Vzhůru do volebního klání, paní Müllerová

A je to tady, paní Müllerová, od teď bude vše jinak. Billboardy plné slibů, nabubřelých úsměvů a pomluv těch druhých. Ti napravo nebo ti nalevo od nás, pokud jim dáme hlas, budou šlapat po demokracii a chtějí nás vrátit zpět před rok 1989. Jednoduchá rétorika volebních farizejů. Zkrátka a dobře, doba předvolebních slibů, jak se budeme mít dobře a skvěle, když zvolíte právě mě, paní Müllerová, je tady. Tlak ze strany stran, uskupení, hnutí či jak si všichni říkají, se bude stupňovat, budou vykřikovat, jen my jsme TI praví a jedineční, zkrátka TI, co to s vámi myslí dobře a přinesou vám blahobyt a pečené holuby, kteří budou zase lítat do huby.

Pokaždé, když začíná volební kampaň, mám pocit, že ti panáci z billboardů se domnívají, že každý volič za čtyři roky ztratil paměť, v tomto případě za tři. Pocit, že slova, která byla vyřknutá v médiích, byla zapomenuta a rady jak pracovat a žít skončily v propadlišti dějin - a jedem močálem černým podél bílých skal dál a dál.

Průzkumy veřejného mínění s respondenty pečlivě vybranými napříč politickým spektrem, věkem, pohlavím a ochoty vyplnit dotazníky, zásobují média, zaručenými procentuálními výsledky názorů voličů, kdo šanci má se dobrat do sněmovny, kdo splní tu tvrdou hranici pěti procent a kdo tu nemá šanci.

Rozptyl těchto průzkumů veřejného mínění je jako jarní bouřka, přecházející po aprílu v letní vánici. Bůh Tě podrž, jak je možné, že ti ano a ti ne! V tomto průzkumu mají zaručenou volitelnost, a v tomto stěží míří k 3 procentům, v tomto mají deset procent a to zcela zaručeně, kde se asi stala statistická chyba, paní Müllerová?

Nevím, nevím, mám se řídit průzkumy, nebo vlastní hlavou, média nikdy nelžou, nebo že by ano, či přece jenom straní té, či jiné straně a nejsou tak objektivní, jak vykřikují na svých stránkách nebo obrazovkách a je jedno, zda se jedná o veřejnoprávní, či soukromá média.

Tak koho budete volit, paní Müllerová, tradiční strany, jak to o sobě tvrdí, nebo ty nové, nezatížené minulostí. Která z nich nám zaručí demokracii, tedy tu parlamentní a bude tvrdě bojovat proti prezidentské autokracii. Nebo se jedná snad o strany a sdružení podnikatelů, kterým jde jen o další zisk a tváři se, že pomohou demokracii, kterou ty tradiční strany pošlapaly v minulých volebních obdobích?

Volte číslo pět, ne volte dvojku, ale dvanáctka konečně přinese prosperitu! Slova a jen slova, med okolo úst, zkrátka sliby, to jsou chyby. Jak se má takový volič v tom množství starých a nových stran rozhodnout? Jak má vybrat tu pravou stranu či spolek vytisknutý na volebním lístku? Pravý či levý blok, stranu práv či stranu z minulostí, která strana, či spolek nebo sdružení nezklame a po uzavření volebních uren bude přinejmenším pokračovat v tom, co tak třeskutě slibovala po celou volební kampaň?

Kdo se v tom má vyznat, paní Müllerová, začínám z toho být zmaten. Tihle nám slibují prosperitu a vysoké penze, tenhle spolek zase demokracii a pořádek, tohle seskupení jen ty správné cíle a spravedlnost, tahle strana zase právo a pořádek a skoncování s korupcí, tamti, že nebudeme prodávat potraviny z Polska a tenhle pán, že se nebudeme orientovat na Rusko, naše orientace bude jen a jen na Západ.

Babo raď, co je pro mě lepší, Západ nebo Východ, líbil by se mi jih a moře, ale to žádná strana ani stranička neslibuje, škoda! Chtěl bych vysokou penzi, alespoň jako v Rakousku, ta z Německa by byla určitě vyšší, ale i Rakouských méně je více než u nás, nejsem s tímhle požadavkem trochu a vzhledem i k věku parazit? Seniorů přibývá a pracovníků v produktivním věku ubývá, populace stárne, tak půjdeme do důchodu v sedmdesáti, i věk se prodloužil.

Je tu nějaká strana důchodců stávajících nebo potencionálních? Asi už ne, co živnostníci, jako by vymizeli, strana matek, jsem těhotná a chci ještě jedno dítě, dlouhou placenou mateřskou a ne po porodu jít hned do práce, aby se rodina uživila.

Nevím, nevím, jsem řidič, stále mě ohrožují nasbírané body, policejní akce za větší bezpečnost na přehledných místech, ale z vybraných pokut se nedaří vylepšit ani silniční síť, ani zkvalitnit dopravu, tedy chtělo by to stranu za práva občanů-řidičů, těm bych dal hlas.

Tak vám nevím, paní Müllerová, existuje vůbec strana podle mého gusta? Zapomněl jsem na pejskaře a kočičkáře, ale koně by měli mít také svá práva, na ty by se taky nemělo zapomínat, už mě z toho začíná bolet hlava.

Zkusím to jinak, co kdybych volil slušné lidi! To není špatný nápad, ale nezkazí je poslanecký plat, lobování, zahraniční reprezentační výjezdy? A vůbec, může do politiky slušný člověk? A i když bude zvolen slušný člověk, zůstane slušným, když po překročení prahu sněmovny, v rámci poslanecké imunity může poslanec všechno, jak se usnesl Nejvyšší soud?

Může slušný člověk, i po čtyřech letech ve sněmovně, zůstat slušným člověkem? Není to nad síly slušného člověka? Budu optimista, slušné vychování se přece po čtyřech letech působení v lavicích sněmovny nemůže nikam ztratit! Musíme věřit, že poučeni minulostí, se nově zvolení poslanci budou chovat jako lidé a ne jako poslanci!

Napadla mě taková hříšná myšlenka, paní Müllerová, mělo by se dostat do sněmovny co nejvíce stran a spolků, čím jich tam bude víc, tím lépe. Nebudou moci uzavírat dvou či tříbarevné spolky a ze zbylých poslanců si dělat legraci, nejen z nich, ale i z voličů. Koalice budou široké a koaliční partneři se budou muset dohodnout, ne ti dva silní se vytahovat na toho třetího, slabého do počtu.

Hlavně bych ale chtěl, paní Müllerová, jedno, pojďme všichni k volebním urnám, ať zase nemáme třicetiprocentní sněmovnu, kde koaliční partneři budou vykřikovat, že mají silný mandát. Pojďme si říci, volit sice nemusíme, ale půjdeme, není to naše povinnost, ale právo zvolit si lepší zítřek, tedy vládu, která bude za nás další čtyři roky spravovat naši malou zem, ať jí spravuje skutečně zvolená a ne jen menšinová!

Tomáš Mácha

Pozn. redakce: Autor článku je povoláním advokát

* * *
Fotokoláže pro SeniorTip©Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora