Pozor! Nejde o seniory, kteøí si spolu povídají, tedy rokují tøeba nìkde na lavièce v parku, èi jinde, v hospodì nebo v kavárnì, ale o nìco docela jiného. Zaènu zeširoka, jsem toti¾ taky senior.
Jak jistì víte, pro mnohé lidi není snadné zjištìní, ¾e se u¾ také stali seniory, dùchodci, penzisty. Pro nìkteré je toto zjištìní nesmírnì šokující a mnohdy si neví rady s volným èasem, pokud nemají nìjakého toho koníèka, anebo povinnì a ka¾dodennì nehlídají vnouèata. Chtìl bych napsat o seniorech, kteøí se trochu vymykají „z normy“. Našli si konì velice velkého a docela neobvyklého. Nahoøe je vidíte jak jdou „ve stopách Beatles“, pøesnì po tom samém pøechodu po chodce, jen¾e témìø o padesát let pozdìji.
Zní to jako pohádka: Byl jednou jeden domov dùchodcù, V Anglii, v Londýnì na Essex Road. ®ili si tam docela spokojenì rùzní penzisté, a¾ do té doby, ne¾ vedení domova rozhodlo, ¾e sál, kde se pravidelnì scházeli a kde se dennì hrály rùzné spoleèenské hry a hlavnì oblíbené Bingo, bude zrušen. To se ale ve vedení velice spletli. Nepoèítali s odporem seniorù a s jejich energií. Devadesátiletý Alf Garretta ještì s nìkolika stejnì starými pøáteli okam¾itì svolal protestní schùzi a aby to mìlo øíz, tak na ní pøizval i zástupce BBC. A ti kupodivu pøišli. Protest èiperných obyvatel zaøízení pro seniory se tak setkal se zájmem veøejnosti, která jednohlasnì pova¾ovala jednání vedení ústavu za ohavný pokus izolovat obyvatele od normálního spoleèenského ¾ivota. Televizní producent Tim Samuels, zjistil, ¾e by se celý jejich pøíbìh dal vyu¾ít k propagaci, tedy ke kampani, která by nakonec dokonce mohla vést ke zlepšení kvality ¾ivota v domovech dùchodcù a starých lidí vùbec..
Pøi natáèení televizního dokumentárního filmu museli televizní pracovníci a autoøi scénáøe s údivem konstatovat, ¾e tito pomalu zcela odepsaní senioøi mají více ¾ivotního elánu ne¾ mnozí mladí lidé.
Zjistili také, ¾e nìkteøí z obyvatel hrají na rùzné hudební nástroje a tak vznikl nápad zalo¾it kapelu a nìjaké skladby nahrát. Nejdøíve bylo nahráno nìkolik kazet, které byly pøehrány v nìkolika jiných domovech a výsledek byl, ¾e se pøihlásilo ke spolupráci kolem ètyøiceti lidí. Tehdy vlastnì vzniklo nìco podobného jako „Hledá se Superstar“, ale zde by se to dalo nazvat „Anglie hledá super Rentner-Band“.Hudební spoleènosti zjistily, ¾e zde našly tak zvanou „díru v trhu“ a tak byl zalo¾en sbor s orchestrem, pùvodnì nazvaný Geriatric Band. Ale z etických a estetických dùvodù bylo rozhodnuto pøejmenovat se na „The Zimmers“. Je to pojmenování takových tìch pomùcek k chùzi, které jsou k vidìní na ulicích pøedevším na Západì a v Anglii jsou nazvány podle výrobce. A ten se jmenuje Zimmer. U nás v Holandsku se jim øíká „rollator“. Nahrávka vznikla v rekordní rychlosti, za dva dny, v legendárním studiu Abbey Road Studio, kde kdysi nahrávali také Beatles. Jako první skladbu senioøi nahráli rockovou píseò od skupiny The Who: „My Generation“. K tomu se pak postupnì pøidaly další skladby, vìtšinou ze šedesátých let. Vedoucím zpìvákem je ten devadesátiletý Alf Carretta, který prý pro zajímavost zpívá bez umìlého chrupu, aby zdùraznil svoje stáøí. Zpívá výbornì. Celý ten nyní ji¾ velmi známý seniorský sbor tvoøí kolem 40 lidí, dohromady je jim skoro 3000 let. Nejstaršímu z nich, Busteru Martinovi , je u¾ dokonce sto let a nejmladší dáma je velmi zdatná a temperamentní sedmdesátnice. Také je zajímavé dodat, ¾e nìkteøí èlenové se u¾ pohybují jen na vozíècích a na zkoušky a na vystoupení jsou v¾dycky dopravováni rùznými dobrovolnými pomocnicemi a pomocníky .
