Tohle je historka, za kterou by se nemusel stydìt ani proslulý Jára Cimerman. Je docela mo¾né, ¾e v tom mìl prsty, ¾e snad opravdu v pozadí stál u zrodu tohoto malého, pozoruhodného státu. Jedná se o kuriozitu, která vznikla nepozorností, nebo chcete-li, nedopatøením.
Po skonèení první svìtové války si rozdìlily vítìzné státy, v tomto pøípadì Francie a Amerika oblasti, které mìly spadat pod jejich pravomoc, také na východním bøehu Rýna v provincii Hessen – Nassau. Amerièané, kteøí mìli hlavní stan v Koblenci a Francouzi v Mainzu (Mohuèi) vzali tehdy kru¾ítko, uèinili na mapì kruh a dohodli se tak na tøicetikilometrové kruhové oblasti od svých hlavních stanù, kterou budou míti pod kontrolou. A zde došlo k té fatální chybì. Kruhy se neprotínaly, u Laufenseldenu, smìrem k Rýnu vznikla neokupovaná oblast v podobì hrdla od lahve, èili èesky flašky. (Flaschenhals). Pohlédnìte laskavì na pøilo¾enou mapku. V tomto kousíèku Nìmecka ¾ilo tehdy kolem osmi tisíc obyvatel, kteøí okam¾itì vyu¾ili této chyby a prohlásili tento zvláštní flaškovitý útvar za Freistaat Flaschenhals. Povšimnìte si, ¾e lahve i flašky mají v¾dy hrdla, ne krky. Stát tvoøilo celkem jedenáct obcí, z nich¾ nejdùle¾itìjší byly Lorch a Kaub. Pozdìji zjistili Amerièané a Francouzi, ¾e došlo k nemilé chybì a sna¾ili se jí nìjak napravit. Narazili ale na tuhý odpor obyvatel tohoto, ke svému pùvodu z hrdloflaškovitého kousku zemì se hlásících.. Zástupce Nìmecka v mírové komisi, generál von Winterfeld jim pomohl a prosadil 10. ledna 1919 stávající situaci, na které se nesmìlo nic mìnit. Lorchský starosta Pnischek (Pníšek !) byl povìøen funkcí hejtmana pro celé území. Okam¾itì zaèal fungovat, nechal vytisknout vlastní peníze, a postaral se o to, aby byla obnovena poštovní a telegrafní slu¾ba. Tehdy vytištìné bankovky mají v nynìjší dobì vysokou sbìratelskou cenu a skoro vùbec nejsou na prodej. Jako odvetu za neúspìšné jednání nedovolili vítìzné mocnosti vlakùm, které projí¾dìly tímto svobodným územím, zastavovat, tak¾e nový svobodný stát byl vlastnì bez dodávek potravin. Nejbli¾ší nádra¾í bylo v Limburg a/d Lahn, co¾ je vzdálenost 60 km, tehdy po polních cestách. Ale dalo se dìlat ledacos. Dokonce se prý jednou stalo, ¾e vlak se tøiadvaceti vagóny uhlí, urèenými jako váleèné reparace pro Itálii, který zastavil v Rüdersheimu byl „unesen“ strojvùdcem do svobodného státu.. Proto¾e „okupanti“ nemohli kontrolovat dopravu po vodì, která na jednom bøehu patøila svobodnému státu, pašovalo se vesele na lodích, které pøijí¾dìly v¾dy v noci a kotvily v Lorchu. Doslova pøed oèima vojákù byly lodì vykládány. Francouzi sice z druhého bøehu svítili na pašeráky, vykládající v noci tyto lodi, silnými reflektory, ale tìm to moc nevadilo. Vypráví se dokonce, ¾e nìkteøí zvláš» nezbední „Flaschenhalsníci“ na nì vystrkovali, jsouce v bezpeèné vzdálenosti na „svém“ druhém bøehu øeky Rýna, holé zadky.
Tato oblast je svìtoznámá svým vynikajícím vínem, vinaøi vyrábìli i tehdy pochopitelnì stále své víno a pašovali ho po lesních cestách do svobodného státu, kde ho ukrývali pøed Francouzi ve sklepích . Produkce prý byla tehdy nebývalá, a kvalita výteèná, tak¾e se muselo zaèít s rozšiøováním sklepù. Ještì v dnešní dobì je mo¾no v této oblasti nakoupit velmi kvalitní vína, prý dokonce z doby Freistaatu, samozøejmì za nezøízenì vysokou cenu. Je zajímavé, ¾e pøes izolovanost tohoto státeèku byli na tom obyvatelé lépe, ne¾ v okolních okupovaných místech a vùbec v celém tehdy první svìtovou válkou zbìdovaném Nìmecku. Svobodný stát, le¾ící v romantickém údolí Rýna byl tì¾ko dostupný. Francouzùm vadilo, ¾e si obèané v neobsazené oblasti ¾ili, díky pašování, v pomìrném blahobytu a proto se stále sna¾ili dostat tento „svobodný stát“ pod svou kontrolu, co¾ se jim koneènì 25. února 1923 podaøilo. Jak? Francouzi tehdy jednoduše bez ohledu na dohody vpochodovali do svobodného státu a zatkli nebohého starostu jménem Pnischeck i s celou obecní radou.
