Protože moji předchozí nápadnici nebyli stále to pravé, zvolila jsem po poradě s jinými spolužáky ten nejmodernější komunikační prostředek - Internet. Nyní jsem se neradila s Katkou a Petrou, ale se spolužačkou Danielou, která nejlépe prospívala ve předmětu výpočetní technika. Obratně jsme složily seznamovací inzerát a v nepřítomnosti vyučujícího jej odeslaly. Dnes mám pocit, že pan profesor naše konání stejně nějakým způsobem měl pod kontrolou, protože příští hodinu výpočetní techniky byla rubrika seznámení zablokována. Ale i tato chvíle stačila k tomu, že se na scéně objevil někdo. Pan inženýr, podle něho muž krásný, přitažlivý ve věku pouhých 26 let. Musím říci, že i moje spolužačka Daniela měla opravdu radost z úspěšnosti naší společné akce. Protože moje e-mailová adresa byla zablokována, přešli jsme na mobil. Já jsem založením romantička, a tak si mě pan inženýr získal květnatostí svého písemného projevu. Již jsem se viděla zasypána růžemi, jejichž první várku jsem měla obdržet na večeři ve známé restauraci Modrá kachnička, kam mne pan inženýr osobně dopraví vlastním automobilem. Tento vzdělanec se prezentoval také jako motorkář, majitel světové značky Harley Dawidson. Do výčtu jeho dalšího majetku patřil i útulný sídlištní byteček, který měl v osobním vlastnictví, drahé jízdní kolo, cyklistická kombinéza a rogalo. On, i jeho rodina měli být věřící, matka byla učitelka a otec ve službách generálního ředitele. Jeho bratr byl majitelem autoopravny, druhé ženy a geniální dcery Beáty. Byla jsem tím vším okouzlena. Pak došlo k první schůzce, a jak je asi pro mě obvyklé, bylo to u fontánky na Malostranské. Těšila jsem se na večeři v exkluzivním restaurantu, ale tento den byl tento podnik asi rezervovaný pro někoho jiného. Pan inženýr Artur byl také poněkud starší, tak to asi dělají při tomto seznámení všichni muži, měl delší kudrnaté tmavé vlasy a brýle lenonky. Byl oblečen sportovně a podle toto vypadala i naše schůzka. Šli jsme pěšky do letenských sadů, měl zálibu v kyvadlu, které tam kdysi nechal instalovat pan prezident Havel. Blíže mne seznámil se svojí rodinou. Nejraději ze všech měl svojí neteř Beátku, o které měl oblíbené úsloví - Jo Beátka, moje chytrá opička. Tato hříčka přírody a vrchol lidské inteligence žila se svojí matkou, první ženou jeho bratra v malém městečku nedaleko Prahy. Její matku, paní Irenu, také nesmírně obdivoval. Měl k ní vřelý vztah, protože o toto dítě vzorně pečovala se svým druhem, majitelem místního baru. Stejný obdiv měla i její přítelkyně paní Adriana, svobodná matka, učitelka z mateřské školky, která spojila svoji životní dráhu s Alžířanem. Těšil se, že tento muž jej dozajista pozve do své domoviny a on tak za přijatelnou částku navštíví Afriku. Druhá přítelkyně byla jeho tajnou, nenaplněnou láskou. Byla to erotická tanečnice, která dokonce vystupovala ve známém pořadu Peříčko, na což byl pan Artur náležitě hrdý.

Dále se rozpovídal o svých dalších zálibách. Kromě jízdy na motocyklu to bylo bezmotorové létaní. Pan Artur byl rád, že jsem drobné postavy, protože v tomto případě by nám stačilo pouze jedno rogalo. Letěla bych zavěšena pod ním. To nebylo u erotické tanečnice Uršuly možné, protože byla urostlá a měla bujné silikonové poprsí.

