Není to moje rodné mìsto, pouze hrou osudu jsem se sem pøed asi pøed 25ti lety dostala. Mìsto Darmstadt je opravdu staré. Podle nálezù ji¾ v roce 2000 let pøed Kristem zde pohøbívali své mrtvé tzv. Glockenbecherleute. Pozdìji to bylo sídlo germánského kmene Sueben. Okolo roku 600 jsou zde první osady Frankù a Suebenù, a tak bych mohla pokraèovat dále…
První písemná zmínka o Darmstadtu, tehdy Darmundestat, je z konce 11. století. 23. èervence roku 1330 dostal rod baronù z Katzenelnbogen od císaøe Ludwiga z Bavor mìstská práva pro Darmstadt. V roce 1479 pøipadl Darmstadt dìdictvím na zemského hrabìte Heinricha III. Hessenského, který sídlil v Marburgu. V 16.století se mìsto stává luteránské. Po smrti Philipa v roce 1567 zvolil Georg I. Darmstadt jako svoje sídelní mìsto. Tím se zde zaèíná více stavìt a rozvíjet mìstský ¾ivot. Koncem 16.století má mìsto ji¾ kolem 1500 obyvatel. Bìhem èasu je mìsto su¾ováno morem, obsazováním cizích vojsk a rabováním, jako se ostatnì dìlo docela normálnì ve støedovìku. V tuto dobu zde ¾ijí i ®idé (od roku 1622), první zmínka o jejich høbitovì je z roku 1680 a v roce 1735 má ¾idovská darmstadtská obec i svou první synagogu. Na zaèátku 19. století je zemský hrabì Ludwig X. povýšen na velkovévodu. 17. prosince 1820 je Hessensko uznáno jako samostatná nìmecká zemì. V tuto dobu má mìsto ji¾ kolem 15 000 obyvatel.
První vlak projel mìstem 27.èervna 1846 a mìsto ji¾ má 22436 obyvatel. Mìsto dostalo i plynové osvìtlení, buduje se kanalizace, vzniká první technická vysoká škola. Buduje se také tramvajové spojení do okolí, do Eberstadtu a Griesheimu, pozdìji i do Arheiligenu. Tyto linky byly ta¾eny lokomotivami na uhlí. Teprve v roce 1897 je zde první elektrická tramvaj. V roce 1897 se zaèal stavìt ruský kostel, na pøání posledního ruského cara Nikolaje II. Ten do Darmstadtu jezdil za svou snoubenkou, princeznou Alexandrou Hessenskou. Mìsto díky jemu dostalo i další nádra¾í, Ostbahnhof. V roce 1899 se zakládá umìlecká kolonie na popud velkovévody Ernsta Ludwiga a tím se mìsto dostává do støedu secesního ¾ivota. A konec velkovévodství je v roce 1918, kdy se rod vzdává práva na velkovévodství.
Jak jsem ji¾ napsala, hessenská princezna Alexandra byla vlastnì poslední ruská carevna. Její bratr, Ernst Ludwig, velkovévoda hessenský byl politik, umìlec a dobrodinec. Narodil se 25. listopadu 1868. Jeho babièka byla (ze strany matky) britská královna Victorie. Velkovévoda se anga¾oval ve všech mo¾ných smìrech. Podporuje universitu v Giessenu, zakládá vinaøskou školu Oppenheim, podporuje rozvoj fabrik Opel. On sám se oznaèoval za umìlce, psal básnì a dramata, komponoval klavírní skladby. Teoreticky se zabýval i architekturou. Na jeho popud byly zváni do Darmstadtu mladí umìlci, malíøi, básníci. Na dùkaz toho je vybudování umìlecké kolonie v roce 1899, kde tito umìlci mohli v klidu tvoøit a také i vystavovat svá díla. V roce 1894 se o¾enil a v tém¾e roce se jeho sestra Alix, jak ji jmenovali, vdává za ruského cara Nikolaje II. Jeho man¾elství ale dlouho nevydr¾elo a v roce 1901 se velkovévoda rozvádí. Z man¾elství mìl jednu dceru, která v roce 1903 zemøela. V roce 1905 se opìt o¾enil a z tohoto man¾elství jsou dva synové. Ještì v roce 1916 se pokouší zprostøedkovat mír v Rusku. Ale jeho vláda má blí¾ ke konci ne¾ si myslel. V listopadové revoluci byl donucen vzdát se titulu a úøadu velkovévody. Proto¾e však byl spøíznìn s britským královským rodem, tak se následnictví trùnu nevzdal. Zemøel 9. øíjna 1937 v Darmstadtu.
