Dnešní den se probouzí do husté mlhy, která mì doprovází cestou do Lovosic. Krajina je obestøena tajemstvím, jen pestrá kvìtena podél trati dává tušit další krásy a zajímavosti pokraèujícího jara. V okolí Roudnice u¾ svítí ¾luté kvìty kozí brady, ve stejné barvì zaèíná kvést starèek pøímìtník, fialovì modrá šalvìj luèní a kostival lékaøský, rù¾ová vikev, zelenkavì bílá rezeda a tu a tam se èervenají vlèí máky. Zaujmou mì ¾lutì kvetoucí keøíky štìdøence obecného.
Z Lovosic se pøesuneme autem do Re¾ného Újezdu, odkud pokraèujeme u¾ po svých naší známou cestou k nauèné stezce Boreè. První zastavení patøí jako ka¾doroènì naší studánce a pak u¾ vzhùru do listnatého lesa zajímavého znìlcového vrchu s nadmoøskou výškou 446 m , proslulého v zimì ventarolami (výdechy teplého vzduchu) a v jarním a letním období naopak výdechy vzduchu studeného (ledové jámy). Lovoš, za ním¾ se rádi ohlí¾íme, je stále v mlze, poèasí nejisté.
Úpatí Borèe nás vítá kantátou pìnkavovitých ptáèkù, vùní rozkvetlého hlohu a ostrùvky drobnì bíle kvetoucí maøinky vonné, která upoutá naši pozornost i svými listy uspoøádanými do hvìzdic. Tu a tam kvete rozrazil, hluchavka bílá, ptaèinec velekvìtý, snìdek chocholiènatý a fialovì rù¾ový kakost smrdutý - má sice zvláštní koøenìnou vùni, ale mnì se nezdá smrdutý. Nápadné lesklé nové listy jaterníkù, jejich¾ typický tvar dal rostlinì název, napovídají, kde brzy byly jejich nádherné modré kvítky. Listy svízelu pøítuly a dalších rostlin. Obdivujeme mohutný, nejménì stopadesátiletý dub letní. V ohybu cesty na sebe upozorní nápadnou svítivou zelení nìkolik vìtších kamenù, jsou celé pota¾ené "jemným sametem", který si mohu pohladit. Je to druh lišejníku a mnì se tak potvrzuje domnìnka z minulého výletu, kdy jsem pátrala po záhadì nezvykle ostøe zeleného Radobýlu.
Les je svì¾í a stejnì tak i malá louèka, která si rozhodnì nemù¾e stì¾ovat na nedostatek vláhy. Tak vysokou a sytì zelenou trávu jsme tu nikdy nevidìli. Objevíme v trávì nápadnì modré kvìty zbìhovce plazivého, ¾lutého pryskyøníku a trochu pøerostlého pryšce chvojky. O místo na slunci tu musela bojovat i prvosenka jarní, teï ji¾ odkvetlá. Sluneèní paprsky zaèínají svádìt boj s mlhou, která jen nerada ustupuje. Louèka o¾ívá. Pozorujeme mno¾ství drobného poletujícího hmyzu, rùzných malých mùr zalétávajících do trávy a menších motýlù. Pøedstaví se nám baboèka sí»kovaná (naše nejmenší baboèka), která usedne na list trávy a roztáhne køídla proti slunci. Velkou záhadou zùstane drobný svìtle okrovì ¾lutý motýlek, který pøi letu tak trochu pøipomíná suchý akátový list, s ním¾ si pohrává vítr. I on usedne a pøedvede se nám. Na køídlech má drobouèké èerné skvrnky. Motýlek pøipomíná samièku ohniváèka celíkového, ale je trochu jiný a atlas mi nic bli¾šího nenapovìdìl...
Pokraèujeme v cestì, která se zu¾uje a stoupá. Po levé stranì si povšimneme otvoru mezi kameny. Vlo¾íme do nìj ruku a zjistíme, ¾e to tam pìknì studenì táhne. Kolem nás pøeletí strakapúd velký s varovným pokøikem. Potkáváme další kvìtenu, tu pomnìnky, ostrùvky rozrazilu, listy kozince sladkolistého a dokonce i listy lilie zlatohlávku.
Zastavili jsme se v kamenné suti, kde, k našemu údivu roste i borùvèí, které bychom tu nehledali. Posadíme se a nasáváme vùni lesa a celkovou krásnou a klidnou atmosféru tohoto zajímavého a proslulého koutu Èeského støedohoøí. Kvete jeøáb ptaèí. Znovu se ozval varovný køik strakapúda a kdesi v dálce i ba¾anta, jako by mu snad chtìl odpovìdìt. Kolem nás proletí vìtší perle»ovec s rezavými køídly a èernými skvrnami, po chvíli bìlásek øepkový - ten má pro zmìnu rezavé okraje køídel. Delší dobu si prohlí¾íme hnìdáska kostkovaného, který se usadil v naší blízkosti a nebyl plachý. Svojí pøítomností nás potìšil okáè luèní. Další zajímavostí byl malý štíhlý brouèek s kovovì modrými krovkami. Je tu klid, nikým nerušený.Pøi návratu do Re¾ného Újezdu nás potìšil všeobjímající Lovoš, který vystoupil z mlhy. I jeho skalnaté svahy se mohou pochlubit na dálku lišejníkem, i kdy¾ ménì intenzivnì zbarveným.
