Stoický klid jejich uèitelù jsem tedy obdivovala... Chvílemi jsem si se svým fotoaparátem pøipadala jako japonský turista. (Jistì! Japonci nechybìli ani v Pobaltí.) Plavba trvala nìco pøes pùl hodiny a pak u¾ zase pøišel ke slovu autobus. Mezi Saaremaa a pevninou le¾í ještì ostrùvek Muhu, který je s ostrovem spojen uzounkou šíjí, po ní¾ vede silnice. Po té jsme koneènì dorazili na Saaremaa. Smìøovali jsme do hlavního mìsta ostrova KURESSAARE, to znamená, ¾e jsme museli ještì projet pøes asi tøi ètvrtiny ostrova. Cesta však probìhla bez zádrhelù, a tak jsme kolem 19.hodiny vjí¾dìli do ulic mìsta Kuressaare. Je to typické venkovské spíš mìsteèko s 16 000 obyvateli, pùvabným koloritem, výbornou polohou na severním pobøe¾í Ri¾ského zálivu a vynikajícím vzduchem. Projeli jsme i kolem starobylého biskupského hradu, jeho¾ koøeny sahají a¾ do 13.století, a ocitli se pøed...stadionem! V první chvíli jsme si mysleli, ¾e si z nás Vasilisa snad dìlá legraci (byli jsme u¾ zhýèkáni noclehy v mezinárodních hotelech), ale vzápìtí jsme si povšimli nevelké patrové krychlové budovy stojící vedle vchodu na stadion. Tak to bylo místo našeho dnešního noclehu? Kdy¾ jsme však vstoupili dovnitø, všechny obavy z nás spadly. Byli jsme v moderním, èis»ounkém interiéru a majitelé penzionu, místní man¾elský pár, nás mile vítali. Paní majitelka se pøedvedla navíc jako výborná kuchaøka, která pøerušila tradici ovocných rosolù s "nìèím" a pøipravila vynikající zákusek s jahodovým ¾elé - to asi aby ten pøechod nebyl tak náhlý! No a vrcholem blaha byl sprchovací kout s vyhøívanou podlahou u ka¾dého pokoje. A proto¾e v ¾aludku bylo jako v pokojíèku a bílá noc lákala, vydali jsme se ještì na procházku k blízkému hradu a k moøi na plá¾, na ni¾ jsme se dívali z okna. Kdy¾ jsme po hodinové procházce lezli do postele, dýchací cesty ještì namlsané moøským vzduchem, a do usínání nám šplouchalo moøe, øíkali jsme si, ¾e strávit tady letní dovolenou by vùbec nebylo špatné...
Text a foto: Míla Nová