Máte doma malé chlupaté (2)
(pokraèování)
Jeliko¾
jsem do tohoto dne o koèky nejevila ¾ádný zájem, (naopak - nebyly mi sympatické
nikdy) první den byl snù¹kou nedorozumìní. Netu¹ila jsem, zda koèky pijí vodu,
z pohádek jsem jenom vìdìla, ¾e mají rády smetánku èi mlíèko. Ráno jsem tedy
opìtovnì nalila do kompotové misky ¹lehaèku - aby si holka po¹mákla. Stra¹nì se
mì bála, tak jsem ode¹la s pocitem, ¾e tam bude celý den sedìt nìkde za køeslem
vystra¹ená a zdì¹ená.
Zdì¹ená jsem byla já po
pøíchodu z práce. Zdì¹ená a blbaòa, jak jsem sama sebe okam¾itì diagnostikovala.
Koèka je ¾ivý tvor, který nejen
potravu pøijímá, ale také vyluèuje. To by celkem byl fakt, kterého by si v¹iml
prùmìrnì inteligentní èlovìk bez toho, aby byl chovatelem koèek. Mi nìjak
nedo¹lo, ¾e po mléku a ¹lehaèce bude potøeba vyluèování daleko razantnìj¹í.
Ve¹la jsem do svého èistého
(pøedtím!) obýváku. Na zemi mám ( teda, hm - mìla jsem.) kulatou bílou ko¾e¹inu,
aby se lépe a mìkèeji chodilo mým klenbovì zborceným nohám.
Nebohý tvor, zatím beze jména,
puzen svou pøirozeností vyhledal místo, kam by se výkaly daly zahrabat. Jako
nejvhodnìj¹í se jevila zøejmì inkriminovaná ko¾e¹ina. Byla pìknì úhlednì
srolovaná do rulièky, ze v¹ech stran. Chtìje ji narovnat, hmátla jsem do divné
hmoty. Jauvajs!
Tuhé
exkrementy je¹tì lze zvládnout. Prùjmovitá hmota v¹ak ne.
Hluboce jsem povzdychla -
kupodivu, ani ¾ádné vulgární slovo jsem neutrousila vìdoma si toho, ¾e to nebyla
zas a¾ tak její vina.
Chlupatý tvor ov¹em nikde
v dohlednu.
Chvilka váhání, zda ji pøece
jen nemám vyrazit a v klidu do¾ít svùj u¾ beztak pohnutý ¾ivot, nebo jí dát, co
¾ádá. To jsem je¹tì netu¹ila co v¹echno bude ¾ádat následnì!
Jeliko¾ jsem ji nezahlédla a
v dostupných ¹kvírách se nevyskytovala, vyrazila jsem na nákup. Nejdøíve - jak
je mým zvykem ve v¹ech extrémních situacích, které mi ¾ivot pøedestøel jsem
nav¹tívila prodejnu KNIHA.
Moje knihovna, která zabírá
podstatnou èást mého bytu, zcela jasnì vypovídá o mém dosavadním ¾ivotním
kvapíku.
Rozdìlena na nìkolik èástí -
ka¾dá èást znamenala tisíce ¹edivých vlasù, ¾aludeèní vøedy, migrénu, ¾luèníkové
záchvaty a deprese:
Jak ¾ít s alkoholikem
Du¹evnì nemocní mezi námi
Va¹e dítì je levák?
Deprese a jak ji léèit
Astma, alergie v rodinì
Zaøizujeme byt svépomocí
Krok za krokem ke kráse
Jak najít ¾ivotního partnera?
Výchova dítìte v neúplné rodinì
Lékaøská literatura - dle
diagnóz, které mne v prùbìhu ¾ivota nav¹tívily.
atd., atd., tedy, a tak dále!
Podstatnou èást kdysi zabírala literatura, vìnovaná pejskùm. Tucty knih, nìkolikero bro¾ur, vázaných, volných, s barevnými obrázky, èernobílé, narychlo u¹ité rady chovatelùm - ale tato literatura ¹la spoleènì s ta¹kou výbavy a mým pejskem do "lep¹í" rodiny. Pøed pìti lety. Je¹tì ¾e! Kdybych tak èerpala z moudrostí vìnovaných psùm, asi bych u¾ nebyla mezi ¾ivými. Nebo tzv. normálními lidmi. I v psychiatrických léèebnách je urèitì nìkolik jedincù, kteøí mìli utkvìlou pøedstavu, ¾e pes i koèka jsou zvíøata ze stejného hrnce a tudí¾ stejných potøeb. Ó pøírodo! O babièko moje, která jsi koèky nenávidìla tak, ¾e pøi své dobrotì jsi byla schopna je støílet ( kdybys ov¹em mìla revolver). Tak ti zbyla jen ústa a ta kdyby mohla støílet, nebylo by u¾ koèek mezi námi!
V prodejnì KNIHA jsem ponechala èást úspor, cca 500,- Kè. Abych vìdìla. Pak jsem zamíøila do chovatelských potøeb. ©marjá Josef! Já myslela, ¾e psi jsou zvíøata, která jsou rozmazlována a lze se jejich potøebami zruinovat. Nikdy jsem netu¹ila, ¾e toté¾ mù¾e postihnout majitele koèky.
