Chvála zlaté støední cesty
V této chvále má drzost pomalu ale jistì kulminuje, proto¾e se hned na zaèátku pochlubím opìt cizím peøím:
„Oslùv dìd, svému vnuku/ Naposled podal ruku/
Zafunìl a pak dìl - cválej za nevìstou!/
Strejèek vùl, teta kráva/ Ka¾dý pùl rady dává/
Hochu mùj, postupuj - jen zlatou støední cestou!/“
Doufám, ¾e pamìtníci poznali nádherný text Voskovce a Wericha z jejich hry Osel a stín. Je to vlastnì zhudebnìná bajka o Buridanovì oslovi, který uposlechl rady starého osla a na vyšlapané cestì, kde všude vùkol byla všechna tráva se¾raná, zcepenìl, proto¾e se nemohl rozhodnout, zda a na kterou stranu se má odchýlit. A to prosím jak vpravo, tak vlevo byly na dohled otýpky sena! Tedy – alespoò v té písni. Jistì ka¾dý pozná, ¾e v této bajce zlatou støední cestu chválit prostì nelze! Jsem však nezvratitelnì pøesvìdèen, ¾e je to pouze výjimka, která potvrzuje pravidlo, a touto chválou bych to chtìl dokázat.
A» probírám problematiku zlaté støední cesty zleva, zprava, shora èi zespodu, prostì z kterékoliv strany, v¾dy docházím k názoru, ¾e ta vyšlapaná cesta bez potravy je opravdu jediné negativum, jediná nevýhoda jakékoliv støední pozice. Neskonale obrovská výhoda støedu je v nìkterých pøípadech, oblastech èi èinnostech nad slunce jasná, v jiných musíme tu výhodu pozice støedu chvíli hledat. Najdeme ji ale v¾dycky!
Abych ale neplácal jen tak do vìtru, musím uvést alespoò pár velmi jednoduchých pøíkladù. Na vysokého èlovìka je nejen dobøe vidìt ze všech stran, co¾ nemusí být v¾dy výhodou, ale èasto se i bouchne do hlavy v nìjakých ni¾ších dveøích. Velmi malý èlovíèek pak leckams nedosáhne, lze ho snadno pøehlédnout a v rùzných tlaèenicích to vùbec nemá jednoduché. Velmi silní, tlustí a tì¾cí jedinci se pak nemusejí vejít do nìkterých prostor vùbec, leccos pod nimi praskne a ani bych se nedivil, kdyby pro takové valibuky byla zavedena tøeba pøirá¾ka za jízdné ve veøejné dopravì. S tìmi enormnì lehouèkými si naopak snadno mù¾e zahrávat silnìjší vítr a tøeba se s nimi nemusí vùbec rozjet výtah! Ergo kladívko – nejlepší je nebýt ani velký, ani malý, ani tlustý, ani hubený, ani tì¾ký, ani lehký, prostì nejlepší je být „zlatostøedový!“
Ponìkud problematiètìjší je dokázat výhodu zlaté støední cesty u majetku a bohatství, ale i zde je jasné, ¾e èeho je moc, toho je pøíliš! A tak multimilionáøi vìtšinou nemají klidný spánek, pro ochranu své osoby potøebují èasto bodygardy a pro ochranu majetku rùzné bezpeènostní agentury. Ovšem známé pøísloví - blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se, kam co schová – také není dobré pøíliš propagovat. Má to sice svou logiku, ale nemít nic – matematicky pøesnìji vyjádøeno – mít nic – také není to pravé oøechové. V¾dy» jakéhokoliv nic se ani nenajíte, ani nenapijete, ¾e? A co z toho vyplývá? Samozøejmì opìt naše chvályhodná zlatá støední cesta!
Nesmíme se ale zabývat pouze hmotou a materiálními statky. Pravidlo zlaté støední cesty platí i v oblastech duchovních. Není tøeba obdivovat geniální lidi s IQ blí¾ícím se èíslu 200, proto¾e to vìtšinou ve svém ¾ivotì nemají jednoduché a èasto bývají okolím blízkým i vzdáleným nepochopeni, s následky nìkdy i tragickými. Na druhou stranu ani tìm chudým duchem, i kdy¾ mo¾ná ¾ijí spokojenì, není tøeba závidìt.
A zcela nakonec tohoto – doufám, ¾e docela objektivního - posuzování vlivu zlaté støední cesty jsem si nechal pomalu u¾ všemi opovrhovanou politiku. I kdy¾ klasické dìlení politického spektra na levici, pravici a støed u¾ je dosti zastaralé, pøesto se v praxi stále uplatòuje. Je opravdu politováníhodné, jak znaèná mno¾ina politikù všech barev a zejména politologové se na politický støed dívají se znaèným despektem. Myslím, ¾e je to tím, proto¾e všichni vnímají politické spektrum pouze lineárnì - tedy jako pøímku zprava doleva nebo naopak. Jednotlivé strany na té pøímce pak v lepším pøípadì dle svého významu a èasto jen podle pofidérních prùzkumù tvoøí rùznì dlouhé úseèky a ten støed se na ní krèí jako pouhý bod. Opìt pouze v lepším pøípadì má ten støedový „bod“ alespoò nìjaký rozmìr a pak se mluví o jakémsi jazýèku na vahách. Pøitom by staèilo vnímat to politické spektrum, kdy¾ u¾ ne prostorovì, tak alespoò plošnì, tedy jako kruh!
S touto geniální a pøitom jednoduchou myšlenkou pøišel u¾ pøed lety první „posametovìrevoluèní“ rektor Univerzity Karlovy Radim Palouš. Pøi takovémto plošném vnímání tvoøí politické spektrum plochu kruhu. Jednotlivé politické strany tvoøí výseèe na obvodovém mezikru¾í, a slušná a silná støedová strana by zabírala uprostøed jakýsi „koláè“. Jeho plocha by pak mohla být vìtší, ne¾ kterýkoliv segment na mezikru¾í a v optimálním pøípadì i ne¾ plocha všech vnìjších segmentù! Pokud si to nedovedete pøedstavit, pøidávám neumìlý obrázek „koláèe“ – rozlo¾ení mandátù ve snìmovnì po fiktivních volbách.
V¾dy» v èetných prùzkumech a anketách pøi pøedvolebních prùzkumech se k politickému støedu hlásí vìtšina dotazovaných! Vysvìtlení je pøitom velmi jednoduché. Mezi volièi všech politických stran jsou toti¾ lidé tíhnoucí ke støedu, nebo» zcela zákonitì podvìdomì uplatòují ten naprosto správný princip zlaté støední cesty. A proto jí budi¾ tisíckrát chvála!
