aneb další èlánek z našich výletù po Støedohoøí, sice, je trochu deštivý (bylo to v roce 2002), ale má jarní atmosféru.
Kdy¾ venku prší, øíká se, ¾e by ani psa nevyhnal. Nás vyhnala touha po našem milovaném Støedohoøí. Témìø ka¾dou sobotu jsme se tehdy vydávali za poznáním tohoto kraje. Vlak míøí tak trochu uplakanou krajinou k Lovosicím. Obrysy Hazmburku a dalších dramaticky se zvedajících kopeèkù tušíme v mlze.
Z Lovosic pokraèujeme autem pøes Litomìøice do Skalice a odtud u¾ po svých po ¾luté znaèce na Hradištì - èedièový vrch s nadmoøskou výškou 545 metrù, který je cílem našeho dnešního putování.
I pøesto, ¾e mrholí, ptáci vesele prozpìvují a kdesi v dálce se ozývá kukaèka. Cestou, tak jako v¾dy, sledujeme kvìtenu. Naši pozornost upoutaly bílé kvìty ro¾ce polního a ptaèince velekvìtého. Tu a tam objevujeme trsy drobnì modøe kvetoucího popence. Tato rostlina s výraznou koøenìnou vùní byla pou¾ívána kdysi v kuchyni jako koøení.
Mrholení se mìní v déš». Obdivujeme svì¾e zelenou trávu a výstup pokraèuje kolem opuštìných sadù ohranièených valy z kamenù a smíšeným lesem s pøevahou dubù. Potkáváme hlemý¾dì a èernì zbarvené pl¾e se šedozelenými prou¾ky na høbetì. Všude nás doprovází kámen, a» ji¾ osamìlé jednotlivé kameny èi zmínìné hranice mezi bývalými sady a políèky anebo pøirozená su»ová pole. Mezi kameny se uchytávají rostlinky. Mnohé z nich teprve pokvetou. Pórovitý èediè, který mokrý je ještì èernìjší, kontrastuje zeleni. ®lutá znaèka nás vede úzkou cestièkou lemovanou hustým køovím, kde ještì dokvétají trnky. Pásma keøù ve Støedohoøí jsou rájem ptactva a u nás pùsobí dost exoticky - pøipomínají teplé krajiny na jihu Evropy.
A ji¾ jsme na vrcholu, odkud je za pìkného poèasí krásný rozhled na další støedohorské kopce. Dnes jsou obestøené mlhou. Nevadí. Svoji pozornost soustøedíme na to co máme v bezprostøední blízkosti. V pøírodì se dá pozorovat mnoho zajímavého i za deštì. Stojíme na okraji ji¾ního svahu, spadajícího velmi strmì dolù a obdivujeme obrovské kameny o¾ivené záøivì ¾lutými kvìty taøice skalní. Mezi kamením nás zaujme souvislý porost ménì nápadnì ¾lutì kvetoucí taøice chlumní a shluky rozrazilu s nì¾nými modrými kvítky. Na západní stranì kopce ji¾ odkvetl koniklec. V podrostu keøù a stromù doslova svítí kvìty ptaèince velekvìtého, vytváøejícího místy husté koberce. Na zarostlé cestièce zaèíná kvést ¾lutá mochna plazivá, která má teï kvìty zavøené. A pak se zcela poprvé setkáváme s bíle kvetoucí rostlinou podobnou mochnì. Atlas nám napoví, ¾e se jedná o mochnu bílou (Potentilla alba), která roste v teplejších oblastech...
Takové je tedy Hradištì, ale i další støedohorské kopeèky, za deštì... A¾ vysvitne slunce, okouzlí nás další rostliny svými barevnými kvìty a pøilákají motýly. A prohøáté kameny pøi vrcholu pøilákají ty nejvzácnìjší létající perly - otakárky.... A to se pak rozehraje støedohorská jarní tarantella v doprovodu ptaèích trylkù naplno.... Nenechte si ji ujít... A já Vám k tomu pøeji hodnì ji¾ního sluníèka a krásných zá¾itkù.