Jejich nahrávka se dokonce vloni v kvìtnu dostala v Anglii mezi prvních deset nahrávek na ¾ebøíèku popularity, tak zvaných „charts“. Také poøádají , pøes pomìrnì vysoké stáøí èlenù orchestru a zpìvákù, neustále rùzné zájezdy i kdy¾ ne v¾dy v plném poètu - a veškeré honoráøe nejdou do jejich kapes, ale pochopitelnì do pokladen domovù dùchodcù a na rùzné charitativní úèely. V¾dy ale pro seniory. Letos byla menší skupina Zimmerù dokonce v Americe a také vystoupení v rùzných evropských televizních stanicích jsou od nich stále velice ¾ádána. The Zimmers dostali a stále dostávají rùzné nabídky ke spolupráci od uznávaných a populárních kapel, ale milí Geriatrici odmítli, prý z obavy, ¾e by to s tìmi mladými u¾ nebylo to pravé.
Aby šli s dobou, tak jeden jejich sólový zpìvák také ukazuje vztyèený prostøedníèek, jak to mnohdy vidíme u šoférù aut a v televizi od rùzných celebrit a od politikù, kteøí by to tedy u¾ nemìli dìlat vùbec. The Zimmers øíkají, ¾e se tak jen pøizpùsobují mladým muzikantùm a mláde¾i vùbec. Pak se øíká, ¾e nám staøí lidé kazí mláde¾. Tedy, ¾e se mláde¾ nauèila všechno od nich. Kdepak. Tady je dùkaz, ¾e je tomu právì naopak.
Také obal na jejich CD je stylový. Je to vlastnì obdoba obálky jednoho LP skupiny The Who.
Podívejte se na nì, jak se na to hezky barevnì vyparádili.
Také na tomto pøíbìhu je vidìt, ¾e je ka¾dopádnì lépe zabývat se jinými vìcmi, ne¾ naøíkáním nad uplynulým èasem, nad vším tím, co nepøíjemného nám pøináší stáøí, nad tím, co jsme zameškali, zaobírat se svými i cizími nemocemi, a nebo dokonce si zoufat nad politikou a nad svìtem, který nás obklopuje. Ale pozor, pøíbìh The Zimmers nás uèí, ¾e èlovìk ani ve stáøí nemá rezignovat a nesmí být k ¾ivotu lhostejný!!
Chcete si je poslechnout? Jejich nahrávku mù¾ete najít na YOU TUBE. Do hledaèe staèí napsat The Zimmers.
Pozor! Nejde o seniory, kteøí si spolu povídají, tedy rokují tøeba nìkde na lavièce v parku, èi jinde, v hospodì nebo v kavárnì, ale o nìco docela jiného. Zaènu zeširoka, jsem toti¾ taky senior. 
kampani, která by nakonec dokonce mohla vést ke zlepšení kvality ¾ivota v domovech dùchodcù a starých lidí vùbec.. 
Pøi natáèení televizního dokumentárního filmu museli televizní pracovníci a autoøi scénáøe s údivem konstatovat, ¾e tito pomalu zcela odepsaní senioøi mají více ¾ivotního elánu ne¾ mnozí mladí lidé.
„díru v trhu“ a tak byl zalo¾en sbor s orchestrem, pùvodnì nazvaný Geriatric Band. Ale z etických a estetických dùvodù bylo rozhodnuto pøejmenovat se na „The Zimmers“. Je to pojmenování takových tìch pomùcek k chùzi, které jsou k vidìní na ulicích pøedevším na Západì a v Anglii jsou nazvány podle výrobce. A ten se jmenuje Zimmer. U nás v Holandsku se jim øíká „rollator“. Nahrávka vznikla v rekordní rychlosti, za dva dny, v legendárním studiu Abbey Road Studio, kde kdysi nahrávali také Beatles. Jako první skladbu senioøi nahráli rockovou píseò od skupiny The Who: „My Generation“. K tomu se pak postupnì pøidaly další skladby, vìtšinou ze šedesátých let. Vedoucím zpìvákem je ten devadesátiletý Alf Carretta, který prý pro zajímavost zpívá bez umìlého chrupu, aby zdùraznil svoje stáøí. Zpívá výbornì. Celý ten nyní ji¾ velmi známý seniorský sbor tvoøí kolem 40 lidí, dohromady je jim skoro 3000 let. Nejstaršímu z nich, Busteru Martinovi , je u¾ dokonce sto let a nejmladší dáma je velmi zdatná a temperamentní sedmdesátnice. Také je zajímavé dodat, ¾e nìkteøí èlenové se u¾
pohybují jen na vozíècích a na zkoušky a na vystoupení jsou v¾dycky dopravováni rùznými dobrovolnými pomocnicemi a pomocníky .
popularity, tak zvaných „charts“. Také poøádají , pøes pomìrnì vysoké stáøí èlenù orchestru a zpìvákù, neustále rùzné zájezdy i kdy¾ ne v¾dy v plném poètu - a veškeré honoráøe nejdou do jejich kapes, ale pochopitelnì do pokladen domovù dùchodcù a na rùzné charitativní úèely. V¾dy ale pro seniory. Letos byla menší skupina Zimmerù dokonce v Americe a také vystoupení v rùzných evropských televizních stanicích jsou od nich stále velice ¾ádána. The Zimmers dostali a stále dostávají rùzné nabídky ke spolupráci od uznávaných a populárních kapel, ale milí Geriatrici odmítli, prý z obavy, ¾e by to s tìmi mladými u¾ nebylo to pravé. 