Veèer nás pøivítal KAUNAS, druhé nejvìtší litevské mìsto, a v nìm hotel se vskutku jednoduchým názvem Takiojii Neris. Moderní mezinárodní hotel byl umístìn v centru mìsta, a tak hned po veèeøi, jejím¾ hlavním chodem byla ryba a zákuskem nezbytný ovocný rosol se zmrzlinou, jsme vyrazili na výzvìdy. Hned u hotelu zaèínala jedna z hlavních ulic mìsta, která svým uspoøádáním vyzývala k odpoèinku, eventuálnì k bloumání po obchodech. Uprostøed ulice byla vysázená alej lip (lípy najdete v Litvì všude, ale jsou proti svým èeským sestrám celkovì subtilnìjší), mezi nimi cesta a po jejích obou stranách zvaly k odpoèinku lavièky. No a po ka¾dé stranì aleje vedla cesta lemovaná domy, z nich¾ skoro ka¾dý mìl v pøízemí výlohu obchodu nebo butiku. Celek pùsobil velmi klidnì, navozoval atmosféru ospalého provinèního mìsta. ®ivot se na tìchto místech plnì probouzel a¾ v dobì po poledni. Nedaleko hotelu nás pøekvapil mohutný chrám v byzantském slohu, jeho¾ foto nechybí snad v ¾ádném prùvodci. Je zasvìcen archandìlu Michaelovi.
Druhý den ráno ji¾ ulice Kaunasu trochu o¾ily. Po opulentní snídani jsme pìšky vyrazili do Starého mìsta. Naše kroky nejprve vedly na historické Radnièní námìstí, jeho¾ dominantou je mohutná radnice nazývaná pro svùj tvar i barvu Bílá labu», která spojuje prvky klasicistní a barokní. K námìstí pøiléhá i nejvìtší gotická katedrála v Litvì, zasvìcená sv.Petru a Pavlovi, co¾ zdaleka není jediný krásný kostel v Kaunasu. Proto¾e ve mìstì právì probíhaly nìjaké slavnosti výtvarného umìní, potkávali jsme cestou buï ji¾ hotové rozmìrné obrazy, které zdobily mìstská prostranství jako osobité bilbordy, nebo napnutá velká plátna, na nich¾ umìlci tvoøili pøímo na ulici. Autobus nás vyvezl na Zelený vrch, odkud se nám otevøel pohled na celé mìsto (vyjet se sem dá také "zubaèkou"), a pak u¾ jsme smìøovali do modernìjší ètvrti mìsta, kde nás èekalo Muzeum. Najdete tam i trochu pøihlouplého Drdova Matesa, i krutého démona odnìkud z Bali... Koho èerti moc vydìsili, šel se uklidnit do Umìleckého muzea M. K. Èiurlionise. Tento umìlec se do¾il jen 36 let, ale zanechal po sobì tolik krásy, ¾e by staèila na ¾ivot stoletý. A tak procházíte sály s nádhernými snovými obrazy tohoto umìlce a všude vás provází stejnì snová, pøekrásná hudba tého¾ autora. Èlovìk by se jen díval a poslouchal...
Jen¾e u¾ je tu zase naše milá Vasilisa a popohání nás do autobusu. V pozdním odpoledni nás oèekává Klaipeda...
KLAIPÉDA
jediný litevský námoøní pøístav, obývá dnes asi 200 000 lidí. Historie nás pouèuje, ¾e ještì na zaèátku minulého století tvoøili ve mìstì asi polovinu obyvatelstva Nìmci. A ti více èi ménì ovlivòovali ¾ivot mìsta a¾ do roku 1945. Naposledy se do jeho historie zapsali za 2.svìtové války, kdy byl prakticky celý historický støed mìsta znièen. Èásteènì zrekonstruován byl v dobì, kdy Litva byla jednou z republik bývalého SSSR. Minulost spojenou s Nìmci dnes ve mìstì pøipomíná sí» pravoúhlých ulic a hrázdìné domy. V souèasnosti se ve mìstì celý støed opìt rekonstruuje, a tak ten, kdo se vydá na obhlídku centra pìšky, zdolává rozkopané ulice, obchází lešení, vyhýbá se výkopùm...
Zkrátka - pøipadá si jako doma! Klaipéda není bohatá na historické památky, a tak nás kromì nìkolika støedovìkých (zøejmì hospodáøských) budov a malebných ulièek s krásnì opravenými hrázdìnými barevnými domeèky (bohu¾el i tam øádili sprejeøi...) spíše pøitahovala historická plachetnice zakotvená u nábøe¾í a v dálce les jeøábù napovídající, ¾e tam asi bude onen nákladní pøístav. A proto¾e hodiny ukazovaly, ¾e u¾ odbila 20.hodina (jinak se to nepoznalo - díky zaèínajícím bílým nocím bylo svìtlo a¾ témìø do 23 hodin), odvezl nás autobus do hotelu Baltpark, který ènìl nad okrajovou èástí mìsta a svou sytou modøí tvoøil kontrast k šedivým panelákùm vedlejšího sídlištì, je¾ nás upoutaly bizarnì zasklenými lod¾iemi – styl "ka¾dý pes jiná ves". Bohatá veèeøe zakonèená samozøejmì ovocným rosolem, tentokrát pro zmìnu se šlehaèkovou pusinkou, nás dobøe naladila, tak¾e z nás spadla i únava po víc jak 200km dlouhém pøejezdu z Kaunasu, a my se vydali po veèeøi na výzvìdy - smìr nákladní pøístav. Byli jsme od nìj sice relativnì nedaleko, ale pøístup k nìmu mo¾ný nebyl, a tak jsme jen chvíli okounìli za plotem a pak se radìji vydali zpìt k hotelu, aby nás tøeba nìkdo neobvinil ze špioná¾e! I tentokrát bylo ubytování na západoevropské úrovni, a tak se nám krásnì spalo. Bylo tøeba naèerpat síly,v¾dy» pøíští den nás èekal první trajekt a Kurská kosa!