Panu Arturovi se sice velmi líbilo, ale tvrdil, že při letu klade velký odpor vzduchu. Jako laik v tomto sportovním odvětví jsem tuto skutečnost neuměla náležitě posoudit. Za to jsem byla panem Arturem lehce vypeskována. Také se mi svěřil, že několik let žil s instruktorkou potápění slečnou Pavlou. Jejich soužití mu velmi vyhovovalo. Tato slečna, díky své dnes vyhledávané profesi, platila veškeré výdaje spojené s provozem domácnosti. Špatné to nebylo ani v létě, když ji doprovázel do tréninkových táborů u moře. Díky ní poznal celou řadu přímořských letovisek. On sám byl zaměstnancem norské firmy, ale původně pracoval tam, kde před smrtí pracoval můj otec, a nyní je tam zaměstnán i můj strýček a bratranec. Když zjistil tuto skutečnost, projevil nezvyklou skromnost a nechtěl, abych o našem vztahu strýčkovi a synovci cokoliv říkala. S láskou vzpomínal na studentská léta, která strávil na gymnáziu v Roudnici, kde byl samozřejmě premiantem, a na léta strávená na strojírenské fakultě. Byl rád, že jsem drobné postavy, a okamžitě se zajímal o moje stravovací zvyky. On je velmi skromný, živil se převážně rohlíky, na které bravurně přepočítával veškeré výdaje. Svěřil se mi i s tím, že si je nejraději kupuje ve Večerce, kde na včerejší dostával slevu. Také mi důvěrně sdělil, že od studentských let rád paří, k jeho nejoblíbenějším nápojům patřil citrónový fernet, kubánský rum, džin, vodka a někdy se jeho život obohatí irskou kávou. To bylo ale tehdy, když to platil někdo jiný, nebo firma. V soukromí dával rozhodně přednost vodě se sirupem. Proto mi řekl, že velmi rád vozí šéfovou a spolupracovníky na Klepáč, kde se těmto radovánkám bezmezně oddává. Záviděl svému kolegovi Evženovi, ženatému otci dvou dětí, kterému nyní věnuje šéfová největší přízeň. Jinak mi popřál vždy dobrou noc, protože byly prázdniny, velmi decentně kolem desáté dopoledne mi popřál krásný den. Poté byl pan Artur zaneprázdněn i společensky. Byl natolik pozorný, že i z víkendu na Klepáči, kde byl se svými spolupracovníky, mi posílal zprávy o své sportovní činnosti, ale i o stavu konzumace. Navečer však veškeré zprávy ustaly. V pondělí se musel z těchto aktivit vzpamatovat, v úterý se ozval a ve středu následovala další schůzka, kdy jsem byla pozvána do kina Galaxie. Asi jsem měla být celkově ohromena, protože mi Artur představil další svůj trumf, osobní automobil Felícii. V inzerátu sice deklaroval terénní vůz Honda, ale sdělil mi, že pro jízdu do kina se toto auto nehodilo. Lístky zakoupil sám, a světe div se, byla jsem obdarována popcornem. Abych si ale o sobě moc nemyslela - podle něho jsem pouze tuctová dívka - tento pamlsek mi zakoupil proto, že tím získal 2 body do spotřebitelské soutěže, a příště bude mít jeho chytrá opička Beáta popcorn zcela zdarma. Beáta je totiž podle něho také velmi šetrná a on u ní stoupne opět v ceně. V tu chvíli jsem měla pocit, že mu vlastně o nějaký vztah nejde. Miloval vroucně jednu bytost, a to byla jeho Beáta, a než začalo představení, neustále mne omračoval jejími školními výsledky, inteligencí a tím, jak je mu toto dítě podobné. I když se na filmovém plátně začal odvíjet příběh, měla jsem pocit, že tu jeho Beáta je někde s námi. Po představení jsem měla žízeň, ale limonádu jsem si musela zakoupit již sama. Byla jsem ráda, že jedeme domů, protože matka mě několikráte volala s obavou, zda jsem v pořádku. Ani jsem jí nesdělila, že před kinem mi Artur předvedl svou garsoniéru na sídlišti.

