SeniorTip

Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory

Navigace

Svátek

Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub

Uživatel: nepřihlášen

Anketa

Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!

Statistika

Podporují nás

Nadace OKD

SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006

Webhosting SvetHostingu.cz

Nákupčík a bidet prkýnko

Každý máme různé záliby, kterými děláme radost většinou sami sobě, ale které dovádějí k šílenství milované osoby, se kterými sdílíme život. Například moje dlouholetá kamarádka, když na ni přišla depka, tak honem běžela do nejdražšího obchodu, kde si koupila něco na sebe. Tak to alespoň o ní říkal její manžel, což ona samozřejmě vehementně popírá. Avšak často oslňovala jak mne, tak okolí překrásnými svetýrky, kabelkami nebo botičkami. Jelikož měla chmury často, tak byla nejlépe oblečená dáma jakou jsem znal, zatímco její manžel trpěl hladem. Nakonec to došlo tak daleko, že nešťastník musel rozbíjet prasátko, aby měl vůbec mince na pivo. Díky manželčiným depresím chodil jako mátoha a byl oblečený jako bezdomovec.

A jakpak jsem na tom já? Zálib mám mnoho. Například se okouzlen rád koukám na krásné ženy, koketuji se stařenkami, tahám se za vousy, cpu se nezdravým jídlem, ňoumu se v nose, piju pivo a kořalky a sem tam s radostí utrousím sprostá slovíčka. Jistě by se mých zálib našlo ještě mnohem více, ale v pokročilém věku si na ně nevzpomínám. Ještě si matně pamatuji, že jsem za mlada čůral do umyvadla a vrhal toužebné pohledy na dámské prádélko sušící se na šňůře na prádlo.

Dodnes však je moje největší záliba nakupování. Díky jí jsem si také vysloužil přezdívku “Dědek nákupčík.” Ano, nemusím být sužován černým psem a slzet v noci nad promarněným životem, neboť si vždycky najdu záminku něco drahého koupit. To většinou oznámím ženě Máně, že jdu na “pakůpky,” což je jediné slovo z ruštiny, které si dodnes pamatuji navzdory tomu, že mám z ní státnici, a vydám se do oslnivých obchodních středisek utrácet penzi. Přiznám se, že je to setsakramensky těžká práce, protože za léta horlivého nakupování máme doma snad každou piškuntálii. Tyto, podle Máni naprosté zbytečnosti, na kterých se jenom usazuje prach, nám ale usnadňují a zpříjemňují život. Musím uznat, že má Máňa dokonce někdy pravdu. To, že láme rukama nad tím, že mám více bot než Amarga Marcos nakonec i chápu. Ano, přiznám se, že v určitých případech jsem tak trochu na hlavu. Nevím jaké pominutí mysli mne například přinutilo vyhodit velké peníze za šest reproduktorů a zesilovač, protože tuto soustavu dělající z obýváku biograf, stejně nesmím používat. Prý takový rámus Máňa nebude poslouchat! Takže celá dánská soustava sice zkrášluje zařízení obýváku, ale jinak je mně platná jako mrtvému šála.

Nedávno jsem se opět vydal na nákup, abych koupil bezdrátová sluchátka, která si vložím do uší a do zblbnutí poslouchám české písničky mého mládí.

Léta nakupování mne obdařila báječnými hodinkami Apple, se kterými mohu odpovídat na telefony, nastartovat počítač a které mají tolik možností, že jsem z toho jelen. Dodnes nevím, jestli vlastně ukazují čas a k čemu jsou dobré, a proto je nepoužívám. Elektrický kartáček na zuby mně sice rve dásně do krve, ale je moderní a krásný. Čert ví, k čemu jsou mi čtyři páry italských cyklistických bot a dvě karbonová kola v ceně auťáku, když na kole jezdím stále méně, protože se bojím, že lehnu a skončím na vozejčku. Nemusím zdůrazňovat, že jsem vzrušením koupí těchto sportovních věcí nezamhouřil oko několik nocí. Nemám však v úmyslu nudit čtenáře výčtem věcí, které jsem, většinou k nelibosti ženy Máni, za mnoho let nakoupil.

