Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jakub Arbes, spisovatel a novináø
 
Jakub Arbes je jedním ze spisovatelù, který má, jako napøíklad Alois Jirásek, tu smùlu, ¾e byl v minulém re¾imu vyzdvihován jako spisovatel, který se tehdy re¾imu hodil. Na rozdíl od Jiráska to bylo pro jeho dílo týkající se sociálních pomìrù dìlníkù. Arbes se zabýval utopickým socialismem, Paøí¾skou komunou i anarchismem. - Bohu¾el pro mnohé bývalé ¾áky zùstala u nìj tato døíve tolik propagovaná pøíchu» a¾ po souèasnost. V dnešní dobì se skoro neví, kdo to byl. Pøipomíná ho snad nejvíce smíchovské Arbesovo námìstí.

Ve vzpomínce bývalých ¾ákù dvacátého století zùstává v povìdomí snad ještì pouze to, ¾e byl tvùrcem literárního útvaru nazvaného „romaneto“.
Sám èasovou promìnlivost názorù nejlépe vyjádøil: „Zkoumáme minulé vìky a útrpnì se usmíváme, ba posmíváme se bo¾ské té naivnosti, nemotornosti a neurvalosti svých praotcù, ani¾ by nám napadlo, ¾e vìkové pozdìjší budou se rovnì¾ tak posmívati nám.“
Byl to ovšem nejen spisovatel, ale i významný novináø devatenáctého století, který mìl i tu odvahu, aby novinaøinou ¾ivil sebe i svoji rodinu. Vedle romanet se zabýval i sociálním románem a studiemi o význaèných osobnostech našeho kulturního ¾ivota. Byl i divadelním kritikem a po urèitou dobu také dramaturgem Prozatímního divadla.

Narodil se 12. èervna 1840 jako syn ševce na Smíchovì. Smíchov ještì tehdy nebyl souèástí Prahy. Jeho maminka si pøivydìlávala praním pro bohatší lidí. Pøe¾il všechny své sourozence. Dùm, ve kterém se narodil, u¾ nestojí - bylo to v místech dnešního smíchovského Švandova divadla. Pozdìji jeho rodièe bydleli a¾ u Andìla, v dnešní Nádra¾ní ulici. Obecná škola, do které chodil, ji¾ také nestojí, ale stála na ji¾ní stranì nynìjšího Arbesova námìstí. O ní pozdìji psal v romanetu „Ethiopská lilie“. Ještì pøed støedoškolským studiem chodil do maltézské školy u Panny Marie Vítìzné na Malé Stranì.

Ve svém dìtství a mládí byl svìdkem promìny venkovského pøedmìstí v prùmyslovou ètvr». Bylo to zpùsobeno pøedevším výstavbou Ringhofferovy továrny na parní a motorové vozy v roce 1852, na kterou pak v roce 1862 navázalo vybudování smíchovského nádra¾í. Tím se stal Smíchov místem s tehdy nejvìtším poètem dìlníkù u nás a nebylo tedy pro Arbesa ani mo¾né, aby si dìlnických osudù nevšímal.

Vzhledem k tomu, ¾e byl nadaný, zaèal Arbes po obecné škole na Smíchovì a na Malé Stranì studovat na Staromìstské reálce u svatého Jakuba v Masné ulici. Zde se seznámil s o rok mladším Juliem Zeyerem (1841 - 1901), pozdìjším básníkem. Na této škole pobýval mezi roky 1854 a¾ 1856, pak pøešel na novomìstskou nìmeckou reálku do Mikulandské ulice. Jejím øeditelem byl tehdy P. František Schneider (1794 - 1858), Bolzanùv ¾ák a spolupracovník, jeho¾ Arbes vypodobnil ve svém romanetu „Ukøi¾ovaná“. Druhým uèitelem, který ho velice ovlivnil, byl o pouhých šest rokù starší Jan Neruda (1834 - 1891), který se pak stal Arbesovým pøítelem a rádcem. Arbes studoval také jazyky - italštinu, francouzštinu, ruštinu, chorvatštinu a polštinu.
Od roku 1855 si Arbes psal deníky, v nich¾ se objevovaly jeho první literární pokusy. Byly to básnì, nejdøíve v nìmèinì, ale postupnì se èím dál více cítil jako èeský vlastenec.
Jeho básnì byly nejdøíve lyrické s osobními námìty, pøípadnì básnì vlastenecké nebo i pijácké, které uveøejòoval v èasopisech „Rodinná kronika“, „Lumír“, „Zlatá Praha“, „Kvìty“, „Svìtozor“ a „Osvìta“. Postupnì pøecházel k politickým a satirickým veršùm.

