vydatnì, ¾e po schodech pøed nádra¾ím v Praze-Bubenèi se valila voda. Šedivá obloha s roztrhanými cáry ještì tmavších mrakù nedávala nadìji, ¾e by ten den úplnì pøestalo pršet. Støedohoøí ale mìlo co nabídnout ji¾ u Lovosic, kde byla obloha olovìná a nad nìkterými kopci byly mraky svìtlejší a pøipomínaly kouø.Lovoš a Radobýl jako by se snad po milionech let znovu probouzely... Pøíroda snad touto náladou chtìla pøipomenout drama zrození Èeského støedohoøí, i v tom je zvláštní kouzlo této krajiny. 
vraceli pøes vesnièky Lhotu a Mrsklesy. 
uèní a místy ještì opo¾dìná šalvìj luèní. ®luté kvìty kozí brady jsou èásteènì zavøené. Déš» je chvílemi mírnìjší, dokonce i ustává. Trochu se zaèíná vyjasòovat, ale je to spíše pøedzvìstí dalšího vydatného deštì. Schováváme se v lese pod stromem a uva¾ujeme dokonce i o tom, ¾e se vrátíme, abychom neprochladli, kdy¾ jsme promáèení. Nakonec vytrváme a pokraèujeme v cestì, která vede typickým støedohorským smíšeným lesem. Zaujala nás pøeslièka rolní u cesty a dále dva velké kvìty rù¾e galské, která je rostlinou našich nejteplejších oblastí. Není jednoduché kvìty vyfotografovat kdy¾ prší a je šero. Tu a tam spatøujeme zatím jen listy nádherného bodláku - pcháèe bìlohlavého. Vycházíme na louku, kde nás zaujmou první rozkvetlé bodláky - pcháè šedý. Myslím na motýly, kteøí jsou teï nìkde schovaní - a jako bych jednoho pøivolala - objeví se bìlásek, který jen tak pøelétne. 
Pozorujeme krajinu i oblohu. Déš» se mìní v pøeháòky. Vlevo se vynoøila znìlcová Lipská hora 688 m vysoká, kterou obcházíme. Pùsobí mocným dojmem tak jako vìtšina støedohorských kopcù zvedajících se témìø z roviny. Je to zvláštní homole podobná Milešovce, nemá však rozhlednu a je ještì více nesoumìrná se strmou ji¾ní stranou a pozvolnìjší zaoblenou stranou severní. Obdivujeme skalní útvary, které na nás vykukují z vrcholové partie hory. Na cestì potkáváme hlemý¾dì, které sbíráme a dáváme je do trávy, proto¾e tu pøece jen obèas projede auto. Pøes cestu nám nìkolikrát tiše pøebìhla 
srnka.