Podle posledního sèítání lidí ¾ije v Darmstadtu (stav konec èervna 2007) 140 347 obyvatel, z toho je asi 16,5 % cizincù. Jako perlièku nakonec – po mìstì je nazván jeden chemický prvek „Darmstadtium“ s poøadovým èíslem 110, váha 281. Byl objeven v darmstadtském GSI, v roce 1994. Zkratka je DS - pro toho, kdo si to chce pøelo¾it je to Gessellschaft für Schwerionenforschung.
Mimo jiného má mìsto tøeba Centrum pro grafické zpracování dat nebo Nìmecký institut pro plasty. Další je tøeba ESOC. Je to evropské kontrolní centrum pro výzkum letù do vesmíru.
Ve firmì Merck je také mnoho zajímavého. Tøeba Merck zaèal jako první zpracovávat LCD – tekuté krystaly. Tekuté krystaly byly poprvé ve vysoké èistotì vyrobeny v roce 1904, ale zaèátek byl polo¾en ji¾ v roce 1888. Merck byl jako jeden z prvních pøímo u zaèátkù LCD. Poprvé byly pou¾ity tekuté krystaly v letech 1966 - 1967 pro první èíselné ukazovatele v plochých displeyích. Ale tyto krystaly mohly pracovaly jen ve vysokých teplotách (nad 80 stupòù). V roce 1976 byly tekuté krystaly, které mìly lepší optickou a dynamickou stabilitu pøihlášeny na uznání patentu. Tím jejich praktické vyu¾ití zaèalo ve velkém, první pøenosný poèítaè byl vyroben Toschibou v roce 1985. V roce 1997 zaèala nová generace tekutých krystalù pro LCD monitory a LCD televizory. O tom by se dalo psát mnohem více a bylo by to na samostatný èlánek.
Mìsto má ještì mnoho zajímavostí, o ka¾dé by se dalo napsat mnohem, mnohem více. Tak snad nìkdy pøíštì.
¾ivot. Koncem 16.století má mìsto ji¾ kolem 1500 obyvatel. Bìhem èasu je mìsto su¾ováno morem, obsazováním cizích vojsk a rabováním, jako se ostatnì dìlo docela normálnì ve støedovìku. V tuto dobu zde ¾ijí i ®idé (od roku 1622), první zmínka o jejich høbitovì je z roku 1680 a v roce 1735 má ¾idovská darmstadtská obec i svou první synagogu. Na zaèátku 19. století je zemský hrabì Ludwig X. povýšen na velkovévodu. 17. prosince 1820 je Hessensko uznáno jako samostatná nìmecká zemì. V tuto dobu má mìsto ji¾ kolem 15 000 obyvatel. 
Nikolaje II. Ten do Darmstadtu jezdil za svou snoubenkou, princeznou Alexandrou Hessenskou. Mìsto díky jemu dostalo i další nádra¾í, Ostbahnhof. V roce 1899 se zakládá umìlecká kolonie na popud velkovévody Ernsta Ludwiga a tím se mìsto dostává do støedu secesního ¾ivota. A konec velkovévodství je v roce 1918, kdy se rod vzdává práva na velkovévodství.
krystaly, které mìly lepší optickou a dynamickou stabilitu pøihlášeny na uznání patentu. Tím jejich praktické vyu¾ití zaèalo ve velkém, první pøenosný poèítaè byl vyroben Toschibou v roce 1985. V roce 1997 zaèala nová generace tekutých krystalù pro LCD monitory a LCD televizory. O tom by se dalo psát mnohem více a bylo by to na samostatný èlánek.