Stáøí nás s milovanou ¾enou zaválo na pùvabné pobøe¾í severního Nového Ji¾ního Walesu, kde jsme za mrzký peníz koupili skrovnou chatièku pøímo u pøekrásné plá¾e.
“Rybáøský ráj”, zahuhlal vesele místo pozdravu jeden z místních bezzubých staøíkù, jeho¾ ko¾ená tváø zbrázdìná sluneèními skvrnami prozradila, ¾e se jedná o èlovìka, který to s rybaèkou myslí smrtelnì vá¾nì, a který zarputile dnes a dennì sedí na ¾hnoucím slunci lovíce ryby!
“Máš prut?” zeptal se staøík. “Nemám,” odpovìdìl jsem zarytì. “Jen ten v gatích,” chabì jsem se pokusil o chlapskej humor.
Mùj novì nalezenej kamarád Darek se chabì pousmál, ale nezklamal: “Nevadí, prut ti pùjèím a èervy ti zatím taky dám, proto¾e èervi, kamaráde, èervi jsou to jediný, na co ty bestie tady berou,” prohlásil jakoby nic, tetelíc se vidinou, ¾e do své sítì lapil kámoše na rybaèky.
Já jsem krapátko zvadnul, proto¾e rybaøení bylo to poslední, co jsem mìl na mysli na chatì provádìt. Jo, takhle je¾dìní na milovaném koleèku, majznutí do golfového míèku, procházky po plá¾i, chlemtání piva, to prosím ano. Ale RYBAØENÍ? Ani nápad, proto¾e vìzte, ¾e jsem rybáøi v¾dycky hluboce opovrhoval. Nikdy jsem nemohl pochopit, co tito lidé, smutnì stojící na bøezích øek, rybníkù a oceánù, nacházejí za vzrušení, kdy¾ pozorují dlouhé hodiny splávek èi prut, jestli èirou náhodou o nìj nìco nezavadí, nebo, nedej Bo¾e, nezabere ryba.
A navíc dìsnì l¾ou, proto¾e v¾dycky, kdy¾ se jich zdvoøile zeptáte zda-li ryby berou, odpoví zachmuøenì, ¾e to stojí za prdlaèku, nebo vám naopak horeènatì vykládají jak dìsnì velikou rybu mìli na háèku a jak se jim svinì z háèku vysmekla u¾ kdy¾ ji mìli témìø na bøehu.
A ještì navíc jsou to vìtšinou náru¾iví kuøáci, kteøí v nervovém vypìtí spojeným s rybaøením hulí jednu cigaretu za druhou a nonšalantnì vyhazují vajgly kolem sebe jako by se nechumelilo.
Jak dobøe víme, takovej vajgl se jen tak ve vodì nerozpustí. To trvá léta ne¾ ztrouchniví a za tu dobu je veliká šance, ¾e jej se¾ere nìjaká moøská potvora, kterou by ti šílení rybáøi moc rádi ulovili, ale taková rybka, kdy¾ vajgl spolkne, tak u¾ nadosmrti nemá chu» na èervíka, proto¾e jí je furt šoufl od ¾aludku. A komu by nebylo!
A další, prosím. Rybáøi jsou všeobecnì známí tím, ¾e kromì nedopalkù házejí do vody i plastikové pytlíky a sáèky a ty u¾ se vlastnì nikdy ve vodì nerozpustí. Staly se prosím pøípady, ¾e takový pytlík lehce zahubil krásného delfína. A ¾e jsou rybáøi vìtšinou vášniví pijáci piva, kteøí zkrášlují krajinu a plá¾e odhozenými láhvemi, které neztrouchniví nikdy, to ví pøece ka¾dý. Proto si myslím, ¾e s rybaøením si slušný èlovìk nemá nic zaèínat. A s pomatenými rybáøi, kteøí riskují ¾ivoty lezením na útesy jen aby ulovili nìjakou prašivou møenku, u¾ tuplem ne.
Lehce øeèeno. Jeliko¾ o kriket nemám zájem, australskému fotbalu neholduji, na koníèky nesázím a rugbam nerozumím, co dìlat, abych byl bez øeèí pøijat do okruhu místních starcù, ani¾ bych byl oznaèen za fouòu, který se nechce asimilovat? To¾ jsem se stal rybáøem proti své vùli.
Upozoròuji, ¾e stát se rybáøem proti své vùli není bez nástrah. Pøíprava vy¾aduje neobvyklé úsilí, notnou dávku trpìlivosti a pevnou vùli. Proto jsem také èasem dokonce získal urèitý respekt pro mnou døíve opovrhované rybáøe.