Misky, miseèky. Na pití. Na granule. Na potravu vaøenou, konzervovanou. Obojek, tu pøed tím, tu pøed oním. ©ampon (zhola zbyteèný výdaj), kartáèe (zcela zhola zbyteèný výdaj!), granule, konzervy, hraèky, záchùdek, ¹krabadlo, pamlsky. no ten chlap se zbláznil! Moje platební karta se u¾ chvìla strachy, já tuhla údivem! Prodejce v¹ak vystupòoval své schopnosti, kdy¾ pøede mne pøedestøel:
spray, který odrazuje zvíøátka
- : "Pani, kdy¾ tym cokoliv postøikatì, tu¾ se temu to zviøe vyhne a mate
pokuj!", pravil ten bodrý Ostravák. (200,- Kè)
Druhá lahvièka:
"Ale to musitì mìt! To zas je
takové støikadlo a jak postøíkatì tym to jeji zachodi¹tì, bude to vonìt a ona
tam pujdì zas".
"Probùh, jaké záchodi¹tì? To
myslíte tu umìlohmotnou bednu?"
"Ja, ale musitì kupi» do teho
e¹tì takové granule, aby to mohla zahrabava», co ji od prdele odpadnì!"
Dal¹í spray 250,- Kè, "výplò
zachodi¹tì " deset kg - dal¹ích nìjakých pár pøes Kè 100.
Obtì¾kána ze v¹ech stran, auta
nemaje a úspor u¾ takté¾ ne jsem kráèela s hlavou plnou starostí k domovu.
Pøemý¹lela jsem o své neskonalé
dobrotì a neschopnosti postavit se ¾ivotu èelem. Zase jsem podlehla! ®e jsem
opeèovávala dva man¾ely, kteøí mìli zhruba stejné materiální potøeby, vysáli ze
mnì ve¹kerý mùj vydìlaný peníz a ¾e jsem je nevyhodila hned, ale a¾ mi ruply
nervy (trvalo to pár let.), to by se pøi mém tehdej¹ím mládí dalo pochopit. Teï,
ve vìku zralé a tudí¾ moudré ¾enské bych mìla mít rozum!
Témìø se strachem jsem odemkla,
s obtí¾emi. Ruce konèily kdesi u kotníkù, po té cestì se ponìkud protáhly pod
tíhou absolutnì potøebných vìcí! Jak øíkal ten pán.
TEN pán byl zøejmì velký znalec
lidí. Jestli udìlal nìkdy vìt¹í tr¾bu za mìsíc, ne¾ tento památný den, nevím.
Ale zcela preciznì odhadl, ¾e jsem ve znamení vah a patøiènì toho vyu¾il.
Vyklopila jsem náklad
v pøedsíni, sedla jsem si na zem a pøemý¹lela, zda bych se nemìla pøihlásit
dobrovolnì alespoò na ambulantní psychiatrii.
Sedím. Nohy pøed sebou, ruce
rozprostøené do ¹iroka - cca 4 m - a èekám, a¾ se vcucnou zpìt. Zcela odevzdaná
osudu a pomalu pøivykající pøedstavì, ¾e tuto sezonu budu opìtovnì chodit v tom
¹íleném kabátì, který, kdy¾ ho vidím, mi zpùsobuje ¹kytavku. No co, dám ho do
èistírny. jestli na ni budu mít a v zimì je stejnì tma. Utì¹uji se. Marnì.
V tom cítím takové nìjaké nì¾né, vlhké a hebké ¹imrání.
Pravda, ty vytahané ruce sahaly od vstupních dveøí a¾ témìø k WC, vzdálenému
zhruba ¹est metrù a bylo tì¾ké je minout. Ale i tak! Takové malé chlupaté nic
se pøiplí¾ilo a zaèalo mi lízat ruku. Jazýèek drsný jak ¹mirglpapír, oèièka to
pøivøelo a vrnìlo a vrnìlo. a já jsem roztávala, zapomínala na stav úètu, na
starý blbý zelený kabát a ani se nepohnula. To malé chlupaté, bezejmenné, zatím
bez urèení pohlaví, vrnící se ke mnì pøitulilo, packami objalo zmo¾enou pa¾i a
vrnìlo a vrnìlo, a pøedlo a pøedlo.
Tady nìkde, v tomto momentì se
zaèal rodit - pravda tì¾ce - vztah ke zvíøeti, které jsem doma nechtìla.
Den první, ano. Ale zdaleka ne
poslední! Hodnì vìcí jsem se nauèila, zjistila a u¾ si mne témìø vychovala
k obrazu svému. Nebazíruji u¾ na naèechrané ko¾e¹inì a naaran¾ovaných
pitomostech v bytì. Není dùle¾ité, zda je ve spí¾i chleba, ale nedej bo¾e,
nebyly by v zásobì konzervy èi syrové masíèko.
Co JE a co NENÍ dùle¾ité mi
bylo postupnì implantováno v prùbìhu cca 3 let, co se toto malé chlupaté
rozhodlo, ¾e teda - co se dá dìlat - bude bydlet s námi.
Dagmar Jaro¹ová