylo na mnì, omezila bych styky pouze na Vánoce a narozeniny. Dokud tu byl táta, zdráhala jsem se rovnì¾, ale nakonec jsem se na nìj tìšila a kvùli nìmu tam šla. Abych ho vidìla.
Teï? Je to pryè. Je zøejmì ohavné a zavr¾eníhodné psát takovýmto zpùsobem o svých blízkých, avšak nemohu se zbavit nutkavého pocitu, ¾e takto nìco není v poøádku. Ne, nestalo se mezi námi nic hrozného. ®ádné násilí ani hádky, zloba, nic. Jen prázdnota. Mìlkost. Jen nic. Mohu snad za to, co cítím?
Lenka Látalová
Pozn: Toto je obsah jednoho meilu. Jak jsem se k tomuto meilu dostala není dùle¾ité. Ale vytáhla jsem to právì proto, ¾e je toto téma letos mimoøádnì èasto vzpomínáno. Otázka úrovnì lidských vztahù, a to nejen rodinných, je dnes na pová¾enou a je otázkou k zamyšlení. Jak najít cestu ke zlepšení? To» otázka!