Ale o tom zase pøíštì.
Text a foto Míla Nová
1. KAUNAS - byzantský chrám sv.Michala
2. Pohled na Kaunas ze Zeleného vrchu
3. Radnice zv. Bílá labu»
4. Z Muzea èertù
5. Jeden z obrazù M.K.Èiurlionise
umístìn v centru mìsta, a tak hned po veèeøi, jejím¾ hlavním chodem byla ryba a zákuskem nezbytný ovocný rosol se zmrzlinou, jsme vyrazili na výzvìdy. Hned u hotelu zaèínala jedna z hlavních ulic mìsta, která svým uspoøádáním vyzývala k odpoèinku, eventuálnì k bloumání po obchodech. Uprostøed ulice byla vysázená alej lip (lípy najdete v Litvì všude, ale jsou proti svým èeským sestrám celkovì subtilnìjší), mezi nimi cesta a po jejích obou stranách zvaly k odpoèinku lavièky. No a po ka¾dé stranì aleje vedla cesta lemovaná domy, z nich¾ skoro ka¾dý mìl v pøízemí výlohu obchodu nebo butiku. Celek pùsobil velmi klidnì, navozoval atmosféru ospalého provinèního mìsta. ®ivot se 
na tìchto místech plnì probouzel a¾ v dobì po poledni. Nedaleko hotelu nás pøekvapil mohutný chrám v byzantském slohu, jeho¾ foto nechybí snad v ¾ádném prùvodci. Je zasvìcen archandìlu Michaelovi. 
umìní, potkávali jsme cestou buï ji¾ hotové rozmìrné obrazy, které zdobily mìstská prostranství jako osobité bilbordy, nebo napnutá velká plátna, na nich¾ umìlci tvoøili pøímo na ulici. Autobus nás vyvezl na Zelený vrch, odkud se nám otevøel pohled na celé mìsto (vyjet se sem dá také "zubaèkou"), a pak u¾ jsme smìøovali do modernìjší ètvrti mìsta, kde nás èekalo Muzeum. Najdete tam i trochu pøihlouplého Drdova Matesa, i krutého démona odnìkud z Bali... Koho èerti moc vydìsili, šel se uklidnit do Umìleckého muzea M. K. Èiurlionise. Tento umìlec se do¾il jen 36 let, ale zanechal po sobì tolik krásy, ¾e by staèila na ¾ivot stoletý. A tak procházíte sály s nádhernými snovými obrazy tohoto umìlce a všude vás provází stejnì snová, pøekrásná hudba tého¾ autora. Èlovìk by se jen díval a poslouchal...
Minulost spojenou s Nìmci dnes ve mìstì pøipomíná sí» pravoúhlých ulic a hrázdìné domy. V souèasnosti se ve mìstì celý støed opìt rekonstruuje, a tak ten, kdo se vydá na obhlídku centra pìšky, zdolává rozkopané ulice, obchází lešení, vyhýbá se výkopùm...
ulièek s krásnì opravenými hrázdìnými barevnými domeèky (bohu¾el i tam øádili sprejeøi...) spíše pøitahovala historická plachetnice zakotvená u nábøe¾í a v dálce les jeøábù napovídající, ¾e tam asi bude onen nákladní pøístav. A proto¾e hodiny ukazovaly, ¾e u¾ odbila 20.hodina (jinak se to nepoznalo - díky zaèínajícím bílým nocím bylo svìtlo a¾ témìø do 23 hodin), odvezl nás autobus do hotelu Baltpark, který ènìl nad okrajovou èástí mìsta a svou sytou modøí tvoøil kontrast k šedivým panelákùm vedlejšího sídlištì, je¾ nás upoutaly bizarnì zasklenými lod¾iemi – styl "ka¾dý pes jiná ves". Bohatá veèeøe zakonèená samozøejmì ovocným rosolem, tentokrát pro zmìnu se šlehaèkovou pusinkou, nás dobøe naladila, tak¾e z nás spadla i únava po víc jak 200km dlouhém pøejezdu z Kaunasu, a my se vydali po veèeøi na výzvìdy - smìr nákladní pøístav. Byli jsme od nìj sice relativnì nedaleko, ale pøístup k nìmu mo¾ný nebyl, a tak jsme jen chvíli okounìli za plotem a pak se radìji vydali zpìt k hotelu, aby nás tøeba nìkdo neobvinil ze špioná¾e! I tentokrát bylo ubytování na západoevropské úrovni, a tak se nám krásnì spalo. Bylo tøeba naèerpat síly,v¾dy» pøíští den nás èekal první trajekt a Kurská kosa!