Být na chvíli vílou a povídat si s kamením a kvìty... (16. 4. 2005)
Dnešní den zaèíná dramaticky, proto¾e jsem zaspala. Svádím zápas s èasem, abych stihla vláèek-severáèek. Podaøilo se a já se s pocitem vítìzství rozhlí¾ím po ubíhající krajinì. Modrá obloha a sluníèko jsou pøíslibem krásného dne.
Prvním pøíjemným pøekvapením jsou skály v Podbabì, rozzáøené zlatými kvìty taøice skalní. Jaro si vùbec dává na svých obrazech zále¾et, ubírá hnìï, pøidává zelenou a ¾lutou, tu a tam i èervenavou, nìkde barvy promíchá a nanáší jemnými štìteèky do pupenù stromù... Pøesto¾e je jasno, obzor se schovává v jemném oparu, tak¾e Støedohoøí vytváøí napøed jen nenápadnou siluetu, která se k nám rychle pøibli¾uje...
Cesta lemovaná rašícími keøi, kvetoucími fialkami a ¾lutými orseji vyhlí¾í vesele a zvolna stoupá. Za námi zùstává vesnièka Re¾ný Újezd, za ní¾ se tyèí všeobjímající Lovoš v nìkolika zelenavých odstínech. Sametovým dojmem pùsobí nezalesnìná místa ji¾ních svahù. Sady pod Lovošem se odívají do bìlavých závojù.
Úpatí Boreèe nás vítá barevnými koberci sasanky hajní, jaterníku podléšky a fialek. Ojedinìle a ještì nesmìle vyhlí¾í prvosenka jarní. Objevujeme ¾lutì kvetoucí køivatec. Ale pøevahu má modrá barva podléšek v nìkolika odstínech, nìkteré jsou moc bledìmodré a jiné dokonce narù¾ovìlé. Udivuje nás i rùzný poèet okvìtních lístkù. A je tu další rostlina s modrým a¾ modronachovým kvìtem - plicník lékaøský (Pulmonaria officinalis). Je to rapsodie v modrém s doprovodem zpìvu zejména pìnkavovitých ptákù... Zvolna se probouzejí lípy a duby, bøízy se probudily o nìco døíve, zahalené v svì¾e zelených krajkách lísteèkù...
Listnatý les s ostrùvkem bílých a fialových svícnù køehké dymnivky duté a ojedinìlým ¾lutým kvìtem sasanky pryskyøníkovité. Zaujmou nás listy protì¾e lesní, která nám brzy uká¾e své drobné bílé kvítky.
Louèky, hájky, skupinky keøù a kamení, tentokrát je to svìtle šedý znìlec. Osamìlé malé i velké kameny, skupiny kamenù a kamenné sutì. Kameny porostlé lišejníky, ale i bez nich, jiné mají sametové èepice mechù.
Sluneèní paprsky hladí trávu, kamení a dopadají i pod rašící stromy, probouzejí hmyz, rùzné mušky a èmeláky. A je tu první motýl - bìlásek øeøichový s velkými oran¾ovými skvrnami na køídlech. Setkáme se s ním ještì nìkolikrát.... Pøipadáme si jako v pohádkové zemi, jde se nám lehce a mnì je do zpìvu. Jen tak si pro sebe pobrukuji vìtu z Handelovy hudby - K ohòostroji. Asi to není náhoda.
Naše cesta je spojena i s nìèím ménì poetickým ale u¾iteèným. Máme s sebou tašky , do nich¾ sbíráme odpadky z nauèné stezky, které skonèí v kontejnerech. Máme radost, ¾e jsme alespoò nìco málo pro pøírodu udìlali.
Sluníèko pøipaluje a na obloze se objevují drobné mráèky - kumuly. Posadíme se na louèce s výhledem na Lovoš. Kumuly se opravdu kumulují, šednou a bachratí, pohled na ku¾elovitý kopec s mraky je malebný. Posloucháme zpìv ptákù, znovu pøeletí bìlásek øeøichový, nad námi se mihne tmavý motýl, patrnì nìkterá baboèka.
Kopeèky Støedohoøí se probudily do bohatého ¾ivota a èekají na své otakárky.... a èekáme a tìšíme se i my.