A ještì navštívíme galerii Svazu ochráncù pøírody " Porta Bohemica" v Lovosicích, která je zasvìcena Èeskému støedohoøí. Milé pøekvapení nás èeká v jejím prvním patøe, kde jsou vystaveny panoramatické obrazy Èeského støedohoøí lovosického výtvarníka Antonína Baráka (2. 4. 1917 - 15. 8. 1999). Velké tempery a malé akvarely, vypovídající o velké lásce
malíøe, na nás dýchnou jedineènou atmosférou naší milované krajiny, kterou malíø zachytil ve všech roèních dobách. Malíø nezapomíná ani na Øíp. Obdivuji lehkost a zároveò i precizní provedení, záøivost barev, svìtla a stíny v korunách stromù i v polích, dramatiènost oblohy i
kopcù, shlí¾ejících ve svých modravých a fialových tónech do údolí s malebnými vesnièkami. Jsem nadšena kompozicí obrazù a jejich inspirativní barevností. Velice pùsobivá a asi ne náhodná je èastá kombinace škály fialových a modrých barev se ¾lutou, oran¾ovou a okrovou
a kdesi uprostøed jsou tóny zelené a hnìdé. Krásné a hodnì blízké jsou mi i jednobarevné akvarely. Obraz je jako hudební skladba. Výstavu Antonína Baráka bych nazvala "Velká symfonie støedohorská".
Sedím ve vlaku se svými krásnými a hlubokými dojmy z výletu i z výstavy.
Vzdalující se sopeèná krajina má nafialovìlý nádech....
Jana Haasová
Povìsti a legendy Èeského Støedohoøí
Kterak Jan Zbynìk Zajíc pøišel na mizinu
Nejen císaø Rudolf, ale i nìkteøí èeští páni byli milovníky vìd a umìní. Z nich potom Jan Zbynìk: Zajíc propadl alchymii natolik, ¾e se nechal pøipravit o celé jmìní, a byl pochován jako chudák ve svatojakubském klášteøe.
Slavný rod Zajícù nikdy nepatøil mezi nuznou šlechtu, a kdy¾ se Jan Zbynìk ujímal dìdictví v Budyni, mìl vìru dost, co pro nìho ctihodní konšelé našetøili. Snad proto ¾il na svém panství tak okázale. Rád zval vìhlasné mu¾e toho vìku; ano i Bartolomìj Paprocký a Tycho de Brahe u nìho pobývali, ale alchymisty se to na Budyni jen hem¾ilo. A právì tak jako císaøi, i Zbyòku Zajíci slibovali vynalezení elixíru vìèného ¾ivota nebo vyrobení zlata. Na Budyni se také hledal kámen mudrcù, pøicházely tu na svìt všelijaké dryjáky a zázraèné masti, ale pøedevším se kutálely tolary ze Zbyòkova mìšce. Vìtšina tìch alchymistù byli toti¾ šarlatáni a podvodníci; jakmile vylákali na šlechtici peníze, hned s nimi upláchli, anebo je rozházeli na své pokusy. Zbyteènì také Jana Zbyòka nabádal rytíø Bavor z Hustiøan, aby tu chásku vyhnal karabáèem. Toho toti¾ alchymisté pøipravili o poslední škornì a jen z milosti pøátel šel k stáru ¾itím.
Pan Zajíc neposlechl. Mysl se mu pomátla vidinou zlatých prutù a zadlu¾il se natolik, ¾e roku 1613 pøišel o všechny své statky do posledního. Vìøitelé dali odhadnout jeho zbo¾í v Budyni, ®abovøeskách, Ní¾ebohách, Vrbce, Kostelci, Roudníku i ve Lhotském dvoøe, a kdy¾ tak vyrovnal mnohatisícové dluhy, nezùstala mu jediná kopa tolarù. Teprve nyní si uvìdomil, kam ho neblahá vášeò dovedla. Bylo však pozdì, jeho rod se ji¾ nikdy nepozvedl a Jan Zbynìk se zármutku dlouho nepøe¾il. Umøel v roce 1616 a ¾e mu bylo souzeno pykat za svùj nerozum a¾ do konce, nezùstalo penìz ani na to, aby ho pohøbili v oblíbené Budyni, jak si ze srdce pøál. Nakonec pana Zbyòka i pro úctu k rodu pochovali z útrpnosti v klášteøe svatého Jakuba na Starém mìstì Pra¾ském.
Les je svì¾í a stejnì tak i malá louèka, která si rozhodnì nemù¾e stì¾ovat na nedostatek vláhy. Tak vysokou a sytì zelenou trávu jsme tu nikdy nevidìli. Objevíme v trávì nápadnì modré kvìty zbìhovce plazivého, ¾lutého pryskyøníku a trochu pøerostlého pryšce chvojky. O místo na slunci tu musela bojovat i prvosenka jarní, teï ji¾ odkvetlá. Sluneèní paprsky zaèínají svádìt boj s mlhou, která jen nerada ustupuje. Louèka o¾ívá. Pozorujeme mno¾ství drobného poletujícího hmyzu, rùzných malých mùr zalétávajících do trávy a menších motýlù. Pøedstaví se nám baboèka sí»kovaná (naše nejmenší baboèka), která usedne na list trávy a roztáhne køídla proti slunci. Velkou záhadou zùstane drobný svìtle okrovì ¾lutý motýlek, který pøi letu tak trochu pøipomíná suchý akátový list, s ním¾ si pohrává vítr. I on usedne a pøedvede se nám. Na køídlech má drobouèké èerné skvrnky. Motýlek pøipomíná samièku ohniváèka celíkového, ale je trochu jiný a atlas mi nic bli¾šího nenapovìdìl...