Myslím, že si vůbec potrpěl na okázalá gesta. Když jsme přijeli před náš dům, kde byla sousedka se svým druhem, najednou mi padl kolem krku a začal mě vášnivě líbat. V přestávkách mezi tím vykřikoval něco o snoubence a vážné známosti. Zážitků bylo tolik, že jsem si vše musela nějak uspořádat, ale pocit štěstí mezi nimi nebyl. Převládal ve mně pocit trapnosti, ale myslela jsem si, že se třeba něco změní. Poté jsme si od sebe vzájemně odpočali, protože o víkendu vezl Beátu ke svým rodičům do Roudnice na prázdniny. Na můj dotaz, že ji veze snad k jejímu tatínkovi, mi sdělil, že ten nemá toto zázračné dítě rád, stejně jako její děda. Zálibu v Beátě ale měla její babička, které byla údajně podobná. Při této příležitosti vyjádřil obavu, zda se já budu Beátě líbit. Ona totiž lustruje všechny jeho přátele a známé, a velmi kritická je k zejména k ženskému pohlaví, jenom proti bývalé přítelkyni neměla nic, učila ji totiž podmořskému potápění. Když jsem se mu snažila oponovat, že snad o mně nebude rozhodovat desetiletá holka, smrtelně jsem jej urazila. Žádal mě rezolutně, abych se mu za tuto nehoráznost omluvila. Jak může nějaká slečinka s mozečkem slepice urážet Beátu, jeho chytrou opičku. V tu chvíli bych ho s chutí něčím praštila, ale jedna skutečnost mi to nedovolila. Jezdíme každý rok v červenci s matkou do Mariánských Lázní, a sobotní autobus jede z Florence v 6:30. První autobus z našeho bydliště však vyjíždí po půl šesté a bratr nás letos na Florenc odvést nechtěl. Využila jsem tedy pana Artura, který slíbil, že mne s matkou a kufry odveze. Z tohoto důvodu jsem se nechala takhle ponížit a přistoupila jsem ještě na jednu schůzku. Bylo to ve středu odpoledne, bylo úděsné vedro a chystalo se k bouřce. Sešli jsme se netradičně na Vltavské. Musím ještě podotknout, že pan Artur by se uplatnil i jako velící oficír. Na schůzku jsem musela přijít přesně, z dálky mne sledoval, zda jsem čas dodržela a s oblibou mě nechal čekat. Dělal to z důvodu, abych si jej více vážila, a pak, byla to taktika, kterou vymyslela samotná Beáta. Inu, jeho chytrá opička. Také přezkušoval moje znalosti z oblasti techniky: Kdo podal patentní přihlášku na elektronický telefonní přístroj s kovovou membránou (r. 1876 Alexander Graham Bell). Kdyby se mě zeptal, kdo vynalezl telefon, nepřipadala bych si jako pitomec. Zkoušel moje znalosti z oboru jaderných elektráren, zde se projevil jako částečný rusofil, zaměřil se hlavně na Sovětský svaz.

Také projevil touhu být univerzálním géniem typu Benjamina Franklina. Myslím si, že na schůzce by měl řešit úplně něco jiného a že si to asi spletl s nějakou vědomostní soutěží. Když nasadil bitvy druhé světové války a španělské občanské války, kde padl bratr jeho dědečka, byla jsem vysvobozena. Potkali jsme jeho spolupracovníka Evžena. Evžen, jak jsem se již zmínila, byl velmi pohledný, vysoce společenský muž. Jen měl jednu chybu, byl ženatý a otec dvou dětí. Evžen rychle sjel očima můj zevnějšek a byl viditelně spokojen. Ani jsem nevěděl, že máš tak pěknou kočku, to bychom mohli někam zajít. Artur s tímto setkáním vůbec nebyl spokojen a tvrdil, že pospícháme. Evžen byl viditelně spokojen, jako ryba ve vodě. To je masíčko, pravil, a lehce mne plácl přes pozadí, a litoval, že mě s sebou Artur nevzal na podnikový večírek. Tam Artura doprovázela na Beátin příkaz její matka, s čímž mužská složka podnikové společnosti nebyla moc spokojená. Evžen se k