Tady vidíme zøetelnì tu cimrmanovštinu: je to pøece podezøele èeské jméno, jestli on to nebyl vlastnì nìjaký Pníšek z Bechynì, dosazený tam Járou Cimrmanem? Všechny dosavadní èleny mìstské a oblastní rady zbavili tehdy Francouzi funkcí a dosadili „svoje“ lidi, o kterých se domnívali, ¾e jsou jim naklonìni, a ¾e je problém vyøešen. Ale to si jenom mysleli. Do roku 1924, kdy se Francouzi opìt stáhli, museli vystøídat celkem 13 správ, proto¾e dosazení úøedníci veškerou spolupráci sabotovali. Všichni sesazení úøedníci dostali domácí vìzení, pak u¾ se jich zaèalo nedostávat, nebyli lidi, nastala zmatená situace. Tak¾e a¾ sta¾ení francouzského vojska ukonèilo toto nekoneèné støídání úøedníkù.
Odchodem vojska nastal pro bývalé svobodné obèany vlastnì zase normální ¾ivot v té krásné romantické krajinì, kde je nejvìtší kumulace hradù a zámkù v celém Nìmecku. Odedávna se sna¾ili obyvatelé této skuteènosti vyu¾ít. Je to vinaøský kraj s opravdu dlouholetou tradicí, vinice zde zalo¾ili ji¾ Øímané. Je tu také výborná kuchynì, dostatek mo¾ností pøespání v pøíjemných hotelích a mo¾nost turistických vycházek i prohlídek hradù a zámkù. Nìkteré hrady jsou obydleny pùvodními majiteli, jiné jsou vzornì udr¾ovány majiteli novými a nebo spolky pro zachování památek a není tedy divu, ¾e UNESCO prohlásilo støední úsek Rýna za svìtové kulturní dìdictví.
Ale tím se dostáváme zpìt k historii Freistaatu Flaschenhals. Ten byl toti¾ zalo¾en znovu. Na bývalou historii se u¾ skoro zapomnìlo, a¾ nìkdy v sedmdesátých letech minulého století si øeklo nìkolik pamìtníkù a dobrých obchodníkù, ¾e by jistì bylo mo¾né nìjak tuto historickou skuteènost vzkøísit a vyu¾ít pro turistický ruch. A tak vznikla obèanská iniciativa, která nakonec vedla k obnovení svobodného státu Falschenhals.
Mo¾ná, ¾e tato skuteènost také inspirovala pozdìji Bolka Polívku k zalo¾ení jeho Valašského státu? Kdo ví? Mo¾ná také, ¾e v tom má prsty nìjaký ten Pníškùv potomek?
Dnes u¾ nejsou vlastní bankovky ani známky, ale jsou ra¾eny pamìtní mince, které jsou platné jenom ètyøi roky, proto¾e tak dlouho tehdy trval ten první svobodný stát. Co¾ znamená, ¾e se ka¾dý ètvrtý rok razí nové. Také je pro ka¾dého turistu mo¾né stát se obèanem svobodného státu a zakoupit si za 15 € pas, pøi jeho¾ pøedlo¾ení v restauracích dostávají hosté slevu na zvláštní menu o ètyøech chodech. Ale pøedevším mohou majitelé po pøedlo¾ení pasu výhodnì nakupovat ve zdejších vinných sklepích víno a obohatit tak svùj vlastní vinný sklep doma.
Je to velice krásné údolí, nejen Freistaat Flaschenhals, ale celé údolí Rýna, zvláštì na podzim, kdy se stránì zbarví dozlatova. Pak je nejpøíjemnìjší sedìt na terase jedné z nesèetných restaurací s pìkným výhledem a pozorovat jak se pozvolna stmívá nad øekou a nad celou tou bláznivou historií, na které je nejhezèí, ¾e v ní nebyla prolita ani kapka krve. Jen mo¾ná trochu vína, a to ještì bílého.