Jeho prvním romanetem byl ještì na støední škole „Ïábel na skøipci“ z roku 1857, který vyšel a¾ v roce 1866. Nevìdìl si rady s literárním zaøazením tohoto útvaru, tak mu Neruda poradil jméno „romaneto“. - Romaneto je románová novela menšího rozsahu, ve které se vyskytují vìdecké, filozofické a sociální úvahy. Má napínavý dìj s fantazijními nebo detektivními prvky. Na zaèátku nepochopitelná záhada je na konci vysvìtlena. Jakub Arbes dodával poutavosti svým romanetùm tím, ¾e je vyprávìl v první osobì, jako kdyby se jednalo skuteènì o jeho vlastní zá¾itky.
Po maturitì v roce 1859 zaèal studovat pra¾skou polytechniku, ale tu nedokonèil a zaèal publikovat. V roce 1860 byly zveøejnìny jeho první práce v èasopisech „Lumír“ a „Humoristické listy“.
Èetl svìtové romantiky Edgara Allana Poea (1809 - 1849), E.T.A. Hofmanna (1776 - 1822), Charlese Dickense (1812 - 1870) a Nikolaje Vasiljevièe Gogola (1809 - 1852) a inspiroval se jejich popisem tajemna.

V roce 1862 se seznámil s Josefinou Rabochovou, dcerou soustru¾nického mistra z Nového Svìta na Hradèanech, která se pozdìji stala jeho man¾elkou. První dceruška Marie se narodila ještì pøed svatbou, ale brzy zemøela. Svatba man¾elù Arbesových byla v roce 1867 a tehdy se sna¾il Arbes usilovnì pro zabezpeèení rodiny najít pevné zamìstnání. Po svatbì novoman¾elé nìjakou dobu bydleli v bytì jejích rodièù v domì U tøí lilií na Novém Svìtì. Toto místo Arbes zvìènil ve své povídce „Od rakve k tanci“. Nedaleké Loretánské námìstí je dìjištìm povídky „Advokát chudých“. V samotné Loretì je dìj romaneta „Ukøi¾ovaná“.

U¾ v roce 1866 se Arbes ucházel o místo asistenta smíchovské mìstské rady, pak o místo úøedního sluhy v Mladé Boleslavi, ale obojí marnì. V roce 1867 se stal èlenem redakce „Hlasu“ a pak redakce „Vesny“ v Kutné Hoøe. V tomto èasopisu publikoval svoji poezii i prózu. Uveøejòoval srbskou lidovou poezii. Vzhledem k tomu, ¾e se pøíliš zajímal o sociální problematiku a vzhledem k jeho postoji vùèi rakouské vládì musel hned pøíští rok místo opustit a vrátil se do Prahy.

V roce 1868 se mu narodila dcera Olga, která se do¾ila dospìlosti. Pak se postupnì narodili tøi chlapci, kteøí zemøeli. Dva z nich ve velmi útlém vìku, ale Edgar, toho jména druhý - se jménem po slavném americkém spisovatelovi Allanu Edgarovi Poeovi - zemøel jako velká nadìje otcova v jedenácti letech.
Po návratu do Prahy nastoupil Arbes jako odpovìdný redaktor mladoèeských „Národních listù“ Julia Grégra (1831 - 1896). To ovšem mìlo za následek mnohá vyslýchání, mnohé soudy za protivládní obsah listu.

V roce 1872 byl Arbes urèen za redakci odpovídat porotnímu soudu v Èeské Lípì za pìt tiskových pøestupkù v „Národních listech“. Soud se konal v tehdejším hostinci „Zum Herzog von Reichstadt“, dnes se restaurace nazývá „U vévody“ v dnešní Moskevské ulici. Tehdy zasedávala porota v restauraci, proto¾e v té dobì Èeská Lípa ztratila statut okresního mìsta a její úøední instituce byly rùznì nahrazovány. - Budova stále stojí.

