V našem tipu na výlet vás zavedeme na jednu z nejhezèích tras v Beskydech. Projdeme se po èásti nauèné stezky (NS) na Lysou horu, kterou provozuje Správa CHKO Beskydy. Vyrazit na ní lze ze dvou míst.Od nádra¾í z Ostravice a od parkovištì u Rajské boudy v Male-novicích (po ¾luté turistické znaèce), my jedeme autobusem do Malenovic a vystoupíme na toènì - na parkovišti u stylové restaurace Rajská bouda.
Na stromì tady visí první z rozcestníkù - Satina, BUS (486m). ®ízniví ji¾ zde mohou svla¾it hrdlo, my však rychle kráèíme po cestì k naší první zastávce.
Cestou vzhùru poznáváme díky informaèním panelùm NS Lysá hora spoustu zajímavostí. Po úzké asfaltce míøíme po ¾luté turistické znaèce k 1km vzdálenému místu - u korýtka (560m). Chladivou vodou z pøírodních zdrojù se obèerstvíme, na skále si prohlédneme pamìtní desky Janu Mohylovi a Zdeòkovi Stopovi - obìtem hor. Je zde také další panel NS s informací o Pøírodní památce Vodopády Satiny. Jedná se o unikátní èást øíèky Satiny v katastru obce Malenovice.
Nejvìtší ze všech objektù je však právì zastøešené korýtko vytesané z mohutného kmene, do nìho¾ vtéká pitná osvì¾ující voda. Korýtko tu bylo odnepamìti, døíve však ménì honosné a s nápisem: “Proto ¾ába kuòká, ¾e jen vodu ¾unká, kdyby pivo pívala, jistì by si zpívala” od rázovitého rodáka Karla Velièky.
Obrovský pískovcový balvan, z nìho¾ voda prýští, se nazývá Ondrášova skála a podle povìsti byl právì zde, podle ústního vyprávìní, zvolen Ondráš vùdcem své dru¾iny.
Pak u¾ pokraèujeme strmým stoupáním nahoru (0,5km). Nejnároènìjší úsek naštìstí netrvá dlouho a tak se ocitáme u Velièkù. Odtud se nám nabízí pìkný pohled na známý hotel Petr Bezruè.
Hospoda u Velièkù je roubená chalupa s venkovním posezením. Právì tady pùsobil ji¾ zmínìný pan Velièka, velký pøíznivec turistù, který se v¾dy rád zastavil s trampy. Rod Velièkù provozuje tuto hospodu nepøetr¾itì ji¾ od roku 1825 a jedná se mo¾ná (interiér dávné èasy pøipomíná) o nejstarší hospodu v Beskydech. Pøed vchodem do hospùdky visí na stromì rozcestník - U Velièkù, hostinec (665m), a nedaleko další panel NS díky nìmu¾ se dozvíte, jak staøí Valaši kluèili neprostupné beskydské lesy a zøizovali na jejich místì rozsáhlé louky a pastviny.
Po malém zastavení pokraèujeme k dalšímu cíli. Pìšinou, stoupáním lesem dojdeme ke staré asfaltové silnici. Po asfaltové silnici(smìrem doleva) se pak dostaneme na Albínovo námìstí. Na prostranství uprostøed lesa tu stojí døevìný pøístøešek s posezením, tak¾e svaèiny jdou z ba»ù¾kù ven a my si dìláme malý piknik.
I zde se nachází tabule NS s informací o nìkdejším rozsahu odlesnìní hory vlivem valašské kolonizace. Prý ještì v turistických prùvodcích z 30. let 20. stol. je mo¾né èíst: ...“u rozcestí turistických cest jest rozsáhlý palouk Salaš zvaný.” Podhùøí bylo osídleno ji¾ ve støedovìku, ale osídlení beskydských kopcù zapoèalo v 16. století. Roku 1636 ¾ilo v horách frýdeckého panství 42 Valachù, kteøí tu pásli skoro 4800 kusù ovcí a koz. Za pastvu vybírala vrchnost nájem, proto dlouhou dobu mýcení lesa podporovala. V 18. stol. s rozvojem prùmyslu cena døeva stoupla a Valaši se stali nepohodlnými.“
Úøady je všemo¾nì omezovaly, aby mohly pastviny zalesnit, tak¾e horalé odcházeli do mìst a salašnictví postupnì zaniklo.
Nezbývá ne¾ pokraèovat k další zastávce u klasické døevjanky - U Zbuja. Staèí sejít kousíèek dolù a u¾ se pøed námi rozevírá krásná louka a dole malá chaloupka.
Útulná hospùdka nabízí odpoèinek a obèerstvení. Nìkolikrát do roka se zde také konají rùzné akce - slétají se tu èarodìjnice, v zimì se staví snìhuláci, na podzim se pouští draci, v létì se jezdí závody na kolech. Zdatní turisté mohou odtud vystoupat na zhruba pìt kilometrù
vzdálený vrcholek Lysé hory.
Je zde prý jedno z nejmalebnìjších míst v Beskydech. Scházíme k zápra¾í hospùdky a ani ta nás nezklamala. Stejnì malebná jako z venku je i uvnitø. Interiér pùsobí domácky a my si dáváme výteèné bramborové placièky, polévku i osvì¾ující pivo.
Døevjanka "U Zbuja" je pùvodní beskydská usedlost z roku 1836, le¾ící v lokalitì NA BÍLÉM v obci Malenovice. Do roku 1998 se na místním gruntu hospodaøilo. Po rekonstrukci v roce 1999 slou¾í jako horská chata.
Jsme ale na výletì, tak¾e se spokojíme s krátkou zastávkou a po obèerstvení se vydáváme dolù, do Ostravice, kde pøíjemnì unavení nasedneme na vláèek a jedeme domù. Výlet je vhodný pro støednì zdatné turisty. A proè vám tato místa doporuèujeme? Na to je jednoduchá odpovìï, je tam neskuteènì krásnì!
Nejvìtší ze všech objektù je však právì zastøešené korýtko vytesané z mohutného kmene, do nìho¾ vtéká pitná osvì¾ující voda. Korýtko tu bylo odnepamìti, døíve však ménì honosné a s nápisem: “Proto ¾ába kuòká, ¾e jen vodu ¾unká, kdyby pivo pívala, jistì by si zpívala” od rázovitého rodáka Karla Velièky.
Po malém zastavení pokraèujeme k dalšímu cíli. Pìšinou, stoupáním lesem dojdeme ke staré asfaltové silnici. Po asfaltové silnici(smìrem doleva) se pak dostaneme na Albínovo námìstí. Na prostranství uprostøed lesa tu stojí døevìný pøístøešek s posezením, tak¾e svaèiny jdou z ba»ù¾kù ven a my si dìláme malý piknik.
Je zde prý jedno z nejmalebnìjších míst v Beskydech. Scházíme k zápra¾í hospùdky a ani ta nás nezklamala. Stejnì malebná jako z venku je i uvnitø. Interiér pùsobí domácky a my si dáváme výteèné bramborové placièky, polévku i osvì¾ující pivo.