Čemu lidé věří ...

Každý, kdo sbírá nebo konzumuje houby, by měl vědět, co houby mohou způsobit. 

Je až neuvěřitelné, s jakými názory se můžeme v mykologické poradně setkat. Letos se přišel o houbách poradit pán a chtěl se ujistit o pravidlu, podle kterého bezpečně rozpozná pokrm z jedlých či jedovatých hub. "Prý ve smaženici, která obsahuje byť jen jednu jedovatou houbu, cibule zmodrá. Babička se tím řídí celý život." Babička musela mít veliké štěstí. Není nám jasné,  jak si tento nesmysl dokázal vysvětlit. Známé jsou i takové pověry, že když vložíme stříbrnou lžičku do jedovatého pokrmu, zčerná. Když někdo uvěří takovým nebezpečným "poznávacím znakům", může skončit tragicky.

Často se stane, že v poradně vytřídíme lidem houby jedlé a jedovaté, a ti se na nás oboří s tím, že jedovaté houby nepoznáme. "Tahle houba přece nemůže být jedovatá, vždyť je ožraná od slimáků!" To je jedna z dalších velice nebezpečných pověr. Vždyť plži mají trávicí soustavu na jiné vývojové úrovni než člověk. Takže například toxiny, které člověku rozkládají játra, slimákovi vůbec nevadí. Na obrázku je vidět pro člověka smrtelně jedovatá muchomůrka jízlivá, která je ožraná od plže.

Nepříjemně může skončit i ochutnávání hub. Vůbec neplatí, že to co je hořké, je jedovaté a to, co hořké není, je jedlé. Hořké houby mohou skutečně být jedovaté, ale to platí i o houbách s příjemnou chutí. Vždyť nejjedovatější houba Evropy muchomůrka zelená není vůbec hořká a stačí jen kousek ochutnat a vyvolá prudkou, při ochutnání většího množství i smrtelnou otravu. Stačí, když muchomůrku zelenou držíme, její výtrusy se dostanou na ruce a člověk pak něco jí či ochutnává jinou houbu a vznikne velmi vážná otrava. Výtrusy muchomůrky zelené jsou silně toxické. Ochutnávání hřibovitých hub je také nevhodné. Často se setkáváme s názory, že satan se pozná podle toho, že je hořký. Hořký je například hřib žlučník, který je docela neškodný. Satan má naopak jemnou chuť a stačí jen kousíček ochutnat a cesta z lesa se může značně zkomplikovat. Dostaví se prudká otrava, neutišitelné průjmy a zvracení, které trvá i dva dny. Člověk je zcela dehydrován. Takové otravy může způsobit celá řada hřibů, jako jsou hřib Le Galové (viz.obrázek), hřib nachový a jiné.

Na závěr by měla být zodpovězena rovněž častá otázka, se kterou se v poradně setkáváme: "Existuje nějaké pravidlo, podle kterého bezpečně rozpoznáme jedlé či jedovaté houby?" Neexistuje! Každý, kdo chce houby sbírat ke konzumaci, musí je bezpečně znát a nesmí přeceňovat své znalosti o nich. Každý poznávací znak je důležitý a při určování houby musí mít "určovaný" druh všechny rozlišovací znaky. Ty najdeme v kvalitních houbařských atlasech.

Mykologická poradna Vám přeje pěknou houbařskou sezonu a zároveň Vás prosí, abyste zbytečně nevysbírávali všechny plodnice hub a neodnášeli domů ty, které nespotřebujete. Respektujte také zákony a netrhejte vzácné a ohrožené druhy hub, mezi kterými jsou i hřibovité!

Mykologická poradna, Ostravské muzeum

Muchomůrka jízlivá, Hřib Le Galové,

Libor Holub