Tentokrát se Arbesovi nepodaøilo se vìzení vyhnout, mo¾ná proto, ¾e porota vùbec nebyla èeská. Pokoušel se aspoò, aby si mohl vìzení odsedìt v Praze, ale nebylo mu to umo¾nìno. Musel tedy nastoupit do vìzení, které také bylo ponìkud náhradní. Nìkolik vìzeòských cel bylo v budovì bývalé kartounky, také v dnešní Moskevské ulici, tehdy to byla ulice Køí¾ová.
Budova dnes je školou a byla na ní Arbesovi odhalena pamìtní deska. Arbes si zde odpykával svùj tøináctimìsíèní trest v letech 1873 a¾ 1874. - Bylo to v letech po tzv. „prosincové ústavì“, kde Maïaøi získali autonomii a Èeši se marnì o ni pokoušeli, a proto byly všechny pokusy o èeské sebeurèení tvrdì potlaèovány. Pøed nástupem trestu se Arbesovi podaøilo v roce 1873 vydat ještì pravdìpodobnì jeho nejznámìjší a nejslavnìjší romaneto „Svatý Xaverius“, o mladíkovi, který objevil v obraze svatého Xaveria od malíøe Františka Xavera Balka (1724 - 1767) v malostranském chrámu svatého Mikuláše klíè k nalezení pokladu. Romaneto bylo napsáno tak sugestivnì, ¾e mnozí ze ètenáøù se pokoušeli šifru v chrámu rovnì¾ rozluštit.

V èeskolipském vìzení napsal Arbes romaneta „Zázraèná madona“ o elixíru ¾ivota a „Sivooký démon“ o hrùzné konzervaci dìtské mrtvolky. Zá¾itky z vìzení uplatnil v romanetu „Duhový bod nad hlavou“.
Od roku 1876 do roku 1890 bydleli Arbesovi v dnešní Štefánikovì ulici è. 11, nedaleko smíchovského kostela svatého Václava. V roce 1876 vyšlo romaneto „Ukøi¾ovaná“ s motivem ¾eny na køí¾i a v roce 1877 romaneto o stroji èasu „Newtonùv mozek“, umístìné do Letohrádku Kinských v Kinského sadech.
Arbesovo radikální smýšlení se nelíbilo ani majiteli a vydavateli „Národních listù“, Juliu Grégrovi, tak¾e mu místo vdìku za pøevzetí odpovìdnosti za noviny a ¾aláøování pod záminkou hospodáøské krize dal v roce 1877 výpovìï.

V roce 1878 se narodila Arbesovùm druhá dcera Polyxena, pozdìji provdaná Gruberová (1878 - 1960), která se do¾ila dospìlosti. - Tehdy Jakub Arbes ¾ivil vedle man¾elky a tøí dìtí ještì své rodièe, tak¾e pro nìj byla situace, kdy¾ byl na dla¾bì, velmi svízelná.

Pracoval tedy potom do roku 1879 jako dramaturg Prozatímního divadla. Na Smíchovì redigoval èasopis „Volné slovo“ a na Vinohradech redigoval èasopis „Hlas pøedmìstí“.
Pilnì psal, také pøekládal. Pøelo¾il spisy a èlánky mnohých spisovatelù z rùzných zemí - mj. moravského, nìmecky píšícího spisovatele Sigmunda Kolische (1816 - 1886), francouzského dramatika Victora Sardoua (1831 - 1908), norského dramatika Henrika Ibsena (1828 - 1906), francouzského filozofa Voltaira (1694 - 1778) a francouzského spisovatele Alfréda de Musseta (1810 - 1857). Z ruštiny pøekládal básnì Michaila Vasiljevièe Lermontova (1814 - 1841).

V té dobì, kdy sám bojoval za holou existenci, se vìnoval sociálním tématùm. Je pova¾ován za zakladatele našeho sociálního románu. V r. 1878 vyšli „Kandidáti existence“, román z dìlnického prostøedí, kde pøedstavil rozpor mezi zájmy dìlníkù a majitelù továren. V románu „Mladí upíøi“ z roku 1879 se zabýval otázkou generaèní, jak mladí draví kapitalisté neváhali znièit konkurenci - i kdyby se jednalo o èleny jejich vlastní rodiny.

