Tento výlet nám vyšel na Medarda, jeho¾ kápì se opravdu vydaøila. Ji¾ ráno pršelo tak vydatnì, ¾e po schodech pøed nádra¾ím v Praze-Bubenèi se valila voda. Šedivá obloha s roztrhanými cáry ještì tmavších mrakù nedávala nadìji, ¾e by ten den úplnì pøestalo pršet. Støedohoøí ale mìlo co nabídnout ji¾ u Lovosic, kde byla obloha olovìná a nad nìkterými kopci byly mraky svìtlejší a pøipomínaly kouø.Lovoš a Radobýl jako by se snad po milionech let znovu probouzely... Pøíroda snad touto náladou chtìla pøipomenout drama zrození Èeského støedohoøí, i v tom je zvláštní kouzlo této krajiny.
Proto¾e jsme se nechtìli boøit do bláta, volili jsme vedlejší úzké silnice a vyasfaltované lesní cesty. Z Medvìdic jsme se vydali na cestu kolem Lipské hory a zpìt jsme se vraceli pøes vesnièky Lhotu a Mrsklesy.
Krajina hýøí sytou zelení, v ní¾ se zvláštì vyjímají kvetoucí keøe èerného bezu a šípkù, které lemují naši cestu a rostou i volnì na loukách - nádhera! Tráva je vìtšinou ji¾ pøerostlá, pøeva¾ují v ní vyšší "bílé okoliènaté rostliny", kterých je hodnì druhù navzájem si podobných, tak¾e se špatnì urèují. Ji¾ kvete kakost luèní i krvavý, pryskyøník prudký, rùzné druhy jetele a vikví, kopretina, kohoutek luèní a místy ještì opo¾dìná šalvìj luèní. ®luté kvìty kozí brady jsou èásteènì zavøené. Déš» je chvílemi mírnìjší, dokonce i ustává. Trochu se zaèíná vyjasòovat, ale je to spíše pøedzvìstí dalšího vydatného deštì. Schováváme se v lese pod stromem a uva¾ujeme dokonce i o tom, ¾e se vrátíme, abychom neprochladli, kdy¾ jsme promáèení. Nakonec vytrváme a pokraèujeme v cestì, která vede typickým støedohorským smíšeným lesem. Zaujala nás pøeslièka rolní u cesty a dále dva velké kvìty rù¾e galské, která je rostlinou našich nejteplejších oblastí. Není jednoduché kvìty vyfotografovat kdy¾ prší a je šero. Tu a tam spatøujeme zatím jen listy nádherného bodláku - pcháèe bìlohlavého. Vycházíme na louku, kde nás zaujmou první rozkvetlé bodláky - pcháè šedý. Myslím na motýly, kteøí jsou teï nìkde schovaní - a jako bych jednoho pøivolala - objeví se bìlásek, který jen tak pøelétne.
Pozorujeme krajinu i oblohu. Déš» se mìní v pøeháòky. Vlevo se vynoøila znìlcová Lipská hora 688 m vysoká, kterou obcházíme. Pùsobí mocným dojmem tak jako vìtšina støedohorských kopcù zvedajících se témìø z roviny. Je to zvláštní homole podobná Milešovce, nemá však rozhlednu a je ještì více nesoumìrná se strmou ji¾ní stranou a pozvolnìjší zaoblenou stranou severní. Obdivujeme skalní útvary, které na nás vykukují z vrcholové partie hory. Na cestì potkáváme hlemý¾dì, které sbíráme a dáváme je do trávy, proto¾e tu pøece jen obèas projede auto. Pøes cestu nám nìkolikrát tiše pøebìhla srnka.
Objevujeme další kvìtenu - mochnu husí, chrastavec, rdesno hadí koøen a teplomilný ¾lutì kvetoucí kozinec, pravdìpodobnì se jedná o kozinec sladkolistý. V louce bychom jistì našli více druhù, ale další vodní lázeò u¾ radìji nechceme.
Viditelnost se zlepšuje a pøed námi se zaèíná rozevírat postupnì panoráma našich milovaných kopeèkù - Solanská hora, Dìkovka, Plešivec, Vršetín, z nìho je bohu¾el "díky" tì¾bì u¾ jen torzo, Koš»álov s Jezerkou, Sutomský vrch a Boreè. Královna Milešovka je schována za Lhotou a Ostrým. Vzadu na východì se v ml¾ném opatu majestátnì tyèí Lovoš... Pohled na kopce umocòuje naši dobrou náladu a navozuje pocit zbo¾né úcty - poutníci se pokornì sklánìjí pøed krajinou, která je jejich srdcím tak blízká, a proto je nemù¾e odradit ani déš» na Medarda.