Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vánoce s bleskem
 
Bude-li vám pøipadat, ¾e následující øádky vyprávìjí pøíbìh z minulého století, pak máte pravdu. Odehrál se a do mysli se mi vepsal, lépe øeèeno vpálil, ji¾ v roce 1960. Mo¾no také øíci fotografickou terminologií, ulo¾il se mi ve formì latentního obrazu do mysli, aby mohl být nyní vyvolán hydrochinonem vzpomínek a jako èernobílá fotografie pøedlo¾en ètenáøi.
 
V roce 1959 nalezl mùj bratr pod vánoèním stromeèkem fotoaparát znaèky Flexaret. Jen¾e Je¾íšek se tehdy osudovì spletl, jeliko¾ bratra ten dárek vùbec neoslovil a brzy skonèil v krabici na dnì skøínì. Odtud jsem ho tajnì vylovil já a za pomoci soubì¾nì pøilo¾ené knihy „Vyvolávejte si svoje filmy doma“ se vnoøil do tajù fotografické práce.
 
Ji¾ pøi první návštìvì drogerie na námìstí, za úèelem zakoupení èernobílého filmu šest krát šest, èervené krabièky univerzální vývojky, sáèku ustalovaèe a fotopapírù šest krát devìt centimetrù o normální gradaci, jsem získal spojence – pana drogistu Pitnera. Starý pán, v nìm¾ zùstala prvorepubliková preciznost soukromníka a úcta k zákazníkovi i po znárodnìní jeho ¾ivnosti, také sám amatérský fotograf, se zaradoval, ¾e k nìmu pøišel desetiletý kluk se zasvìceným sebevìdomým po¾adavkem fotografického materiálu, a kdy¾ jsem mu hned následující týden pøinesl ukázat dvanáct, sice primitivnì, ale správnì vyvolaných, zkopírovaných snímkù o formátu šest krát šest centimetrù, zaèal mne oslovovat „pane kolego“.
 
V oné „chytré knize“ jsem se doèetl, ¾e je mo¾né fotografovat i doma, v místnosti, a to za pomoci magneziového blesku. Proto¾e se blí¾ily Vánoce, pøedsevzal jsem si, ¾e vyfotím celou naši rodinu u vánoèního stromku. Za osmnáct korun z našetøených penìz jsem si zakoupil èerný sáèek se siluetkou hlavy proti bílému rozprsklému svìtlu a od pana Pitnera dostal radu, ¾e to funguje na tøi metry pøi clonì jedenáct a setinì vteøiny. „Jakmile se to rozsvítí, poèítejte, pane kolego jednadvacet, pak hned musíte exponovat, proto¾e to hoøí asi tak tøi vteøiny, ale uprostøed je to správné svìtlo,“ pravil znalecky.
 
Na Štìdrý den odpoledne jsem si vše peèlivì pøipravil. V pytlíèku byly ètyøi váleèky, zespodu opatøené tenkými doutnáky, nahoøe oèky, skrz které jsem provlékl pøilo¾ený drátek, jím¾ jsem blesk pøivázal na násadu koštìte. Trochu mi pøišlo divné, ¾e jsou ètyøi, ale upokojilo mne, ¾e drátek je jen jeden, a tak jsem smotal doutnáky tak, abych je mohl zapálit najednou.
 
Veèer, po slavnostní veèeøi a rozdání dárkù se na mùj pokyn shromá¾dili všichni èlenové rodiny pøed ozdobeným stromeèkem, já opøel smeták s pøivázaným bleskem nahoøe o ¾idli, zavìsil si na krk fotoaparát, nastavil setinu vteøiny a clonu jedenáct, natáhl uzávìrku, zaostøil, pak jsem škrtl sirkou, zapálil doutnáky, poklekl, aby blesk byl za mnou nad mojí hlavou, našel na matnici v šachtièce fotopøístroje usmívající se oblièeje pøíbuzných, dal prst na spouš»…
 
Pokojem se ozvalo pøíšerné zasyèení a za mnou se rozsvítilo tak intenzivní svìtlo, jako kdy¾ vybuchne supernova. I pøes obrovské leknutí jsem spouš», ani¾ jsem staèil poèítat „jednadvacet“, zmáèkl, ovšem o zlomek èasu pozdìji, kdy u¾ magnézium dohoøívalo a pokoj se zaèal zaplòovat bílým kouøem. Kdy¾ kašlající otec uhasil hoøící násadu smetáku a máma otevøela okno i dveøe na chodbu, aby prùvanem vyvìtrala dusivý kouø, dostal jsem namísto vdìku za fotografické slu¾by facku.
 
 
 
Druhou mi rozkacený rodiè dal, kdy¾ uvidìl fotografii onoho sváteèního okam¾iku. Pøed nádhernì ozdobeným stromeèkem se neusmívá, nýbr¾ ïábelsky šklebí celá naše rodina, s dìsem rozšíøenými zornièkami, otevøenými ústy a strachy zje¾enými vlasy a rozhozenýma rukama.
 
Pana Pitnera ovšem fotografie nadchla. Sice mì nejprve pokáral, ¾e jsem si nepøeèetl pøilo¾ený návod k pou¾ití magnéziového blesku, nebo» ka¾dý váleèek mìl slou¾it k poøízení jednoho samostatného snímku, ale vzápìtí vzrušenì ocenil, ¾e díky zpo¾dìní v expozici, zpùsobeném tím, ¾e mne mohutnost svìtelného výboje zaskoèila, nedošlo k pøeexponování snímku a mezi fotografovanými se vytvoøila naprosto neopakovatelná atmosféra zdìšení.
 
Tøetí facku jsem od táty dostal, kdy¾ se moje fotografie objevila na stránkách èasopisu Kvìty, kam jsem ji na doporuèení svého fotografického pana kolegy Pitnera poslal.
 
Jan Øehounek
* * *
Kolá¾ v anotaci © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 24.12.2019  13:14
 Datum
Jméno
Téma
 24.12.  13:14 Bobo -:)))
 23.12.  13:18 Von