S Mikolášem Alšem (1852 - 1913) jako ilustrátorem vydával v letech 1880 - 1881 satirický èasopis „Šotek“, inspirovaný epigramy Karla Havlíèka Borovského, kde však mìl problémy s cenzurou i s financemi na jeho vydávání. Pokoušel se v nìm vykreslit „osud talentu v Èechách“ - zabýval se ¾ivotopisy našich významných umìlcù a jejich nepochopením - básníka Karla Hynka Máchy (1810 - 1836), malíøe Josefa Mánesa (1820 - 1871), sochaøe Václava Levého (1820 - 1870), spisovatelky Karoliny Svìtlé (1830 - 1899) aj.
Zamýšlel šestisvazkový román o dìlnictvu; z tohoto úmyslu splnil pouze díl z roku 1883, nazvaný „Štrajchpudlíci“ o útlaku tiskaøských dìlníkù. Název vycházel z hanlivého oznaèení dìlníkù vyrábìjících kartony.

V roce 1883 vyšel další román „Mesiáš“, v nìm¾ popisuje, jak se vrátil po emigraci do vlasti revolucionáø z roku 1848 a jak byl zdìšen tím, ¾e spoleènost ideály, pro které trpìl, lehce opustila.
V roce 1890 vyšel román „Andìl míru“, který byl jednak popisem rozkladu hodnot zpùsobeného pronikáním kapitalismu na venkov a jednak vzpomínkou na nadaného zemøelého Arbesova synka Edgara.
Po roce 1890 ¾il Arbes v bytì ve Švédské ulici v Praze, na nìm¾ je pamìtní deska z roku 1934.
Román „Poslední dnové lidstva“ z roku 1895 je sice popisem tragického osudu ¾eny, která trpìla pro domnìlou nevìru, ale zároveò také vizionáøským snem, jak mù¾e lidstvo dopadnout pøílišnou rozpínavostí technických vymo¾eností.

Ke konci ¾ivota se zabýval úvahami o sociální revoluci, které publikoval pod pseudonymem J. Svoboda. Jsou to statì „Z bojù o vykoøenìní lidské bídy“ a „První sociální revoluce“ z roku 1892.
První rozluštil Máchùv intimní deník a zastával se spisovatele Karla Sabiny (1811 - 1877), který byl oznaèen za denuncianta rakouské policie a vyobcován z èeských kruhù.
Zabýval se také psychologií tvorby ve svých úvahách „Z duševní dílny básníkù“, které vyšlo a¾ posmrtnì a „Z ovzduší umìní“.

Namátkou nìkteré osobnosti, které ho zaujaly - houslista a skladatel Josef Slavík (1806 - 1833) sta» „Èeský Paganini“. Psal o herci Františku Krumlovském (1817 - 1875). Ze svìtových osobností si vybral svého milovaného Allana Edgara Poea, italského renesanèního politika Nicollu Machiavelliho (1469 - 1517), francouzského politika Honoré Gabriela Mirabeaua (1749 - 1791), britského spisovatele Charlese Dickense (1812 - 1870), ruského spisovatele Ivana Sergejevièe Turgenìva a francouzské spisovatele Émila Zolu (1840 - 1902) a Victora Huga (1812 - 1885).
Z našich, dnes u¾ skoro neznámých osobností, se zabýval novináøem a politikem Janem Stanislavem Skrejšovským (1831 - 1883) a prvním pøekladatelem Poeova „Havrana“ Vratislavem Kazimírem Šemberou (1841 - 1891).