nám bravurně přidal a vedl lehkou společenskou konverzaci. Také když mě vzal lehce kolem ramen, bylo dosti zřejmé, že to Arturovi vadí. Při tom mi Evžen na něho práskl, že Artur se chystá v nejbližších dnech do Norska na služební cestu. To už ale bylo na Artura příliš. Vypeskoval svého spolupracovníka za užvaněnost, která jej bude stát pohled, jejž mi bude nucen poslat. Milého Evžena to však vůbec nevyvedlo z míry a začal stáčet naše kroky do malé vinárny na Letenském náměstí. Během cesty stále litoval, že jsem nebyla přítomna na podnikovém večírku, protože Arturova společnice se mu zdála věkově i tělesně příliš zralá. Artur se ho snažil zbavit za každou cenu a hledal nejrůznější výmluvy. Pak se Artur obrátil ke mně, že jdu příliš pomalu, vybavuji se s kdekým, a on díky tomu nesplní svůj denní limit chůze. To se zase dotklo družného Evžena, který mu řekl, že se stvořením, jako jsem já, by prováděl úplně jiné věci než pěší turistiku. To se dotklo Artura, který mu důrazně řekl, ať nás nechá být, nebo že zavolá jeho žárlivou manželku. A tak jsem s drahým Arturem zůstala opět sama. Ten dlouho nemluvil a nápadně zrychlil tempo chůze, aby mě potrestal. Když uviděl, že již skoro nemohu, zastavil se a byl evidentně spokojený. K plné spokojenosti mu zřejmě chyběla omluva, a proto jsem se mu musela omluvit za to, že jsem s Evženem mluvila. Tyto jeho omluvy mi pěkně lezly krkem, ale vidina, že již v sobotu to vše skončí odvezením na autobusové nádraží, mi dodala potřebné síly i sebevědomí. Můj klid vytočil Artura do nepředstavitelných obrátek a vmetl mi do tváře, že si na moji rodinu vzal reference u svého známého, který byl dříve jeho spolupracovníkem a s kterým nyní létá na rogalech. Měl mu údajně říci, že můj otec dobře věděl, kde je jeho místo, ale já a moje matka nosíme nos pořád nahoru. Také začal kritizovat nové vybavení našeho bytu, které jsme provedly během rekonstrukce a které se mu zdálo příliš nákladné. Takové mrhání penězi by on  rozhodně nepřipustil. Známý měl prý obavy, aby se z mojí matky nestala veselá vdova a vše neprohýřila. Také se mu moc nezdál náš pobyt ve světových lázních, což je určitě finančně velice nákladné. Když jsem mu oponovala, že matka má tento pobyt lékařem doporučen ze zdravotních důvodů, řekl mi, že by bábu vyléčil jinak. Pěkně jí nasadit hladovku, aby pořádně zhubla a tak si organismus pročistila, koupat by se mohla na koupališti a masírovat bych ji mohla já. Taky by mohla jezdit na kole a v batohu vozit kočku do přírody, aby měla pořádnou zátěž a něco vypotila. To vše konzultoval s přítelem, který by si s babou poradil, protože je sám již dvakrát šťastně rozvedený a denně matku sleduje v jejím počínání. Při této příležitosti Artur vyzvedl vysoké kvality vlastností své matky, která je za všech životních situací oproštěna od lehkomyslností. Jezdí na dovolenou jedině do spřátelených farností, zejména si oblíbila Žitavu, kde její pobyt vyjde s pomocí Boží i místních farníků velmi levně. Z celé jejich rodiny nikdy žádné lázně nepotřeboval a jak je jim dobře na světě! V tomto jeho svatém rozhořčení jsme došli kolem jeho oblíbeného kyvadla času až na Klárov. Potom jsme došli pěšky až k Petřínu. Bylo příšerné dusno, protože se schylovalo k bouřce a velmi špatně se mi dýchalo, jsem totiž astmatička. Měla jsem úplně rozpukané rty a jedinou touhu, napít se. Tím jsem Artura pěkně naštvala, protože Beáta, jeho chytrá opička, by jej