Tak nejdøíve jsem si musel obstarat správný prut. Samozøejmì èím vìtší tím lepší, proto¾e tím se mrskne háèek s návnadou dále do moøských vln. Mluvíce o tomto nástroji na chytání ryb, musím se zmínit, ¾e jsem jako bystrý dùchodce zpozoroval, ¾e témìø v¾dycky rybáøi ¾enského pohlaví mají pruty daleko menší ne¾ vyèùraní chlapi-rybáøi. Logicky jsem došel k názoru, ¾e dìdci schválnì vyzbrojují man¾elky prouteèky dobrými tak na lovení kaprù v místním rybníku, proto¾e se chvìjí strachy, aby náhodou babèi nebyly úspìšnìjší ne¾ oni! To by tak bylo!
Potom musí mít nastávající rybáø dìsnì dobrý naviják, proto¾e kdy¾ èirou náhodou rybu lapnete, musíte ji lehce pøivést na bøeh. Ale jak vybrat ten správný, kdy¾ se trh pøímo hem¾í navijáky a cena takových hejbátek je od $10 do $2000?
Jeliko¾ jsem ale náru¾ivý koleèkáø a znám znaèku Shimano, tak jsem si také naviják této znaèky zakoupil. Kdy¾ Shimano pøehazovaèka pracuje na kole jako hodinky, tak naviják musí chytat ryby sám od sebe, uva¾oval jsem.
Poøízení háèku je tak stresová zále¾itost, ¾e z toho mám dodnes zlé sny. Jak má rybáø proti své vùli vìdìt jak velikej a jak zahnutej háèek poøídit?
“Buy yourself a hook number three with a long shank, mate,” poradil Darek. /Kup si háèek èíslo tøi s dlouhou tøpytkou, pøíteli./ Znalecky jsem souhlasil a prohodil, ¾e ten je dobrej na okouna, proto¾e to je název jediný ryby, kromì kapra a ¾raloka, kterou znám.
Pak samozøejmì musíte zakoupit olùvka, a to je vìda sama o sobì. A co teprve ta silonová šòùra neboli vlasec! Jakoupak tlouš»ku zakoupit? Nikdo vám správnì v tomto pøípadì neporadí, proto¾e rybáøi jsou charabél na mozek a vlastnì ani sami pøesnì neví. To se všechno kupuje tak baj voèko. O tøpytkách ani nemluvì! Ale na ty se prý tady v moøi nechytá.
Jo, paneèku, co tedy za návnadu? Rybáøi, kteøí vás neznají, tak vám samozøejmì poradí špatnì, abyste nic neulovili. Znám jednoho praštìnýho rybáøe, který poradil jako nejlepší návnadu malou zmrzlou rybku, pilchard. Hajzl to byl, proto¾e jsem vyhodil tì¾ce vydìlaný plíšek za návnadu, kterou nelze ani poøádnì upevnit na háèek, proto¾e jakmile roztaje, tak se z ní stane bláto a z háèku upadne ještì pøed vhozením do vody! A tak jsem nakonec dal na rady dobrého kamaráda Dareka a koupil jsem nìkolik pytlíkù ohavných, slizkých a by» v lihu nalo¾ených, smrdutých èervù. Ti prý zaruèují úlovek.
Poslední povinnost byla navázat háèky. Tak to, pøátelé, neradím ani tomu nejvìtšímu nepøíteli! Jeliko¾ jsem vetchý penzista se skomírajícím zrakem, navázat háèek je nad moje schopnosti. Dobrý Darek naštìstí ochotnì pomohl a já se pak po dlouhých veèerech místo muckování se ¾enou vìnoval praktikám navazování háèkù, ani¾ bych si je zaryl do pazourù, co¾ se mi nìkolikráte zdárnì podaøilo.
A pak u¾ pouze zbývá naplánovat dobu rybaøení a hurá na to. Jen¾e! Ani¾ bych si to byl býval uvìdomil, ti šílenci vstávají za brzkého rána, kdy slušný èlovìk, pøemo¾en velkým citem, se nì¾nì sápe na man¾elku nebo dokonce ještì zamaèkává oko! Ale co se dá dìlat. Dal ses na vojnu, musíš bojovat, øekl jsem si a vzdal jsem se osudu.
