Tøiapadesátý
Letošní rok, konèící osmièkou, je pøíle¾itostí osvì¾it si nìkterá data èeské historie. Je to
mo¾ná trochu nespravedlivé vùèi datùm jiným, ménì kulatým. Takovým, jako byl napøíklad rok 1953. Nìkteøí z ètenáøù Seniortipu se toho roku teprve narodili, jiní se u¾ batolili èi chodili na základku. Já patøím mezi ty, co u¾ ¾ili na prahu dospìlosti a mysleli si, ¾e jim patøí svìt. Proto si na leccos pamatuji, leccos jsem se rozhodl si pøipomenout prolistováním Rudého Práva z února a bøezna onoho památného roku. A byl to zajímavý výlet a zajímavá konfrontace s dnešními znalostmi!
Únor 1953 zaèal vzpomínkami na desáté výroèí vítìzství Rudé armády u Stalingradu. Byla to po Moskvì druhá porá¾ka hitlerovských vojsk, která stála mnoho krve na obou stranách. Rusové zajali na 90 000 omrzlých vojákù. - Toho roku se zaèalo vracet do vlasti šest tisíc, kteøí Sibiø pøe¾ili.
V Koreji se tvrdì válèilo. „Jednotky korejské lidové armády a èínských lidových dobrovolníkù vedly na všech frontách dìlostøelecké souboje s americko-britskými interventy a lisynmanovskými vojsky“. Humorný seriál MASH máme v ¾ivé pamìti, ale ¾ádná legrace to tehdy nebyla. Hrdinové byli na obou stranách a Rudé právo informovalo své ètenáøe o hrdinné smrti korejského rolníka Pak Èen gina, který zalehl vlastním tìlem ranìného èínského dobrovolníka, kdy¾ jeho povoz napadl americký stihaè.
A¾ legraènì aktuální je zpráva, jak francouzští rolníci aktivnì bojují proti záboru svých pozemkù pro americké váleèné základny.
Zaèátkem února došlo k obrovským zátopám, jakých nebylo pamìtníka. Voda zaplavila šestinu Holandska, pohroma postihla i Belgii, severozápadní Francii a východní Anglii. O ¾ivot pøišlo na 2000 lidí.
Samozøejmì hlavní zájem patøil vnitøní politice. Pìtasedmdesátiletý Zdenìk Nejedlý (hrùza, ten dìdek byl tak starý, jako teï já) dostal Øád budování socialistické vlasti a od Nejvyššího sovìtu Leninùv Øád. Noviny se zeširoka rozepisovaly o jeho díle.
První celostátní sjezd dru¾stevníkù se mìl stát mezníkem na cestì blahobytu vesnice. Schválil návrh nových vzorových stanov, ale zaostalí rolníci to dobrodiní nìjak nepochopili a do dru¾stev se nehrnuli. Neustávaly však pokusy pøejít na západ. Film Únos, o letadle, které pøistálo v Erdingu poblí¾ Norinberka, byl vysoce ohodnocen, „ zejména rozhodující úlohu na tomto zdaøilém díle mìli scénáristé a re¾iséøi J. Kadár a E. Klos“. Mimochodem – pamatujete na bláznivého muzikanta, kterého zosobnil Miloš Kopecký? Já ano.
Více oceli a ¾eleza republice – to byl jeden aktuálních úvodníkù Práva. Nebylo divu, váleèný støet visel ve vzduchu. Ameriètí imperialisté vystupují na celém svìtì jako èetník svìtové reakce, psalo se v jiném úvodníku. Bojovalo se i ve Vietnamu, kde dostávali na frak Francouzi.
Prezident Eisenhower odmítl ¾ádost man¾elù Julia a Ethel Rosenbergových odsouzených k smrti. (To byl pár, který pøedával Sovìtùm informace o vývoji americké atomové pumy).
Konec mìsíce byl zasvìcen pìtiletému výroèí únorových událostí, kdy komunisté naplno ovládli moc. Aby lid mìl koho opìvovat, tisk velebil Julia Fuèíka, „ národního hrdinu, vlastence, bojovníka a komunistu.“
Stalin byl v oèích prostých lidí svázán s vítìzstvím ve válce, s nadìjemi na lepší ¾ivot, tak¾e jeho smrt skuteènì nesli tì¾ce. Lze se oprávnìnì domnívat, ¾e smutek vìtšiny byl opravdový. Samozøejmì, jeho ¾ivota, díla a zásluh byly plné noviny. Do Moskvy odjela èeskoslovenská vládní delegace v èele s Gottwaldem, jemu¾ , jak dnes víme, to lékaøi nedoporuèovali.
Tisk pøinesl pøísahu vìrnosti èeskoslovenského lidu odkazu J.V. Stalina, v ní¾ se zavazoval pevnìji sevøít šiky, upevòovat lidovì demokratický øád, obìtavì plnit pracovní úkoly pøi výstavbì socialismu, být nesmiøitelný vùèi nepøátelùm socialismu atd.
Situace v té dobì byla napjatá, na èsl. území pronikly dvì americké stíhaèky, které byly zahnány a jedna støelbou poškozena.“Vìrní ¾áci slavných stalinských sokolù stojí a budou stát na strá¾i vzdušného prostoru své vlasti“, psalo se v Rudém právu.
Nenápadná zpráva o vyhlášení pøíplatkù za mléko dodané nad povinnou dodávku vypovídá o své dobì . Jen pár mìsícù ji dìlí od mìnové reformy a zrušení pøídìlového lístkového systému. Ale o tom a¾ jindy.
Polovina bøezna se nese ve znamení smrti tehdejšího prezidenta K. Gottwalda. (O jeho ¾ivotì a pùsobení viz té¾
http://www.seniortip.cz/?module=article&id_article=1263). I jeho smrt mnohé opravdovì zarmoutila, projít kolem katafalku ve Španìlském sále se dalo a¾ po nìkolikahodinovém èekání ve frontì. Strana, vláda a ÚV Národní fronty poslalo všemu pracujícímu lidu dopis. To bylo dost zvláštní, proto¾e obvykle to byli naopak pracující továren a zemìdìlci, kteøí posílali dopisy stranì, vládì a jednotlivým papalášùm se socialistickými závazky a hlášeními o pracovních úspìších. Noviny byly plné kondolencí z domova i z ciziny, ozvaly se známé osobnosti, Chaèaturjan, Simonov, Obrazcev.
Na pohøbu promluvil Zápotocký, úèastnili se ho Bulganin, Èou En-lai i Bierut, kteøí Gottwalda znali z Kominterny. Na Letné se konala vojenská pøehlídka a po ní smuteèní shromá¾dìní na Václavském námìstí. Smuteèní shromá¾dìní se konala i v dalších mìstech, napø. stotisícové v Ostravì.
21. bøezna byl zvolen prezidentem Antonín Zápotocký. Pøedsedou vlády byl Viliam Široký a není bez zajímavosti, ¾e sekretariát ÚV KSÈ zaèal øídit Antonín Novotný, který zùstal i ve funkci námìstka pøedsedy vlády.
®ivot se vrátil do zajetých kolejí. Noviny velebily Maxima Gorkého, celou stránku vìnovaly 9. svazku spisù J.V. Stalina, který právì vyšel. Malá zprávièka popisovala platnost útr¾kù potravinových lístkù na duben. Pro zajímavost: byly na¾loutlé barvy s hnìdorù¾ovým podtiskem a modrým tiskem.
Rozvojem soutì¾ení za splnìní a pøekroèení plánu – hlásal úvodník posledního bøeznového dne 1953.
Ivo Krieshofer