Jakub Arbes byl èinný pøi zakládání èeské Akademie vìd a také pùsobil v Umìlecké besedì.
Vìtšina jeho ¾ivotopiscù se zabývá ještì jedním rysem Arbesovy povahy. Byl zakladatelem hospodské spoleènosti Mahabharáta, která zasedala v hospodì u svatého Tomáše na Malé Stranì a kam chodili jeho obdivovatel a následovník, spisovatel Jiøí Karásek ze Lvovic (1871 - 1951), básník a revolucionáø Josef Václav Friè (1829 - 1890), básník Adolf Heyduk (1835 - 1923), básník Jaroslav Vrchlický (1853 - 1912), básník Bohdan Kaminský (1859 - 1859 - 1929), spisovatel Jaroslav Kvapil (1868 - 1950), básník Josef Machar (1864 - 1942), spisovatel Ignát Herrmann ( 1854 - 1935), spisovatel Josef Holeèek (1853 - 1929), básník Rudolf Pokorný (1853 - 1897), ilustrátor Karel Krejèík (1857 - 1901) a další.
S dalšími umìlci se setkával v restauraci U zlatého litru ve vinohradské Balbínovì ulici, ale byly to hospùdky po celé Praze i jejích tehdejších pøedmìstích. Nešlo mu o pití, ale o setkávání s pøáteli.

Jako novináø se nauèil ve dne psát a v noci dokonèovat noviny, tak byl znám, ¾e byl nejdøíve vyprovázen svými pøáteli a¾ domù na Smíchov a pak je zase doprovázel sám, tak vyprovázení se dìlo a¾ do rána.

Poslední léta ¾il opravdu v existenèní nouzi, stále hùøe vidìl. Ke konci ¾ivota své úvahy u¾ jen diktoval dceøi Olze, která se neprovdala a starala se o nìj i po smrti matky v r. 1912.
Kdy¾ se vyskytovaly pochybnosti o jeho díle, pochyboval o svém díle rovnì¾.
Zemøel dne 8. dubna 1914 ve svém bytì ve Švédské ulici. Pochován byl na smíchovském høbitovì na Malvazinkách, kde byli pohøbeni také jeho rodièe, man¾elka i dìti. Na jeho hrobì je socha od sochaøe Josefa Strachovského (1872 - 1913), který byl Arbesovým pøítelem. Sochu vytvoøil na Arbesùv návrh.
K jeho ¾ivotu a dílu lze øíci tolik, ¾e sice byl v nìkterých myšlenkách pøekonán, ale pokud by se takováto osobnost vyskytla ve kterémkoliv jiném národì, byla by mnohem více ctìna. V¾dy» to byl zakladatel èeské vìdecko-fantastické literatury! Jeho dílo není o nic nudnìjší, ne¾ jeho vzorù i souèasníkù - Poea, Dickense, Vernea. Jejich díla jsou také nìkdy rozvláèná - døív se tolik nespìchalo! - Bohu¾el se stal také takovým „talentem v Èechách“.

Je velice smutné èíst ètenáøské deníky souèasných maturantù, ¾e jeho jednotlivé kní¾ky nepochopili, na druhé stranì je ještì smutnìjší èíst vyznání jeho prapravnuèky s dotazem, zdali by bylo vhodné Arbesovo dílo po urèitých jazykových úpravách v dnešní dobì vydat.
U¾ jen tato jeho myšlenka: „Chlubíme se pokroky vìdeckými a zapomínáme, ¾e všechny vymo¾enosti vìd slou¾í rovnì¾ k úèelùm dobrým jako zlým“, daleko pøedbíhá svoji dobu.

V padesátých letech dvacátého století pùsobil Kruh pøátel Jakuba Arbesa v Praze, ale i v Èeské Lípì. V Praze byli jeho významnými èleny spisovatelùv vnuk Karel Gruber a profesor èeské literatury na Karlovì univerzitì a velký znalec literatury doby národního obrození - Karel Krejèí (1904 - 1979).
Nìkteré Arbesovy námìty byly zpracovány ve filmech. Byly to v roce 1919 „Sivooký démon“, v roce 1921 „Moderní Magdalena“ a “ Ukøi¾ovaná“ a v roce 1941 „Advokát chudých“.
K padesátému výroèí Arbesova úmrtí v roce 1964 byl odhalen na smíchovském námìstí v Praze, které nese jeho jméno, pomník od sochaøe Jana Èerného. Ulice s jeho jménem jsou v mnohých našich dalších mìstech. V nìkterých mìstech jsou po nìm pojmenovány školy.

 
Dobromila Lebrová
* * *
Zbrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 12.06.2022  14:42
 Datum
Jméno
Téma
 12.06.  14:42 Von
 12.06.  14:33 Vesuviana díky
 12.06.  10:18 Jaroslava