Tohle je historka, za kterou by se nemusel stydìt ani proslulý Jára Cimerman. Je docela mo¾né, ¾e v tom mìl prsty, ¾e snad opravdu v pozadí stál u zrodu tohoto malého, pozoruhodného státu. Jedná se o kuriozitu, která vznikla nepozorností, nebo chcete-li, nedopatøením.
pod kontrolou. A zde došlo k té fatální chybì. Kruhy se neprotínaly, u Laufenseldenu, smìrem 
k Rýnu vznikla neokupovaná oblast v podobì hrdla od lahve, èili èesky flašky. (Flaschenhals). Pohlédnìte laskavì na pøilo¾enou mapku. V tomto kousíèku Nìmecka ¾ilo tehdy kolem osmi tisíc obyvatel, kteøí okam¾itì vyu¾ili této chyby a prohlásili tento zvláštní flaškovitý útvar za Freistaat Flaschenhals. Povšimnìte si, ¾e lahve i flašky mají v¾dy hrdla, ne krky. Stát tvoøilo celkem jedenáct obcí, z nich¾ nejdùle¾itìjší byly Lorch a Kaub. Pozdìji zjistili Amerièané a Francouzi, ¾e došlo k nemilé 
chybì a sna¾ili se jí nìjak napravit. Narazili ale na tuhý odpor obyvatel tohoto, ke svému pùvodu z hrdloflaškovitého kousku zemì se hlásících.. Zástupce Nìmecka v mírové komisi, generál von Winterfeld jim pomohl a prosadil 10. ledna 1919 stávající situaci, na které se nesmìlo nic mìnit. Lorchský starosta Pnischek (Pníšek !) byl povìøen funkcí hejtmana pro celé území. Okam¾itì zaèal fungovat, nechal vytisknout vlastní peníze, a postaral se o to, aby byla obnovena poštovní a telegrafní slu¾ba. Tehdy vytištìné bankovky mají v nynìjší dobì vysokou sbìratelskou cenu a skoro vùbec nejsou na prodej. Jako odvetu za neúspìšné jednání nedovolili vítìzné mocnosti vlakùm, které projí¾dìly tímto svobodným územím, zastavovat, tak¾e nový svobodný stát byl vlastnì bez dodávek potravin. Nejbli¾ší nádra¾í bylo v Limburg a/d Lahn, co¾ je vzdálenost 60 km, tehdy po polních cestách. Ale dalo se dìlat ledacos. Dokonce se prý jednou stalo, ¾e vlak se tøiadvaceti vagóny uhlí, 
urèenými jako váleèné reparace pro Itálii, který zastavil v Rüdersheimu byl „unesen“ strojvùdcem do svobodného státu.. Proto¾e „okupanti“ nemohli kontrolovat dopravu po vodì, která na jednom bøehu patøila svobodnému státu, pašovalo se vesele na lodích, které pøijí¾dìly v¾dy v noci a kotvily v Lorchu. Doslova pøed oèima vojákù byly lodì vykládány. Francouzi sice z druhého bøehu svítili na pašeráky, vykládající v noci tyto lodi, silnými reflektory, ale tìm to moc nevadilo. Vypráví se dokonce, ¾e nìkteøí zvláš» nezbední „Flaschenhalsníci“ na nì vystrkovali, jsouce v bezpeèné vzdálenosti na „svém“ druhém bøehu øeky Rýna, holé zadky.
v romantickém údolí Rýna byl tì¾ko dostupný. Francouzùm vadilo, ¾e si obèané v neobsazené oblasti ¾ili, díky pašování, v pomìrném blahobytu a proto se stále sna¾ili dostat tento „svobodný stát“ pod svou kontrolu, co¾ se jim koneènì 25. února 1923 podaøilo. Jak? Francouzi tehdy jednoduše bez ohledu na dohody vpochodovali do svobodného státu a zatkli nebohého starostu jménem Pnischeck i s celou obecní radou. 
v té krásné romantické krajinì, kde je nejvìtší kumulace hradù a zámkù v celém Nìmecku. Odedávna se sna¾ili obyvatelé této skuteènosti vyu¾ít. Je to vinaøský kraj s opravdu dlouholetou tradicí, vinice zde zalo¾ili ji¾ 
Øímané. Je tu také výborná kuchynì, dostatek mo¾ností pøespání v pøíjemných hotelích a mo¾nost turistických vycházek i prohlídek hradù a zámkù. Nìkteré hrady jsou obydleny pùvodními majiteli, jiné jsou vzornì udr¾ovány majiteli novými a nebo spolky pro zachování památek a není tedy divu, ¾e UNESCO prohlásilo støední úsek Rýna za svìtové kulturní dìdictví.
Valašského státu? Kdo ví? Mo¾ná také, ¾e v tom má prsty nìjaký ten Pníškùv potomek?
ra¾eny pamìtní mince, které jsou platné jenom ètyøi roky, proto¾e tak dlouho tehdy trval ten první svobodný stát. Co¾ znamená, ¾e se ka¾dý ètvrtý rok razí nové. Také je pro ka¾dého turistu mo¾né stát se obèanem svobodného státu a zakoupit si za 15 € pas, pøi jeho¾ pøedlo¾ení v restauracích dostávají hosté slevu na zvláštní menu o ètyøech chodech. Ale pøedevším mohou majitelé po pøedlo¾ení pasu výhodnì nakupovat ve zdejších vinných sklepích víno a obohatit tak svùj vlastní vinný sklep doma.