nějakým pitím neotravovala. Proto vyndal ze svého nezbytného batohu malou broskvičku, kterou si ponechal po obědě na večerní občerstvení, a trpce litoval, že se tohoto potěšení kvůli mně musí vzdát. Protože tento nepatrný kousek ovoce můj stav nezlepšil, dostala jsem dovolení k nákupu dobré vody. Artur se osvěžil ovocnou šťávou, protože po dobré vodě je stižen průjmem. Když jsem začala hledat předplatní legitimaci, že na Petřín vyjedeme lanovkou, Artur rozhodl, že půjdeme pěšky. On si zásadně legitimaci nekupoval, někdy jel do zaměstnání na kole, a proto jezdil na lístky, ale jak se přiznal, tak převážně načerno. Tento systém rovněž vymyslela jeho vynalézavá malá šibalka Beáta, se kterou mohl konzultovat vše. Jídlo, oblečení, kulturu i obsahy schůzek se slečnami, včetně těch našich. Při vzpomínce na toto dítě si vzpomněl, že bych se za mé nepřístojnosti s Evženem měla omluvit i zde nepřítomné Beátě. Zlobil se sám na sebe, že v tom rozčilení na to předtím zapomněl. Jeho neteř totiž omluvy přímo miluje. Když jsme konečně vystoupali na Petřín, byla jsem únavou skoro mrtvá. Zde se mi Artur svěřil s tím, že Beátu, svou chytrou opičku, sem vynáší na zádech, aby si neunavila nožičky, což si já nezasluhuji, protože mám nedostatky ve znalostech technického směru. S velkým opovržením hodnotil zejména ty, které se týkaly jaderných elektráren. Pak jsem byla trestána dalším usilovným pochodem ke stanici metra. Jakým způsobem jsem se dostala domů, dodnes nemám zdání. Ten večer mi Artur ani nepopřál dobrou noc. Abych rozptýlila matčiny obavy, zda Artur splní, co slíbil, poslala jsem mu zprávu a on opětně svůj závazek vůči nám potvrdil. Stejně ale matka byla až do sobotního odjezdu silně podrážděná, a její náladu nezlepšila ani návštěva v salonu Irena, kde jí její kadeřnice Andrea nechala dlouho čekat a také ji ostříhala jednu stranu víc. Proto její počínání při balení zavazadel bylo poněkud chaotické a vše jsem odnesla já. V té chvíli jsem nenáviděla celý svět, zejména Artura i kadeřnici Andreu. U Artura jsem věděla, že se ho brzy zbavím, a to samé jsem doporučila matce s její kadeřnicí. V sobotu ráno jsem byla v půl páté probuzena do nevlídného deštivého rána, které nejlepší vyhlídky na dovolenou neslibovalo. Artur přijel včas a svůj závazek se ctí splnil. Během jízdy se matka neustálým švitořením starala o plynulou konverzaci a s úsměvem mu předala velikou čokoládu pro Beátu. Dá se říci, že tím se naše cesty rozdělily, i když zatím ne s definitivní platností. Nevlídným počasím nás přivítalo i místo našeho dočasného pobytu. Protože jsme byli po cestě unavené, vysprchovaly jsme se a vyhřívaly v pelíšku. Druhý den měl Artur odletět do Norska. O tom, že mobilní telefony umožní komunikaci snad i z mořských hlubin či nejvyššího vrcholku hor, mne přesvědčoval drahý Artur svými zprávami o společenských úspěších v daleké cizině. Pilně zde navštěvoval místní hospůdky, kde ochutnával nejen různé rybí pochoutky, ale nespočetné druhy piv a dalších nápojů obohacených různými stupni alkoholu. Hned druhý den se po jeho boku začala objevovat jakási mladá, krásná Sandra. Nejprve mi sdělil, že mu byla přidělena jako průvodkyně jejich mateřskou firmou. Nevím, zda mu tuto dívku přihrál do cesty sám osud, nebo jeho zaměstnavatel, ale spíše mi začalo vadit jeho detailní líčení milostných dobrodružství s touto slečnou. Přímo obludně mi líčil jejich milostné dovádění na pláži, kam