A pak to pøišlo! V pìt ráno jsem pøerušil ¾enino spokojené oddychování a urputnì jsem prohlásil:
”Matko, vstávám, nic nejím, jdu ti ulovit ryby.” Má dobrá ¾ena mi starostlivì udìlala tøesoucí se rukou na èele køí¾eèek a se slzami v oèích øekla: ”Táto, a» se ti nìco zlého nepøihodí, nechoï pøíliš daleko do vln, ne¾ertuj se ¾raloky a koukej nìco lapit nebo veèer nejíš! A kdy¾ se ti bude chtít èurat, tak do dun, proto¾e v moøi by si rybka mohla tvoje kladélko splésti s èervíkem,” starostlivì dodala. Chudìrka se domnívala, ¾e tam na plá¾i budu snad lovit ryby do noci!
“Neboj, matko, nìco chytím a kdy¾ ne, tak mi uvaøíš mùj oblíbenej chleba s máslem, medem a marmeládou a bude to,” odpovìdìl jsem a chystal jsem se vyrazit do noèního rána.
“Ivánku, a rybáøský lístek máš?“ otázala se ještì nesmìle ¾ena. “Kurnik, na ten jsem doèista zapomnìl, ale jsem staøec, a dùchodci prý tady licenci nepotøebujou,” odpovìdìl jsem nejistì. A vydal jsem se za svìtlem baterèièky pøímo na burácející plá¾.
Tam u¾ mnì jenom rozechvìlý Darek navlíkl na háèek èerva a teï u¾ bylo jenom na mnì, jak se s rybaøinou vypoøádat. Jeliko¾ mnì však pøítel neukázal jak to do moøe mrsknout, mùj první pokus skonèil tím, ¾e se mnì podaøilo do zrádných vod hodit nejenom návnadu, ale celej prut! Naštìstí byla ještì nehorázná tma, tak¾e to Darek nevidìl. To by mìli dìdci u piva o historky víc. A na moje konto!
Druhý pokus jsem zvládnul témìø jako profesionál. Èervík odletìl do temnot dunícího pøíboje. Ale co teï? Jak má rybáø proti své vùli vìdìt, ¾e zabírá ryba, nebo ¾e se jenom olùvko døe o dno? To¾ jsem poøád v rozèílení zahákával jednu rybu za druhou, ale marná sláva, povyk pro nic za nic, planej poplach, nanejvíc jsem témìø vítìzoslavnì vytáhl kus moøských rostlin!
Ale ¾e jsem s nimi paneèku bojoval! Darek pøestal lovit a s ú¾asem pozoroval moje zápolení s domnìlou obrovskou rybou, proto¾e vìzte, prut se ohýbal do nebezpeèných obloukù. By» ostøílený rybáø, myslel si, ¾e jsem skuteènì zahákl nìco velikého. Moje zklamání, kdy¾ jsem rostlinu zdárnì dopravil na bøeh, bylo nemalé.
Nicménì, štìstí se na mì usmálo za malou chvíli po tom. Vlasec škubnul, mnì se rozbušilo srdce, tlak se zvýšil do nebezpeèných mezí a já skuteènì zasekl rybu! Mojí první rybu!
“Hey mate, look at this bastard!” /Podívej, pøíteli, na toho bastarda!/ upozoròoval jsem pyšnì Dareka, který to smutné ráno ulovil starou belu. A já vylovil jedinou rybu, její¾ jméno jsem si pamatoval. Ano, byl to okoun. A byl to macek. Celá vesnièka se obdivovala mému úlovku. ®ena rybu usma¾ila na veèeøi a oba jsme si bájeènì pochutnali. Jen to vra¾dìní té krásné rybky se mi krajnì pøíèilo. Ale to u¾ je nedílnou souèástí rybolovu.
A tak jsem rybaèkám propadl. Nutím nic netušící návštìvy vstávat ráno v nekøes»anskou hodinu, aby mohli se mnou jít na ryby, vášnivì jim navazuji háèky, napichuji èervíky a vybírám místa, která zaruèují dobrý úlovek. Znalecky mluvím o rùzných druzích ryb, kdy a za jakých okolností berou, co ¾erou a jak se sma¾í.
Jsem nyní mistr na vyprávìní rybáøských historek a o tom jak velká ryba mi zase, k sakru, unikla. Jenom kouøit a odhazovat plastikové sáèky a pivní láhve nikdy nebudu. Teï u¾ ale dost vyprávìní, jeliko¾ musím jít spát, proto¾e ráno brzièko vstávám. Ti golfaøi nemají ale rozum!
Z pøipravované knihy "Svìtácké støípky smyslného seniora"