Na co jsem však před několika dny nepřišel! Dočetl jsem se totiž, že se ve stáří může k naší hrůze stát, že jsme neschopni se díky revmatickým rukám a celkové zchátralosti po použití toalety pořádně utřít. Že jsme závislí na nějaké dobré duši, aby za nás tuto jednostranně privátní, potupnou, ale ku zdraví a hygieně důležitou záležitost vykonala sama! Tato hrozná představa mně dala příležitost se nad ní zamyslet. Jako dědek se spoustou volného času jsem se vrhnul na internet a bingo! Světlo na konci tunelu v podobě toaletního bidet prkýnka!! A jedinečná příležitost jít jednou zase na “pakůpky.”

Nejdříve jsem ale udělal důkladný průzkum toho, co nabízí trh. Nemohl jsem uvěřit co za vymoženosti se v takovém prkýnku skrývá. Tak za prvé, prkýnko je vyhřívané. A jeho teplotu lze regulovat. Již jsem si v duchu představoval, jak budu dlouhé chvíle dřepět na toaletě s tabletem v ruce a moje zadnice bude přímo vychutnávat příjemně zahřáté prkýnko. A jak Máňa, která bude zrovna tak toužit po teplém prkýnku, bude netrpělivě volat: “Už jsi?” A já budu odpovídat: “Eště ne!” “Tak proboha dělej, nejsi na to sám!”

Zmačknutím tlačítka na dálkovém ovládači se z útrob prkýnka vysune chromovaná trubička, která mně zadek důkladně opláchne vodou, jejíž teplotu si zrovna tak mohu regulovat. Ach, jaká to slast! Pozor! Očistec tímto nekončí! Náhle se záhadným způsobem otevřou v prkýnku skrytá dvířka a zadnice je ovívaná teplým a navoněným proudem vzduchu. V tu ránu se rozhodnete, že chcete na hajzlíku skončit životní pouť. Všechny tyto a jiné slasti jsou dopodrobna vylíčeny v odborné literatuře. Samozřejmě, že chromované trubky tiše vyjíždějící ze sedátka jsou dvě. Dámy totiž vždycky musí mít extrabuřty!

Přišla doba nákupu. Horečnatě jsem se vydal do obchodu, kde mne uvítal veliký nápis “SALE” a mladá, usmívající se slečna. Ta mně ukázala prkýnka od různých výrobců, dokonce se na jedno posadila, ale k mému zklamání na sobě nedemonstrovala přednosti toho či onoho prkýnka. To bych se snad cítil povinovaný za $2 800 italský bidet koupit. Takto jsem si jenom utřel studený pot, zdvořile jsem se rozloučil s tím, ze přijdu později s manželkou, aby si ho mohla vyzkoušet. Vypotácel jsem se z obchodu a ještě než jsem nasednul do auta, jsem slyšel zvonivý hlásek prodavačky “Zlevněno z $3 380.”

“No a nekup to!” sarkasticky jsem poznamenal a zklamaně odjel domů.

Nebyl bych to já, abych vítězoslavně neoznámil ženě Máně, že jsem jí koupil nádherný bidet, navíc zlevněný. Na otázku, kolik jsem za něj dal, jsem udal cenu s dodatkem “No a nekup to!” Když jsem ale viděl Máňu rudnout s vystupující temnou žílou na čele, polekal jsem se a raději jsem kápl božskou. “No to víš, že jsem za tak nehoráznou cenu žádný prkýnko nekoupil, miláčku. Jsem snad blbej?” Máňa samozřejmě souhlasila, že jsem a prohlásila, že za takový prachy bychom pořídili toaletní papír pro celou rodinu na doživotí.

Nakonec jsem přece našel na internetu úžasné prkýnko se všemi vymoženostmi jako mělo to v předraženém obchodě. Za pouhých $300. Sice čínské, ale nekup to, že ano? Teď se nemohu dočkat až na něj usednu, přečtu si noviny, shlédnu na You Tube film a možná, že si na něm i schrupnu. A nebudu slyšet Mánino úpěnlivé volání, že musí taky...

Ivan Kolařík

* * *

Zvukový záznam Ivana Kolaříka - Vyprávění v ČR 2 v pořadu Tisíce příběhů
Zobrazit všechny články autora