den „D“ 2. 7. 2016
Urèitì nezmokneme, den jako ze zlata u¾ od brzkého rána – probuzení o pùl páté – sluneèno, na teplomìru vysoko pøes dvacet a pøed námi vyhlídka na výlet pøes pùl Moravy a¾ do Ro¾nova pod Radhoštìm.
Kdysi jsme tam s man¾elem jezdívali do skanzenu, teï se synem podívat, jak se daøí našim dìvèatùm, která vèera s rodinnou psí smeèkou odjela, aby se zúèastnila velkého agility - závodìní mezinárodního významu.
* * *
Èasu dost, vyjí¾díme po deváté hodinì, všechna okna dokoøán, Winda v „boudeèce“ pod mýma nohama, kam sluneèní ¾ahadla nedosáhnou. Striktnì dodr¾ujeme pravidla silnièního provozu, nehodláme stát se sponzory naší chránící a slou¾ící policie, které je na rùzných místech kolem silnice víc ne¾ dost. Peníze ušetøené za pokuty probendíme u¾iteènìji.
Výletním tempem postupujeme k severu, cesty zatím poloprázdné, co¾ se ale prudce zmìní za Vsetínem. Práce na silnici jsou èasté, prùjezdy øízené semafory v jednom pruhu, èekání v kolonách a stoupající vedro vyvrcholí na hlavní køi¾ovatce ve Valašském Meziøíèí, kdy¾ se nám vyvalí zpod kapoty sloup ¾havé páry. To u¾ Winda opustila „boudièku“ a šplhá se mi a¾ na rameno, aby unikla. Mne zaèíná svírat panika a nejradìj bych vyskoèila a prchala do bezpeèí. Mám ale za volantem zkušeného automechanika, který si ví rady a hlavnì zachovává klid. Otevírá topení naplno, pára pomalu mizí a rudý sloupec teploty zaèíná klesat.
Koneènì Ro¾nov pøeplnìný auty rùzných znaèek, kam oko dohlédne, je slyšet nìmèina, maïarština, angliètina, jsou tady Poláci, Švédi a bùhví kdo ještì… krokem se šineme ke stadionu, a¾ najdeme místo v rozkvetlé lipové aleji a všudepøítomná vùnì pùsobí jako balzám.
S Windou v náruèi ještì s úsmìvem míøíme ke schodùm na tribunu. Je jich jako do nebe, jsou vysoké a pøíkré a brzy bez zábradlí. Po prvních deseti u¾ vím, ¾e jsem za tøi osmdesát, jakékoliv iluze se rozplývají a škodolibý diblík v hlavì dìlá kiš kiš, doma by ti bylo líp. Jediné východisko je v zatnutých zubech a ve vynuceném pøedklonu s Windou v náruèi, pìknì jeden vratký krok za druhým jištìný pravou rukou opírající se o další schod a¾ do poslední øady pod støechou, kde se holky se svými sakypaky usídlily.
Obèas se sem zatoulá závan by» teplého vìtøíku, ale staèí to, aby se èlovìk vzpamatoval. A ten pohled na závodní plochu stojí za to, jen si nedovedu pøedstavit, jak se po skonèeném zápase hrnou dolù rozjaøení èi naštvaní návštìvníci – to mám na mysli zimní hokejové zápasy na otevøené ploše stadionu.
Zadýchaná vnuèka Venda se svým ještì zadýchanìjším uzávodivším se Seidou se koneènì vyšplhali za námi a za notnou dobu odpoèinku jsme se všichni vydali po tìch pøíšerných schodech zase dolù s cílem chladné øíèky pøed oèima. To u¾ nesl Windu Marek a ještì navíc mne pøed kotrmelci zašti»oval svým pevným ramenem.
Nemohu poslou¾it fotodokumentací, nebyla na to pøíhodná situace, byla jsem ráda, ¾e jsem se fyzicky neporušena dostala na pevnou zem. Ovšem v hlavì mi jako na kolovrátku znìla tøi slova: U® NIKDY VÍC!!! U® NIKDY VÍC!!! U® NIKDY VÍC!!! U® NIKDY VÍC!!!...
U øíèky za stadionem bylo pøíjemnì, i kdy¾ vody sotva po kotníky. Psùm to staèilo k dovádìní a my si odnesli pìknou spršku, kdy¾ koneènì pøestali pøedstírat, ¾e neslyší povel, který je volal k odchodu.
Tady jsem taky pøi pohledu na alej vzrostlých škump lemujících bøeh zjistila, ¾e se ve mnì ukrývá poøádný kusanec škodolibosti pøi pøedstavì, co jim vyvedou se svojí tì¾ko ukrotitelnou rozpínavostí.
No a málem jsem teï zapomnìla na Windino „selfíèko“ z tribunového sezení. Peèlivì sledovala, co se dìje dole na cvièišti. Jako v¾dy a všude se tiskla ke svojí paní, která se ji „naslepo“ levou rukou sna¾ila vyfotit.
* * *
Den se naklonil do hlubokého odpoledne, naše dìvèata se svými psy mìla pøed sebou ještì dvì discipliny, co¾ pøi mno¾ství dvou set šedesáti pøihlášených znamenalo delší èekání.
Pro nás nastal èas louèení, slíbili jsme, ¾e budeme dr¾et palce, ještì poslední pohled a naše trojice se vydala na cestu k domovu. Tentokrát jsme se sna¾ili vyhnout dopoledním nepøíjemnostem na hlavním tahu a vydali se okresními silnicemi pøes malebné valašské kotáry s dìdinkami. U¾ili jsme si to parádnì, Valašsko je nádherné.
…sláva, nazdar výletu…