šli údajně sledovat západ slunce. Hned následující dne jsem měla být ohromena tím, že neteř Beáta souhlasila, aby při návratu domů přivezl spolu s dárky i slečnu Sandru. Mohou pak společně poznávat krásy rodného kraje, taje přírody a v neposlední řadě i jeho rodinu a některé farníky. Bláhově se domníval, že mě tímto sdělením úplně zničí a já budu někde v koutku přímo žrána nepřízní svého osudu. V tom se hluboce mýlil. Ničím můj život neobohatil, a dá se říci, že i svůj praktický účel splnil a já měla dost jeho ponižování a pletichaření. Něco tím spadlo z mé dušičky a já byla opět svá a začala se zase dívat na svět vlastníma očima. Bydlely jsme v samém středu města s vyhlídkou na kolonádu, odkud jsme vyrážely na dlouhé procházky překrásnými parky a já se plně začala věnovat svým největším zálibám, kreslení a fotografování. V tomto městě máme díky pravidelným letním pobytům již celou řadu známých, a tak se v žádném případě nenudíme. Asi by se milý Artur divil, že několik pozvání jsme musely z časových důvodů i odmítnout. Nám nejvíce vyhovuje samota uprostřed této překrásné přírody. Kromě přírodních krás věnujeme každoročně pozornost i některým obchůdkům, ze kterých si vždy přivezeme něco na sebe. Jednoho dne upoutala naši pozornost krásná kožená bunda, zlevněná o padesát procent. Proto jsme se s matkou dlouze radil, zda ji koupit či nikoli. Ještě týž den jsme se do butiku vrátili a já si bundu vyzkoušela. Byla skvostně nádherná, padla mi jako ulitá, a tak jsem se o tuto radost chtěla rozdělit i s Arturem. To jsem ale neměla dělat. Bylo mi později jasné, že kdybych v tyto dny udělala cokoliv, bylo by asi všechno špatně. Moji velikánskou radost zkazil tím, že mě důkladně vyplísnil za rozhazovačnost, ke které mne matka snad dokonce vybízí a schvaluje ji. Během hovoru bravurně přepočítal cenu bundy na možný počet rohlíků, který by se za tuto částku dal pořídit. Tuto nehoráznost by nemohl ani náznakem sdělit Beátě, ta by se takové nerozvážnosti nedopustila, a to je jí teprve deset let. Při jejich nedávném výletě do zoologické zahrady ve Dvoře Králové po celičký den nechtěla nic jíst, ani pít z důvodu nepřiměřených cen, až slabostí chudinka omdlela. Měl ji rád i z toho důvodu, že byla stejně asketická jako on, strýček Artur. To mě úplně vytočilo a řekla jsem mu, že bude nejlepší, když se již nebudeme stýkat. Tímto sdělením jsem Artura smrtelně urazila, protože to byl vždycky on, kdo kopačky dával, a ne aby je dostával. Musím říci, že já jsem byla ráda, že jsem se milého Artura zbavila. Ne však moje matka, která velmi trpce nesla pomluvy známého. Krátce po našem příjezdu domů jí osud ubohého známého přivedl do cesty a matka jej podrobila kratšímu výslechu. Přiznal, že pana inženýra zná, a matku urazil tím, že neustále vyzvedával Arturovo vzdělání a k autorství pomluv se moc nehlásil. Později jsem se zcela náhodně dozvěděla, že Artur se dopustil takových malých, nepatrných lží, kterými vylepšoval svojí osobu. Pracoval v továrně, studoval při zaměstnání a na žádné gymnasium nikdy nechodil. Ve svém životě miloval jednu osobu, bezmezně a oddaně. Touto bytostí byla jeho neteř Beáta, a já někdy měla pocit, že se těší, až tato dívka dospěje. Já litovala úplně jiné věci. Ne Artura a jeho otrocké lásky k Beátě, ale toho, že jsem krásného a okouzlujícího Evžena nepotkala v době, kdy byl ještě svobodný. Je fakt, že pěkní chlapi jsou nejdříve zadaní.

Jana Marečková