Moøe a vidiny - 2
Na základì hezkých vzpomínek z pøedchozí dovolené v Egyptì jsme se rozhodli znovu se vypravit za sluncem k Rudému moøi. Zájezd, který jsme si vybrali nabízel hotel pøímo u moøe s píseènou plá¾í, v sousedství dalších hotelù, obchodù a restaurací. Cestovní kanceláø na internetu pøedstavuje hotel desítkou fotografii, jedna lepší druhé. A tak jsme natìšeni odjeli, já navíc s pøedstavou jak se podobnì jako v Øecku oddám u moøe snìní ve kterém místo bohù a bohyò z øecké mytologie budou defilovat postavy z bible. Jen¾e, jak se øíká, "èlovìk míní,.." a v tomto pøípadì cestovka mìní.
Po pøíletu na letištì v Hurgadì nám zástupce cestovky sdìlila, ¾e pojedeme zatím do jiného hotelu, po pøíjezdu do jiného hotelu ji¾ opustila formulaci zatím a bylo to.
Transfer z letištì byl ji¾ za tmy, tak¾e a¾ druhý den ráno jsme zjistili ke svému zdìšení, ¾e tento hotel je skuteènì jiný, ne¾ ten, který jsme v Praze zaplatili a okolí je té¾ velmi svérázné. Z uvedeného je myslím lehce pochopitelné, ¾e na nìjaká zasnìní, vidiny nebylo ani pomyšlení, ¾e tvrdá realita bylo jediné co jsem mohl vnímat.
A pøedstavte si, ¾e i ta realita mi pomohla k objasnìní nìkterých mých pochybností, které jsem mìl na základì pøíbìhù z bible a historie Egypta. Abych byl konkrétní, mám na mysli odchod ®idù z otroctví v Egyptì do zemì zaslíbené. Pod vedením Moj¾íše pøešli i Rudé moøe, podle oficiální verze to bylo tak, ¾e Moj¾íš pomocí své hole docílil toho, ¾e se vody rozestoupily a ®idé pøešli, poté se vody vrátily a zamezily pronásledování ®idù faraónovými vojsky.
Mám trochu problém tu kouzelnou moc hole akceptovat, to je mi ji¾ pochopitelnìjší to vysvìtlení ¾idovského školáka, který na dotaz otce co se ve škole uèili øekl : Pan uèitel nám øíkal, jak ®idé pod vedením generála Moj¾íše ustupovali z Egypta, pronásledováni generálem Faraónem. Kdy¾ pøišli k Rudému moøi, tak generál odpálil atomovku, vody moøe to odplavilo, ®idé pøešli a vojska Faraóna to potom zatopilo. Na dotaz otce,"takhle to pan uèitel øíkal ?" synek odpovìdìl : No takhle ne, ale kdybych ti to øekl jako on, tak tomu by jsi ji¾ vùbec nevìøil.
A pøedstavte si, ¾e já po zkušenosti z tohoto hotelu mám tøetí vysvìtlení. Oni ti ®idé zøejmì pøecházeli v místech, kde je nyní tento hotel. Proè si to myslím? Vyzkoušeli jsme si to, šli jsme cca 300m od bøehu do moøe a poøád voda pod kolena, dál jsme nešli, jednak chybìl ten cíl - zemì zaslíbená a zejména po té chùzi jsme mìli nohy potluèené o kameny a tak jsme se vrátili a pochopili, ¾e zde si nezaplaveme, v moøi nevykoupeme.
Také jsem mìl doposud øadu otázek ohlednì toho, jak otroci pøed mnoha a mnoha lety, bez nástrojù, náøadí, techniky mohli postavit taková veledíla jako pyramidy. No a díky pohledu z okna pokoje tohoto hotelu jsem leccos pochopil. On ten hotel byl toti¾ uprostøed staveništì a tak jsme mìli výhled pøímo èaso-prostorový, nebo jak nazvat okolnost, ¾e jsme vidìli práci dìlníkù v nièem se nelišící od práce otrokù pøed mnoha stoletími, na staveništi byli i "ubytováni ," pracovali ve dne i v noci, bosí, vše dìlali holýma rukama, nabírali písek do hadrových vìder, beton, namíchaný ruènì s pomocí techniky - lopata pak ve stejných vìdrech nosili po stavbì, pak kolem jednoho dìlníka vybaveného nìèím jako zednická l¾íce mu další holýma rukama kladli maltu a cihly na zeï. Výsledek je pak docela pìkná stavba. Jen mì pøi tom pohledu na ty chudáky co pro ob¾ivu musí pracovat jako otroci napadlo, proè ti, co tak vehementnì bojují za lidská práva na Kubì a v Èínì, tak pøehlí¾í tyto chudáky.
Ale nyní nìco veselejšího ze souèasnosti. Kolem hotelù je nespoèetné mno¾ství obchùdkù a jejich majitelé se ze všech sil sna¾í získat zákazníky, sna¾í se je dostat právì do toho svého krámku. Mají dokonalé prùzkumy o národnostech turistù v okolních hotelech a nacvièili si turisty oslovovat v jejich rodných jazycích. A tak jako v hitparádì národností vystøídali co do absolutního poètu turistù Nìmce, Rusy, tak i první oslovení je nyní v ruštinì a následují oslovení v dalších jazycích. Po pøihlášení se k èesku následuje otázka v perfektní výslovnosti "jak se máš?" a vìtšinou na utvrzení svých znalostí si i sami odpoví "dobøe ". Vìtšinou to moje dobøe souznívalo èasovì s tím jejich, ale zaregistroval jsem od nich i odpovìï "stojí to za h....." V duch jsem se pohoršil na krajany, kteøí je nauèili tuto neslušnost. Kdy¾ jsem však bìhem krátké doby odpovídal jako zaseknutý gramofon dobøe, dobøe, dobøe,.....tak jsem pochopil ty ménì odolné spoluobèany, ¾e si ulevili neslušnou odpovìdí. A to jsem nenašel odvahu zajít do obchodù, èekal jsem na man¾elku pøed obchody a obdivoval jak odrá¾í projevy pøíznì a vyjednává si cenu za vybrané vìci. To bych nedokázal.
Toto je však ji¾ zkušenost z jiného hotelu, vlastnì z toho pùvodního v Praze pøislíbeného. Podaøilo se nám po nìkolika dnech docílit pøestìhování. Smutné je, ¾e pøestìhováni jsme byli pouze my, nebo» "jen ten dìdek " si to nedal líbit, jen ten dìdek odmítl být jako ovce, se kterou si cestovka mù¾e dìlat co chce, vy¾ádal si jednání s arabským zástupcem cestovky a odmítl být obìtí chladnokrevnì promyšleného podvodu, spoèívajícího v kalkulaci: Ošidíme levnìjším hotelem ka¾dého turistu o cca 3000 Kè, (pro tuto sumu se nikdo soudit nebude), ale pøi 40ti hostech je to 40 x 3000= 120 000 Kè (tuèný zisk navíc podvodem) pro cestovku.
Vychutnali jsme si pobyt v pùvodnì vybraném hotelu, podmínky nesrovnatelné s tím "náhradním", a tak, kdy¾ hrála z hotelu hudba a slyšel jsem píseò "Don´t worry be happy ..." (nedìlejte si starosti, buïte š»astní), tak jsem se na radu zpìváka Bobby Mc Ferrina sna¾il být happy, sna¾il jsem se namluvit si, ¾e to byla hezká dovolená.
Mezi námi, na rozdíl od pøedchozích pobytù, kdy se mì tzv. faraónova pomsta (za¾ívací potí¾e) vyhnula, mì tentokráte faraón odchytl ji¾ v tom prvém hotelu, a dr¾el se mì ještì po návratu do Prahy a nesetøásl jsem ho ani cestou na chalupu.
Kdybych mìl tudí¾ upøímnì odpovìdìt na otázku, jaká ¾e byla tato dovolená, bylo by to nìco mezi tìmi dvìma odpovìïmi co mìli Egyp»ané na otázku - jak se máš…
Jaroslav Petøík
